In Love at camp /Larry Stylinson/

5. Polibek?

Harry's POV

Když jsem se ráno vzbudil Loui spokojeně spinkal na mojí hrudi. Přitáhl jsem si ho trošičku blíž, abych mu mohl dát malinkou pusu a hrát si s jeho vlásky. Jemně jsem se prohraboval v jeho vláscích, když v tom se na mě podívali dvě modrá kukadla. "Dobré ráno." Dal jsem mu malinkatou pusu na nos. Jako odpověď se mi dostalo jenom ospalé zamručení. Přitáhl se ještě blíž a políbil mě. Díky tomu že jsem měl noční službu, nemusím jít budit děcka a můžu tu zůstat s mojim Boo. "Hazz asi bych měl jít." "Nemusíš nikam chodit. Stejnak už jsou všichni vzhůru." Nechtěl jsem ho nikam pustit. Nejradši bych s ním proležel celý den. "Ale vždyť tu nemám žádné oblečení." namítal. "Tak si půjčíš moje. Nikam tě nepustím. Už jsi jenom můj Boo Bear." Vlepil jsem mu malinkatý polibek na rty a vstal z postele. Přešel jsem ke skříni, vytáhl z ní černé tepláky s kapsou na zadku, bílé tričko a boxerky, přešel jsem k Louim, podal mu všechny věci a ukázal na oddělenou kuchyňku, kam se mohl jít převléct.

Louis's POV

Leželi jsme s Hazz v objetí, když v tom se najednou zvedl a vyskočil z postele. Přišel ke skříni, něco tam hrabal, podal mi věci a naznačil směrem ke kuchyni. Pravděpodobně jsem se tam měl jít převlíct. Ještě chvilku jsem seděl na posteli, Harry si mezitím vytahoval svoje Calvinky. Trošku jsem se uchechtl, když mu asi deset kusů boxerek spadlo na zem. Nabručeně se na mě podíval a dělal uraženého. Vzal jsem svoje věci, které mi dal, přešel k němu, zezadu ho objal a políbil na krk. Když jsem odcházel do kuchyně, abych se mohl převléct, všiml jsem si, že Hazz kouká po mojem zadku, načež jsem zpomalil a začal víc houpat bokama. "Nezahrávej si Boo." řekl svůdně. Chtěl jsem ho ještě trošku vyprovokovat tak jsem se plácl po zadku a rychle zmizel v kuchyni. "Boo Bear to ti nedaruju." ozvalo se z jeho úst, když už jsem si nasazoval jeho Calvinky. Oblíkl jsem si jeho tričko, které bych mohl mít jako šaty, protože mi sahalo skoro až po kolena. Navlíkl si tepláky a šel zpátky za Hazz. Ten se zrovna vysvlíkal. Jaká to škoda. Nebo spíš štěstí? Nejdřív jsem chtěl odejít, ale pak jsem si řekl 'Už jsem ho tak stejnak viděl tak co.' Po asi dvou minutách koukání na jeho zadek, jsem šel zpátky do kuchyňky a udělal nám kakao. V jedné ze skříněk jsem našel i marshmallow a šlehačku. Uvařil jsem kakao, nalil ho do hezkých skleniček, co jsem našel ve skříňce, nazdobil šlehačku, posypal to marshmallow a zabodl brčko. Nesl jsem kakao k Harrymu, kterému se rozzářili očka, když to uviděl. "Ty jsi taková moje malá hospodyňka Lou. Děkuji." Dal mi pusu a ihned se pustil do svého kakaa. Sednu si vedle něho na takový malý gaučík, co tam byl a popíjím kakao. Když jsem asi v půlce, kouknu na Harryho, který má po celé puse a nosu šlehačku. Vezmu kapesníček, který leží na konferenčním stolíku a utřu mu šlehačku z nosu a okolí pusy. Odhodím kapesníček na stůl, jemně se mu opřu o rty a olíznu mu je. "Měls tam šlehačku." řeknu s rošťáckým výrazem. "Ty mě pokoušíš Boo." šeptne mi do ucha a natáhne se pro polibek. Už, už je u mojich rtů, chci to urychlit tak se přiblížím, jenže on na poslední chvíli cukne hlavou, takže ho políbím pouze na tvář. "Varoval jsem tě Boo." zašeptal s malým úšklebkem a posměškem. Jen jsem tam tak zůstal sedět a koukal, jak vykrucuje ten svůj zadek, za účelem mě vyprovokovat. Povedlo se mu to. Dokonale mě vyprovokoval. Dokonce ani můj kamarád v jeho teplácích nezůstal tak úplně v klidu, ale naštěstí se mi to povedlo v čas zastavit a rozdýchat.

Šli jsme na snídani o půl hodiny později. Naštěstí jsme si mohli přijít, kdy jsme chtěli. Harry mě naposledy políbil na tvář a vešli jsme do budovy, kde byla jídelna. Ani jsem nestačil projít dveřmi a už mi Lott vysela okolo krku. "Lottie, copak ty sis na mě ještě vzpomněla? No nekecej." "Hahaha. Harry?!" Pro změnu skočila na krk jemu. "Tak mi už s holkama půjdeme." řekla, když Harrymu seskočila z krku. "Utři si tu slinu, která ti teče od pusy." šeptla a začala se hihňat. "Ty drzoune malý." Otřel jsem si pusu a viděl, jak Lott se smíchem odběhla za ostatníma.

Přešel jsem ke stolu se vším tím jídlem, vzal si misku, kydl do ní bílý jogurt, trošku medu, ovesné vločky, vzal si lžičku, přešel k džbánu s mlíkem, čajem, pomerančovým džusem a čistou vodou, nalil si půl skleničky džusu, zředil to vodou a odešel si sednout ke stolu. Položil jsem si snídani na stůl a úplně zapomněl, že Hazz je celou tu dobu za mnou. Rychle jsem se otočil a chtěl si zajít ještě pro nějaké ovoce, jenže jsem narazil do Harryho. Ten naštěstí nedržel nic v ruce, protože kdyby jo, tak už by to leželo na zemi. "Dávej si pozor Lou." laškovně se na mě usmál. Já ho jenom obešel a zašel si pro ovoce. Snědl jsem svoji snídani.

Odcházel jsem do svojí chatky, když v tom mě zastavila Killie. "Copak, copak Lou. Co jsem to dneska mohla vidět. Takže ty a Harold jo? Co kdyby se to omylem dozvěděl Liam. Co bys na to řekl?" "Ty svině jedna. Jak to víš? Kdo ti to řekl? Nikdo o tom neví?" chrlil jsem jednu otázku za druhou. "Ale, ale copak. Někdo je zvědavej. Možná by si měl tvůj drahý Harry dávat větší pozor, kam pokládá ty svoje slizké rty." Tak strašně se mi hnusila. "Přestaň." Měl jsem slzy na krajíčku. "Divej se, nikdo se to nedozví, když už se to nebude opakovat. Nebudeš se s ním bavit, nebudeš za ním chodit a nic podobného. Je ti to jasné? Jo a ještě něco..." přitiskla se na moje rty. Hnusilo se mi to. Slzy mi stékaly po tvářích, neměl jsem sílu nic udělat. Pro mě po strašně dlouhé době se odtáhla. Byl jsem znechucený a zdrcený. Utekl jsem kamsi k lesu. Cesta se mi rozmazávala díky očím plných slaných kapiček. Sedl jsem si na orosenou trávu a opřel se o kmen stromu. Seděl jsem tam a nechával slzy přetékat přes okraj mojich víček.

Harry's POV

Vyšel jsem z jídelny a zahlédl Louiho, rozešel jsem se k němu. Po pár krocích jsem tam zahlédl i druhou osobu, udělal jsem ještě dva nebo tři kroky, když jsem poznal Killie. Nahla se k Louimu a začala ho líbat.

_________________________________________________________________________________

Ahojky 

další díl je tu. 

Je tam takový "menší" zádrhel. No uvidíme :D
Měla jsem strašný problém se začátkem, takže děkuji Martískovi za to, že mě tak trošku navodil zpátky na tuhle psací náladu. Kují

Pravděpodobně tam budou nějaké chybičky, tak to prosím omluvte. :D

Moc, moc děkuji za to že už tu je víc jak 30 reads. :*

Každý komentík i hvězdička mě potěší.

Díky Nikča:*