In Love at camp /Larry Stylinson/

6.Jenom samé slzy

Harry's POV

Byl jsem zdrcený, nevěděl jsem co dělat. Odběhl jsem za Liamem. Byl to můj nejlepší kámoš. Ani jsem nepostřehl kdy, ale začal jsem brečet. Než jsem doběhl k Liamovi měl jsem už jistě opuchlý, červený obličej. Nezdržoval jsem se klepáním, vtrhl do dveří a spadl Liamovi do postele, kde jsem se nanovo rozbrečel. "Harry co se stalo? Co ti je? Je něco s Gemmou? Nebo s mamkou?" Liam se vyptával snad úplně na všechno. Na všechno jsem jenom vrtěl v nesouhlas. Moje slzy ustávaly, jenže když mě Liam oslovil 'Hazz' zase jsem si vzpomněl na Louiho. Liam mě objal okolo ramen a já mu jen brečel do ramena. Když jsem se uklidnil. Všechno jsem mu řekl. Od toho co mě viděl nahého, až po ten nejhorší moment, když jsem viděl, jak líbá tu krávu. Nebo líbala ona jeho? Vždyť ji nesnášel. Co když ho k tomu donutila. "Harry všechno bude dobrý. To se nějak vysvětlí. Určitě tě nechtěl ranit. Vždyť ti říkal, že ji nesnáší."

Liam's POV

"Harry všechno bude dobrý. To se nějak vysvětlí. Určitě tě nechtěl ranit. Vždyť ti říkal, že ji nesnáší." snažil jsem se ho nějak uklidnit. "Hazz? Mám zajít za Louim?" "N-ne! Nikam nechoď." vykoktal ze sebe úplně zdrceným hlasem. Tak zdrceného jsem ho ještě neviděl. Nebyl to ten usměvavý Harry, kterého jsem znal. Byl jako bez duše, naprosto zdrcený. Netuším kdy, ale usnul mi na rameni. Opatrně jsem ho uložil do postele, zakryl dekou a šel ven, měl být dopolední program. Pro mě ale bylo důležitější, zjistit jak je na to Louis. Přešel jsem k jeho chatce, opatrně otevřel, rozhlédl se, nikdo až na Louiho tam nebyl. Ležel zamuchlaný v dece, byl stejně zdrcený jako Harry, měl u sebe Harryho mikinu, do které ho včera oblíkl Hazz, aby mu nebyla v noci zima. Tulil se k té mikině, jako by to byla nejdůležitější věc, co měl. Přešel jsem k jeho posteli, posadil se, ale on nijak nereagoval, dál tam tak bezvládně ležel a vzlykal do oné mikiny. Chtěl jsem ho obejmout, ale jakmile jsem se ho dotknul, rozklepal se jako ratlík a zakňoukl: "Ki-Kille ne-nech m-mě na pokoji." ke konci se mu zlomil hlas. "Ššš... To jsme jenom já. Liam. Bude to dobrý. Neboj se. Co se stalo Loui?" Ať jsem dělal cokoliv, nic ho neuklidnilo. Deset minut jsem tam s ním seděl, do té doby než se nadechl, že chce něco říct, ale nevyšla z něho ani hláska.

Louis's POV

Nechtěl jsem, aby mě všichni viděli, tak jsem odběhl do chatky. Tam jsem se povalil na postel a nekontrolovaně brečel. Uslyšel jsem otevření dveří a následné kroky. Myslel jsem, že je to jeden z kluků. Najednou se moje postel prohla a já ucítil ruku na mém boku. Myslel jsem, že je to Killie. Nejradši bych jí teď zabil, bohužel jsem byl na to moc vyčerpaný. Nějak jsem ze sebe násilím vykoktal větu: "Ki-Kille ne-nech m-mě na pokoji." Najednou se ozval hlas. Nebyla to Killie, kterou jsem očekával, byl to Liam. "Ššš... To jsme jenom já. Liam. Bude to dobrý. Neboj se. Co se stalo Loui?" Seděli jsme na posteli a já se asi po deseti minutách rozhodl, že mu všechno řeku. Zhluboka jsem se nadechl a chtěl začít mluvit, ale můj hlas mě zklamal. Nedokázal jsem nic říct. Vydat jedinou hlásku, zvuk, cokoliv, prostě jsem to nedokázal. Bolelo to. Byl jsem odhodlaný mu to říct, ale něco ve mně to tak asi nechtělo. "Lou. Klid. To bude dobrý." pohladil mě po zádech a vstal z postele. "Dívej Loui. Nemusíš dneska na program. Lež tady a pořádně se vyspi. Až bude volná chvíle, tak za tebou určitě přijdu." byl na mě tak hodný. "Hazza." to bylo to jediné, co jsem dokázal vyslovit nebo spíše zašeptat.

Liam's POV

Už jsem odházel od Louiho, když jsem zaslechl "Hazza" nevěděl jsem, co mu mám říct. Jestli mu říct, že vím to s Killie. Nebo mu říct, že je Harry viděl. "Harry musel po snídani odjet. Je mi to líto Lou. Nemůže přijít." zalhal jsem mu. Nechtěl jsem, ale musel jsem to udělat. Vím, že ho to bolelo, ale pravda by ho bolela víc. A navíc od koho já bych asi tak mohl vědět, že se s ní líbal. Mysli Liame. Pohladil jsem ho, zakryl a odešel. Všichni už čekali u podia. Harryho družstvo nemělo vedoucího, tak se nějak rozdělili, jak chtěli. Řekl jsem jim dnešní úkol co má, každý tým udělat a chtěl zmizet, jenže mě zastavila osoba, kterou jsem potřeboval nejmíň. KIllie. "Copak. Děje se něco KIllie?" Snažil jsem se, aby to vyznělo normálně, ale popravdě jsem měl teď úplně jiné starosti. Hlavně teda Harryho a Louise a ona mi to zrovna dvakrát moc neusnadňovala. "No...Já jenom, že Louis tu není a já bych ho asi měla jít najít." Vážně? Šlo vidět, že ta mrcha mu ublížila a ona za ním chce jít? "Neboj se Killei. O Louisovi vím. Je u sebe na chatce. Spí. Nebylo mu dobře, tak jsem ho tam nechal." Hele, no tak dneska sázím jednu lež za druhou. Killie se jenom otočila na svojich enormně vysokých podpatcích a odkráčela. Šel jsem nejdřív za Louim, zkontrolovat jestli usnul. Usnul, naštěstí. Tak jsem se teda obrátil a šel za Harrym. Harry seděl na posteli, koukal do mobilu a po tvářích se mu kutáleli slané kapičky. Přešel jsem k němu, objal ho, koukl na telefon, na kterém jsem spatřil spícího Louiho. Vzal jsem mu telefon, položil ho na stolek, uložil ho ke spánku a nějak ho ukolíbal (nebo možná unudil) ke spánku.

Dopoledne proběhlo v klidu. Oba dva celou tu dobu spali.Harry se probudil na oběd. Donesl jsem mu ho do pokoje. První důvod byl, že ho takovémto stavu nemuseli všichni vidět a za druhé jsem jim řekl, že se vrátí až na večeři. Z celého oběda snědl necelé tři lžičky. Nebyl jsem z toho nadšený, ale nenutil jsem ho. Řekl jsem mu, že musím někam skočit. Nevyptával se, jenom dál ležel bezvládně v posteli. Popravdě šel jsem za Louim, zjistit jestli se nevzbudil, jestli něco nepotřebuje, ale nic. Odchrupoval. A vlastně jsem byl i rád. Vracel jsem se za Harrym, když mě zastavila Lottie. Byla to Louiho malá sestřička. "Copak Lottie? Stalo se něco?" byla tak strašně moc roztomilá, ale měla ustaraný obličej. "No..Víš...Louis nebyl ráno ani na programu a nebyl ani na obědě. Bojím se o něho." "Lottie. Koukni na mě." Zvedl jsem ji trošku hlavičku a řekl "Neboj se. Loui je v pořádku. Je ve svojí chatce a spinká. Teďka jsem tam byl." Na jejích rtech se objevil úsměv. První úsměv co jsem za dnešek viděl a pokud to tak půjde dál, tak asi i poslední. Objala mě a rychle odcupkala ke kamarádkám. No vrátil jsem se za Harrym. Usnul. Sám od sebe usnul. Byl jsem za to vděčný.

__________________________________________________________________________________

Tak je tu další díl. Jaj:D

Není to zrovna nejveselejší, ale co už no. :)

Dneska vám asi ani nemám co říct. Jinak děkuji, že to někdo čte :*

Tak zase zítra Pápá Nikča :*