In Love at camp /Larry Stylinson/

4. Táborák

Louis's POV

Seděl jsem u ohně, naproti mě seděla naštvaná Killie, která ze mě po deseti minutách konečně spustila pohled. Celkem jsem se tomu divil a musel jsem zjistit, co zapříčinilo to, že jsem se vymanil ze spárů jejich hrozných chapadel. Musel jsem se pousmát svojí myšlence. Otočil jsem se a uviděl Hazz. Sedl si vedle mě a přisunul se nějak blíž, než jsem očekával, ale nestěžoval jsem si. Seděli jsme tam tak, Killie Harryho vraždila pohledem, Liam povídal strašidelnou historku. Nebyl jsem posera, ale tyhle historky jsem vážně neměl rád. Nevědomky jsem se víc přitulil k Harrymu. "když v tom..." pokračoval ve své historce Liam. Jenže když řekl 'v tom' zazněl hrom, já jsem nadskočil, Harry mě chytil za ruku a já ji zmáčkl, co nejvíc to šlo. Nikdo to neví, ale strašně se bojím bouřek. Byl jsem nalepený na Harryho ruce, když mi zašeptal do ucha: "Loui já tu ruku budu ještě portřebovat." Pustil jsem jeho ruku a zaměřil svůj pohled do země. Nehorázně se rozpršelo. Všichni běželi do společenské místnosti, jestli se tomu tak dá říkat. Já jsem tam jen tak seděl. "Pojď Lou, nachladneš mi."poslechl jsem ho a už jsme běželi dovnitř za ostatníma. Když jsme probíhali, všiml jsem si Killie, jak ležela v kaluži a v ruce držela svůj rozbitý podpatek. Neudržel jsem smích. Harry se na mě jenom nechápavě kouknul, mávl jsem rukou a běžel dál. Těsně před společenskou jsem se na Harryho podíval, ten mi dal za ucho moje zmoklé vlasy, které mi padaly do obličeje. Vřele jsem se usmál a šli jsme.

Liam pustil na plátně film 'Univerzita pro příšerky'. Ten film miluju. Koukal jsem na něj s Daisy. Seděl jsem vedle Hazz(nečekaně). Bylo mi to celkem blbý vzhledem k tomu, co se stalo před chvílí. Na židli jsem si sedl co nejdál od Hazz. "Neboj, já tě nekousnu." Cítil jsem jeho hřejivý dech na mém krku. Chytil mě za ruku a přitáhl si mě k sobě. Byli jsme u sebe, co nejblíž to šlo. Ucítil jsem jeho ruku na mém rameně. Ohlídl jsem se tam a chytli ji svojí. Jemně mě palcem hladil po hřbetu ruky. Koukali jsme takhle na film, když se zase ozval ten nejhnusnější zvuk. Další hrom. Schoval jsem se Hazzymu do trička. Sesunul svojí ruku z mojeho ramene na boky a přitáhl si mě ještě blíž k tělu. Seděl jsem mu skoro v klíně. Harry mě schoval do svojí mikiny, kterou měl na sobě. Obemknul jsem Harryho hruď a hlavu jsem si položil na jeho rameno. Jeho vlasy, z kterých kapali malinkaté kapičky, voněly po jablkách. Tu vůni bych mohl cítit napořád.

Harry's POV

Loui objal můj hrudník a hlavu si položil na moje rameno. Mačkal se ke mně, jako kdybychom byli jeden. Hladil jsem ho po zádech. Vždy co se ozval Hrom nebo udeřil blesk Lou nadskočil, začal se třepat a trošku vzlykl. Bylo mi ho strašně líto, chtěl jsem si ho vtáhnou do ještě vřelejšího objetí, hladit ho po zádech, hrát si s jeho neposlušnými vlásky, šeptat mu do ouška, uklidnit ho jemnými polibky, chránit ho před tou bouřkou, které se tak strašně moc bál. Tričko se mi pomaličku smáčelo od Louiho slziček, které mu stékali po tvářičkách. Trošku jsem ho od sebe odtáhl, načež se mi dostalo udiveného a smutného pohledu zároveň. Palcem jsem mu setřel slané kapičky kutálející se dolů. "P-proč?" vykoktal přes vzlyky. Chytl jsem ho za jeho malinkaté ručičky, podíval se mu do očí, a řekl: "Klid Lou." snažil jsem se ho trošku uklidnit. Byl strašně moc rozrušený. Objal jsem ho a v ten moment začali na plátně běhat titulky. Všichni se rozeběhli do chatek. My s Louim jsme pořád seděli. Za deset minut měla být večerka. "Lou měl bys jít do postele." Naposledy jsem ho obejmul a Loui odcupkal do svojí chatky.

Měl jsem dneska noční dozor. Nebyl jsem z toho nijak nadšený, ale jednu výhodu to mělo, mohl jsem vidět spinkajícího Louiho. Obešel jsem všechny chatky a přešel k té, ve které byl ubytovaný Loui. Opatrně jsem otevřel dveře, abych nikoho nevzbudil. Vešel jsem, rozhlídl jsem se po pokoji a uviděl Louiho jak leží schoulený v klubíčku, brečí do polštáře a celý se klepe. Přešel jsem k jeho posteli, posadil se, položil jsem mu ruku na záda a začal ho hladit. Nakonec jsem to nevydržel a obejmul ho. "Loui neboj se, už jsem tu s tebou." Otočil se na mě. "Hazz." řekl totálně vyčerpaným hlasem. "Jsem tady Lou. Klid, klid. Pojď, půjdeme ke mně." Vzal jsem ho do náruče a nesl ho ven. Kapky deště padaly do jeho vlásků. Přenesl jsem si ho k sobě, položil na postel, sundal mu jeho promočené tričko, dal mu svojí mikinu, aby mu nebyla zima, přikryl ho svojí dekou a lehl si k němu. "Harry já se bojím. My tu umřeme." bleptal Lou. Naklonil jsem se nad něho a umlčel ho svými rty. Byl to ohňostroj. Tisíce motýlků v břiše. Bylo to milionkrát lepší, než to kdo kdy popisoval. Loui byl nejdřív zaskočený, ale po chvilce začal spolupracovat. Byl to dlouhý procítěný polibek. Loui na moment zapomněl i na tu šílenou bouřku, která ho tak děsila. Celý večer jsme se mazlili, objímali, pusinkovali, šeptali si sladké slůvka. Ani nevím jak, ale ten můj malinký uzlíček štěstí usnul v mé náruči. Počkal jsem ještě asi půl hodinku, abych si byl opravdu jistý, že spinká. Pořádně jsem se k němu přitulil a taky usnul.

____________________________________________________________________________________

Ahojky.

Tak jsem tu s dalším dílem. Nejsem s ním dvakrát moc spokojená, ale říkal jsem si, že vás nenechám bez dílu.

 Tento díl je o dost kratší než ty předchozí. Nemá ani 1000 slov,ale snad to nevadí.

Moc mě potěšilo, že to čte i někdo jiný než Martísek, Kterému bych chtela taky poděkovat za to, že mi trošku pomohla a když jsem si nejvíc potřebovala tak mi neodepisovala. Díky :*

Díky moc všem Nikča:*