In Love at camp /Larry Stylinson/

7. Nemůžu, nechci,nedokážu to. Miluju ho.

Liam's POV

"Harry, půjdeš na večeři?" zeptal jsem se ho, i když jsem přesně věděl, že odpoví tak jak odpověděl. "Ne." dostalo se mi očekávané odpovědi. Já sem si ale umínil, že ho na tu večeři dostanu za každou cenu. "Pojď Hazz. Jdeme." Vytáhl jsem ho na nohy. Harry mohl aspoň vyjít mezi lidi. Od odpoledne přestal brečet. Pořád se v tom ubírá, ale už tak moc nebrečí. Přičemž Louis, to je přesný opak. Brečí, tulí se k Harryho mikině, nemluví, nejí, nechce vyjít ven, prostě nic. Povečeřel jsem s Harrym, který z celé večeře nic nesnědl, i přesto že bylo jeho oblíbené tacos. Poté co jsem do Harryho násilím dostal alespoň pár soust, zašel jsem s večeří za Louisem. Když jsem za ním přišel, zjistil jsem, že od mojí poslední návštěvy se nic nezměnilo. Sedl jsem si k němu a talíř položil na stolek vedle postele. Nedalo se na něho dívat. Byl bledý, měl kruhy pod očima, napuchlé, začervenalé tváře. Jedna věc se ale předci jen změnila. Hazzova mikina. Už se k ní netulil, měl ji oblečenou na sobě, kapuci na hlavě a nasával vůni, která z mikiny šla. "Loui? Máš tady večeři." Ani se nepodíval, jenom odstrčil moji ruku, kde jsem tacos držel. Chvíli jsem ho hladil po zádech, když se najednou ozvalo: "Už je tu Hazz?" Nevěděl jsem, co mám říct, tak jsem řekl, že ne. "Ne. Není Loui. Promiň." Nechal jsem ho spadnout do říše snů.

***

Ráno bylo celkem dost zajímavé. Lou se chtěl potkat s Harrym, ale Harry se nechtěl potkat s Louim. Komplikovaná situace. Zaskočilo mě, co jsem viděl. Loui vcházel do jídelny ruku v ruce s Killie. Zděsil jsem se. Nevypadal šťastně, spíš dost zdrceně. Killie ho táhla za sebou jako kus hadru. Sedli si ke stolu a ona do něho něco hustila. Já okamžitě popadl nachystanou snídani a běžel za Harrym. Před dveřmi jsem se zastavil, vydýchal a vkročil dovnitř. "Harry. Donesl jsem ti snídani." Položil jsem ji na stůl a odešel zpátky do jídelny. Nemohl jsem dopustit, že by Harry viděl, jak se Lou drží s Killie za ruku.

Na dopolední program Killie dotáhla Louiho za ruku. Když jsem zpozoroval Harryho, jak se dívá směrem, od kterého přichází Killie s Louisem, přiběhl jsem k němu. Než mě zaměřil, řekl: "On ji asi vážně miluje." byl zdrchaný. "To nevidíš, jak se trápí. Možná to není, tak jak si myslíš." Jenom pokroutil hlavou. A přešel ke svému týmu. Byly všemožné hry, soutěže co jsme měli s vedoucími naplánované. Děcka se bavili a my měli celkem klid. Harry byl taky celkem v pořádku. Teda až do doby, než opět uviděl to, co už nikdy nechtěl.

Louis's POV

Killie mě chytila za ruku a táhla k podiu. Byli jsme tam, ona měla ruku v té mojí, objímala mě a všechno možné. Hnusilo se mi to, ale vydržel jsem to. Koukl jsem se na Harryho, byl smutný. Rozešel jsem se za ním, ale ona mě chytla za ruku, otočila si mě k sobě a políbila. Nečekal jsem to a nechtěl jsem to. Hnusí se mi. Odtrhl jsem se od ní, rozeběhl jsem se na záchodky, tam se zamknul, sjel dolů po dveřích a brečel. Nic jiného. Jenom brečel. Všechno se to na mě nahrnulo. To co mi dělala Killie, Harryho smutný obličej. Slzy se nedaly zastavit. Netuším, jak dlouho jsem tam byl a brečel. Vlastně mi to bylo i jedno. Jediné co jsem teď chtěl, bylo velké obejmutí od Harryho, ten se ale choval tak strašně chladně a odtažitě. Nevěděl jsem co se děje. "Loui. Jsi tu?" vymanul mě z mého přemýšlení Liamův hlas. "Ne." odpověděl jsem, a až potom si uvědomil, že jsem to řekl nahlas. "Lou vyjdi ven prosím." jeho hlas zněl zoufale. Nechápal jsem to. "Loui, prosím, pojď." Odemknu dveře, vyběhnu z nich, narazím ramenem do Liama a cestou ještě zařvu: "Nechte mě všichni napokoji." Nevím, kam mám jít. Napadne mě Harryho chatka. Dá se tam zamknout, na rozdíl od těch našich. Okamžitě jsem to zavrhnul, ale když už jsem se tam blížil, nezbývala mi jiná možnost. Vběhl jsem do Harryho chatky, zamknul dveře a už jenom slyšel cloumání klikou. Přešel jsem ke gaučíku, na kterém jsme s Harry popíjeli kakao, sedl si na něho a jen tak přemýšlel. Slzy mi sice stékaly po tvářích, ale už to nebyly ty vodopády jako před chvílí. Po třech minutách přestalo klepání i cloumání klikou. Myslel jsem si, že to Liam vzdal. Co mě to vůbec napadlo. Zaslechl jsem zvuk klíčů v zámku a pak už jenom viděl Liama jak jde ke mně. Jasně Liam je vedoucí, ten má klíče od všeho. To ti mohlo dojít Tomlinsne. "Lou. Co tě to napadlo." I když jsem nechtěl, do očí se mi vhrnuly slzy a já se nijak nebránil je zastavit. "No tak Lou. Mluv se mnou." ozvalo se z Liamových úst. Ani jsem nad tím nepřemýšlel a už Liamovi vykládal všechno, co se stalo. Nejdřív jsem si nebyl jistý, jestli mám Liamovi říct, že jsme se s Harrym políbili, že jsem spal u něho, ale nakonec jsem mu to všechno řekl.

Liam's POV

Louis se zamkl u Harryho v chatce. Chvíli jsem cloumal s klikou, ale pak jsem si uvědomil, že mi stejnak neotevře a že mám přeci klíče od všech chatek. Zaběhl jsem pro klíče, odemkl, přešel k Louimu a začal s "výslechem". "Lou.Co tě to napadlo. Notak Lou. Mluv se mnou." Nakonec se rozpovídal. "No víš...Ona...prostě bojím se bouřek. No, a když ta jedna byla, strašně jsem se bál. Harry měl službu. Kontroloval chatky, jestli všichni spí, přešel k naší a já jsem jenom ležel, kolena jsem si mačkal k hrudi a brečel, Harry za mnou přišel, hladil mě po zádec, nakonec mě obejmul, odnesl mě sem, kde jsem se k němu přitulil a po nějaké době usnul. Ráno bylo všechno v pohodě. Šli jsme na snídani, posnídali a já pak odcházel dřív. Normálně jsem šel, ale zastavila mě Killie." Až do téhle chvíle dokázal zadržet slzy. Věděl jsem, co se stalo pak. Přeci jen řekl mi to Hazz. Chtěl jsem to slyšet od něho. Chtěl jsem vědět, jak přesně se to stalo. Jestli ho políbila ona. Nebo on ji. I když tu možnost jsem hned vyloučil potom, co jsem dneska viděl. "Ona mi řekla, že se s ním nesmím stýkat ani nic, že mám na něho zapomenou a být sní. Ale to já nechcu." řekl skoro neslyšitelně. " Nemůžu, nechi, nedokážu to. Miluju ho." řekl, když si utíral kapku slzy, která se mu tam zanedlouho objevila znova. "D-dneska ráno za mnou přišla, vytáhla mě na snídani, plazila se po mně. Hnusilo se mi to. Já to vlastně všechno dělal jenom kvůli Harrymu." tohle mě zaskočilo, nechápal jsem to, ale nechal jsem ho mluvit dál. "Ona mi totiž řekla, že když se k němu jenom přiblížím, řekne ti to, a jak sám dobře víš, vedoucí se nesmí blíže stýkat s táborníkem." byl zničený. Z očí mu teklo jako z vodopádů a nedalo se to zastavit. "To sice vím, ale nějaká výjimka by se udělat dala." poočku jsem na něho mrknul a on hned rozzářil. "A navíc nechtěla Killie být něco víc než jen tvoje vedoucí?" usmál jsem se na něho a on jen rychle přikývl. "Tak vidíš, že všechno má i svoji světlou stránku."

____________________________________________________________________________________

Další díl je tady. :D

Doufám, že se líbilo.

Omlouvám se za chyby a překlepy. Každou připomínku, kterou máte mi určitě napište.

Každá hvězdička mě moc, moc těší. :*

Díky moc Nikča :*