In Love at camp /Larry Stylinson/

13. Přípravy

Louis's POV

"Loui, musím něco zařídit." Nechápal jsem ho, ale na nic jsem se neptal. Dal mi poslední pusu a zmizel ze dveří. Mezitím co byl Harry pryč, jsem si oblíkl černé celkem uplé džíny a černé prosvítavé tílko. Vzal jsem si kartáček s pastou, přešel k umyvadlu a nandal si pastu na kartáček. "Sakra" zanadával jsem si, když mi pasta spadla na triko. "Vykašlat bych se na to moh." Sundal jsem si tričko, hodil ho na sedačku a konečně si vyčistil zuby. Vytáhl jsem ze skříně další tričko. Tentokrát hnědé. "Doufám, že tohle už neušpiním." Prolítlo mi hlavou. Jen tak jsem seděl na sedačce. Strašně jsem se bez Hazzy nudil. Všimnul jsem si, že si Harry zapomněl telefon. Okamžitě jsem ho chňapl a začal fotit milion tisíc fotek. Když už jsem usoudil, že jich bude dost a bude je pěkně dlouho mazat, najel jsem na ně, vybral tu nejhezčí a nastavil ji Harrymu jak na tapetu, tak i na odemykačku. Prohlížel jsem si snad všechny fotky, které tam měl. Našel jsem jednu strašně roztomilou, kterou jsem prostě musel mít. Vyťukal jsem svoje číslo, na které jsem si fotku poslal. Následně jsem mu moje číslo přidal do telefonu a přidal tam jednu z fotek. Odložil jsem mobil zpátky na stoleček, ze kterého jsem ho vzal, a šel jsi do kuchyně udělat nějaké pití. Stál jsem v kuchyňce se skleničkou v ruce, když jsem zaslechl otevírání dveří. Okamžitě jsem skleničku odhodil do dřezu, která se podle zvuku pravděpodobně roztříštila na několik kousků a běžel za Hazz. Skočil jsem mu okolo krku, až skoro spadl. "Prosimtě, neviděli jsme se jenom hodinu." trošku si mě odtáhnul a pohladil po tváři. "Pro mě to byla věčnost." Vyšpulil jsem spodní ret a snažil se udělat co nejrozkošnější puppy face.

Harry's POV

"Něco mě napadlo. Přišlo mi to jako skvělý nápad. S Louim jsme ještě neměli ani první rande. To se musí napravit. Jdu za Liamem. Určitě to dovolí. Musí." V hlavě se mi promítalo tolik myšlenek, ale všechny se motaly jenom okolo jedné věci. Naše první rande. "Musím ho zařídit." Proběhlo mi v hlavě. Byl to spíš rozkaz, než myšlenka. "Loui, musím něco zařídit." Na jeho obličejíku se objevil nechápavý výraz, po vyslovení mojí věty. Vypadal, že by chtěl vědět, co chcu zařizovat, ale neptal se. Přistoupil jsem k němu, políbil ho a zmizel. Mířil jsem si to rovnou za Liamem. Přišel jsem tam, zaklepal na dveře Liamovi "kanceláře" a vešel. "Ahoj Li." "Ahoj Hazz. Potřebuješ něco?" "No... " "Hazz, co se děje?" "Potřeboval bych, abychom mohli s Louim zůstat celý den spolu a abychom nemuseli na program." "No... To by šlo zařídit. Co máš v plánu?" "Chtěl bych Louiho vzít na naše první rande." Liam mi byl jako takový plyšák, kterému můžete říct cokoliv, a on to nikdy nikomu nevykecá, protože neumí mluvit. "Hazz to je skvělé. Jasně že můžete." Přešel jsem k němu a obejmul ho. "Díky Li." "Ale prosimtě, za nic. Kam chcete jít?" "No... On o tom Louis neví." "Ouu... Romantika. Co máš v plánu?" "No napadlo mě, že bych ho vzal na tu louku, kam jsme chodili jako děcka. Víš ne... s tím altánkem." "Jasně že vím. Zlomils mi tam ruku." "Hele neházej to na mě. Já nemůžu za to, že neumíš padat." "No dobrý no... Jestli chceš, zajdi si do kuchyně a můžeš si tam cokoliv vzít. Kuchařky tam teďka ještě nejsou, tak si tam můžeš vzít cokoliv, co chceš bez toho, aby tě seřvala nějaké stará kuchařka." Začali jsme se smát. "Díky Li. Jo a ještě jednu věc bych potřeboval." "Jasně. Jakou?" "21 rudých růží." "To nebude problém. Kdy je tu chceš mít?" "Tak do dvaceti minut." Vím, že to nikdy nemůže stihnou zařídit. "V pohodě jdu ti to zařídit." "To nemyslíš vážně. Ty to dokážeš zařídit. Aaa... Ty jsi skvělý. Díky, díky díky." "Ale prosimtebe, to je v pohodě." Řekl, jak kdyby to byla každodenní věc. "Zavolám ti, až je tu budu mít." "Jasně. Díky Li." Odešel jsem do kuchyně s velkým piknikovým košem, který mi dal Liam. Vzal jsem všechno, co jsem našel. Ještě jsem rozpustil čokoládu, obalil v ní jahody, nechal je zaschnout a chtěl zavolat Liamovi. Jenže když jsem si chtěl z kapsy vytáhnout mobil, vzpomněl jsem si, že jsem ho nechal položený na stolečku v chatce. "Sakriš" Schoval jsem již zaschlé jahody v čokoládě do krabičky, kterou jsem opatrně položil do košíku. Košík jsem odložil do jedné z poliček a vydal se pro svůj telefon. Otevřel jsem dveře, ale než jsem stačil vůbec něco udělat, Lou už mi vysel okolo krku. "Prosimtě, neviděli jsme se jenom hodinu." Pohladil jsem ho po tvářičce. "Pro mě to byla věčnost." žbleptl a udělal ten nejroztomilejší puppy face, co jsem kdy viděl. Vyšpulil spodní rtík, na který jsem se okamžitě nalepil a jemně ho zkousnul. Chvilku jsme vedli válku, ke které mi dal povolení tím, že jemně pootevřel svoji pusinku. Okamžitě jsem tam zajel. Pokoušel se se mnou bojovat, ale po chvíli přestal. Odtáhl jsem se od něho, načež jsem si vysloužil Louiho pohled, který řekněme si, nebyl zrovna přívětivý. "Za hodinu buď připravený." Nedal jsem mu žádný čas na otázky. Rychle jsem popadl telefon, dal mu pusu na nos a vypadl. Zašel jsem do kuchyně, kde jsem vzal předem připravený košík. Rozešel jsem se za Liamem, když mi začal zvonit telefon. Byl to Liam. Zbývalo mi už asi jenom pět kroků, než jsem došel k jeho kanceláři, tak jsem mu to položil. Když jsem hovor vypnul, naskytl se mi pohled na odemykací obrazovku, na které byla roztomilá fotka Louiho. Odemknul jsem mobil a vyskočila na mě další fotka. Najel jsem na obrázky, kde jsem uviděl několik tisíc Louiho fotek. Musel jsem se nad tím pousmát. Pár jsem jich projel, ale vyrušilo mě opětovné vyzvánění telefonu. Vložil jsem telefon do kapsy a vešel k Liamovi. "No konečně. Kde se flákáš? No to je jedno. Dorazili ty růže. Je jich teda trošičku víc, ale co už." Koukl jsem se za Liama, který měl za zády asi stovku růží. "Proboha Li. T-to je úžasné." "Je jich o stovku víc než si chtěl." "Vážně jsi objednal 121 růží? Ty jsi dokonalý. Díky, díky moc. Co bych si bez tebe počal." "Vůbec nic. Byl by si ztracený." Bouchl jsem ho do ramene a začali jsme se smát. "Dej mi ten koš. Já vám to tam dovezu a nějak nachystám. Prozvoním tě, až to bude. Jop?" "Jasně. A ještě jednou díky." "Prosimtě, není zač. Co bych pro tebe neudělal." Liam popadl koš a odešel. Cestou okolo mě, mě ještě poplácal po rameni. Když Li odešel, zašel jsem se k němu do pokoje převlíct. Rozhodně jsem nechtěl jít na naše první rande v teplácích a bílém tričku, které jsem si ráno narychlo oblíkl. Našel jsem tam svoje oblečení, který jsem si tam kdysi nechal. Měl jsem tam černé skinny jeansy a modrou košili se srdíčky. Liamův pokoj měl jednu hodně velkou výhodu. Měl vlastní koupelnu. Zašel jsem tam. Sundal ze sebe všechno oblečení a zalezl dovnitř. Pořádně jsem se osprchoval a umyl si vlasy. Vylezl jsem, osušil se ručníkem, nasadil si boxerky a pořádně jsem si vyfénoval vlasy. Když už jsem to měl, upravil jsem je tak, aby to vypadalo tak jak jsem potřeboval. Oblíkl jsem si skinny, košili a nazul boty, které se k tomu hodily. U Liama jsem měl takový svůj menší šatník, i když jsem tam nebydlel. Byl jsem hotový, zrovna když mě Liam prozvonil...

_____________________________________________________________________________

Ahojky :)

Je tady další díl.

Je to spíš taková ta omáčka okolo toho, co se bude v příštím díle, takže trošku nuda, ale i to musí být.

Doufám, že se líbí.

Budu moc ráda za každý komentík i hvězdičku. 

Děkuji Nikča :*