Ghost Town [Book 1]

-2-

Hned naproti dveří byla obrovská postel. Za postelí bylo obrovské okno. Bylo vidět do tmavého lesa. Celá zeď, kde bylo i okno i postel byla postavená z cihel, avšak zbytek stěn ne. Ostatní stěny byli čistě bílé. Na levé straně byli skříně a různé poličky. Všechno v bílé barvě. Na druhé straně byl bílý stůl. Dále tu byli další nějaké poličky a skříňky. Potom tu byli dveře, které vedli do koupelny. Koupelna byla zařízená do modré barvy. Položila jsem krabici, co jsem celou dobu držela na stůl a pomalu začala vybavovat svůj nový pokoj.

Po několika hodinách jsem stále všechny věci neměla vybalené. Sice jsem neměla moc věcí, ale zabralo mi ti neskutečně mnoho času. Slyšela jsem zaklepání a následně mi otec vstoupil do pokoje. ,,Viol běž už spát. Zítra ráno jdeš do školy." řekl a potom odešel. Položila jsem poslední rámeček bílé barvy na poličku a šla si lehnout. Přikryla jsem se a zadívala se na bílý strop. Hlavou mi začali kolovat otázky typu Co když mě lidi zase začnou nenávidět? Říkat že jsem jiná?
Ač mne tyto věty vůbec nezajímali, protože jsem byla zvyklá na samotu a nenávist vůči mně, jsem se stejně bála. Tohle bylo jiné. Měla jsem další možnost začít znovu. A tentokrát to nechci pokazit.

Probudila jsem se a koukala se na dřevěný strop. Neměla jsem pojem o čase, ale odhadem bylo něco kolem čtvrté ráno. Nemohla jsem spát, což je u mě divný. Jsem velký spáč. Hlavou mi probíhaly nejrůznější otázky. Všechny se týkaly školy a mých nových spolužáků. Najednou jsem slyšela vytí. Vlci? Zeptala jsem se sama sebe a otočila se v posteli na břicho. Podívala jsem se z okna do lesa. Byla tma takže bylo těžko vidět. Přivřela jsem oči aby jsem se trošku rozkoukala. Začala jsem rozeznávat obrysy stromů. Když jsem se trošku rozkoukala, tak jsem ten les pozorovala. Zkoumala jsem každý strom, každý pařez, ale moje oči zastavili na velkém stromu. Byl vysoký a měl hodně silný kmen. Najednou se vedle něj objevily dvě čistě modrý oči. Zatřepala jsem hlavou a podívala se zpátky. Už tam nebyli. Blázním? Pokrčila jsem na tím rameny a lehla si zpátky na záda. Řekla jsem si, že už nemá smysl chodit spát jelikož za chvíli bych stejně vstávala. Zvedla jsem se a šla do kuchyně. Otevřela jsem skříňku a vytáhla si kafe. Do konvice jsem si nalila vodu a zapnula ji. Konvice se začala ohřívat. Vzala jsem si hrnek a dala do něj dvě lžičky kafe. Zalila jsem je vodou, přilila trošku mléka, zamíchala a napila se. Slyšela jsem zabouchnutí předních dveří. Podívala jsem se kdo to byl. Otec. ,,Nemůžeš usnout?" zeptal se. ,,Kde jsi byl?" ignorovala jsem jeho otázku. ,,Já se ptal první." Zakoulela jsem očima. ,,Ne nemůžu." odpověděla jsem. On jen přikývl. ,,Tak kde jsi byl?" zeptala jsem se ho znova. ,,Venku." odpověděl. ,,Kde?" vyzvídala jsem. ,,Proč tak vyzvídáš?" ,,Proč mi prostě neodpovíš?" Neměla jsem ráda, když mi někdo nedokáže normálně odpovědět. ,,Máš přítelkyni?" Napadlo mě. Otec se zasmál. ,,Ne to opravdu ne." řekl se smíchem. ,,Tak kde jsi byl?" naléhala jsem na něj. ,,Vyřešíme to později, ano? Jsem unavený." řekl, dal mi pusu na čelo a odešel nahoru. Zakoulela jsem očima a šla si sednou na gauč. Zapnula jsem televizi, u toho popíjela kafe a přemýšlela kde otec byl a co přede mnou tají.

***

Stála jsem před obrovskou cihlovou budovou jež se nazývá škola. Povzdechla jsem si a šla ke vchodu. Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř. Škola zevnitř vypadala úplně jak normální škola. Taky nevím, co jsem čekala když to normální škola je. Zazvonilo a všichni začali chodit do svých tříd. Podívala jsem se na svůj rozvrh. Měla bych mít matiku v učebně 7B. Nadechla jsem se a začala hledat učebnu.
Oddechla jsem si když jsem ji po deseti nekonečných minutách našla. Zhluboka jsem se nadechla a vstoupila dovnitř. Všichni se na mě podívali. ,,Třído představuji vám novou studentku Violet Clarks." řekl tmavovlasý postarší muž. Nejspíš jeden z učitelů. Měřila jsem si všechny pohledem a všichni si naopak měřili mě. Šla jsem si sednout do jedné z volných lavic vzadu. Holka s hnědými vlasy jež seděla vedle mě se mě zeptala na podivnou otázku. ,,A co jsi?" zeptala se. Nadzvedla jsem obočí. ,,Člověk?" Odfrkla si. ,,Jo jasně." řekla a přesměrovala svůj pohled na učitele. Zakoulela jsem nad tím oči a svůj pohled taktéž přesměrovala na něj.

Slyšela jsem zvonek. Oddechla jsem si a rychle se zvedla. Vzala jsem si tašku a šla do skříňky si vzít věci na další hodinu. Hodina byla normální. Učitel se mě na nic moc neptal, takže jsem jen tiše seděla a nevnímala svět kolem mě. Došla jsem do skříňky a otevřela ji. ,,Ahoj." slyšela jsem. Podívala jsem se kdo to řekl. Vedle mě se najednou ocitla holka s hnědými vlasy. Měla udělané tyrkysové ombré. Byla o něco málo vyšší než já. Měla modré oči a krásnou postavu. Na tváři měla úsměv. ,,Ahoj." odpověděla jsem poněkud mile. ,,Jsem Katherine, ale kamarádi mi říkají Kate. Ty jsi Violet, že?" Přikývla jsem. ,,A co jsi?" zeptala jsem. Nadzvedla jsem obočí. ,,Proč se mě na to všichni ptáte? Jsem člověk." Povzdechla si. ,,Dobře." řekla a s úsměvem odešla. ,,Zatím." zakřičela ještě při odchodu. Zakroutila jsem hlavou a zavřela svoji skříňku. ,,Ty hajzle!" zakřičel někdo za mnou. Otočila jsem se a viděla jsem jak se černovlasý kluk vrhl na blonďáka a svalil ho na zem. Začal ho mlátit do obličeje. Blonďák se bránil. Všimla jsem si že tuto bitku sledují všichni. Blonďák pořád něco odříkával, avšak já mu nerozuměla. ,,Víš, že na mě toto neplatí!" zakřičel černovlasý kluk a já až teď si všimla něčeho neobvyklého na jeho prstech. Drápy? Proč by měl drápy? ,,Za pokus to stojí!" zakřičel blonďák nazpět. To černovlasýho kluka ještě víc rozzuřilo. Napřáhl se a zabodl prsty do blonďákovi hrudi. Zalapala jsem po dechu. Blonďák přestal dýchat. Co se to tu děje? Proč nikdo nereaguje? Černovlasý kluk se usmál a odešel. Já jsem jen stála a koukala na blonďákovo bezvládné tělo. Neschopna pohybu. Vysvětlíte mi co to kruci bylo? A proč nikdo nezareagoval? Co se to tu krucinál děje?