Ghost Town [Book 1]

-25-

Dneska byl pravděpodobně ten nejhorší den ze všech. Upřímně? Mám chuť skočit pod vlak. Už asi hodinu koukám do zdi a přemýšlím na vším, co se dnes stalo. Pořád tomu nedokážu uvěřit. Nepřipadne mi to, že by to jen hrál. Celou tu dobu. Zase se mi zaslzeli oči. Udivuje mě, že v sobě ještě nějakou vodu mám. Zatřásla jsem hlavou a lehla si na postel. Musím si tento den ještě jednou zrekapitulovat. 

*Ráno tohoto dne*

Vstala jsem. Jako každý den jsem si po ránu dala sprchu. Upřímně, jsem dneska nějak dobře naladěná. Po uklidňující, rychlé a svižné sprše jsem se rychle oblékla a protože jsem moc nestíhala, tak jsem rychle utíkala ven, kde na mě čekal můj úžasný přítel. Skočila jsem mu kolem krku a políbila ho. ,,Dobré ráno," zašeptal. ,,Dobré," usmála jsem se na něj a společně jsme vyrazili do školy. Během cesty jsme si povídaly, poslouchali rádio a taky si zpívali písničky. Dost nahlas. 

Dojeli jsme do školy a za několik minut zvonilo. Museli jsme se ještě stavit někde pro snídani a kam jinam na snídani než do Dunkin Donats. Ruku v ruce jsme rychle běželi do třídy. Oba totálně vysmátí jsme se posadili. Po několika minutách došla učitelka a hodina mohla začít.

>>><<<

Sedla jsem si se svým obědem. Dneska jsem si udělala oběd doma. ,,Panebože Vio, co se děje? Ty máš oběd?!!" rozesmála se Kate a všichni se přidali. Všimla jsem si, že u stolu není Tai. ,,Kde je tvůj bratr?" zeptala jsem se Barryho. ,,Šel na záchod," odpověděl za něj Ash. Přikývla jsem a spokojeně jedla svůj oběd dál. ,,Hele lidi, napadlo ně jestli nechcete zase uspořádat nějakou párty," zeptal se Dimitri. ,,Tak mohli by jsme," usoudila Naomi. ,,Ale jedině ještě s Jackem," zčervenala. podívala jsem se na ni. ,,Počkat vy dva,.." zeptala jsem se. Přikývla a já se podívala za sebe. Všimla jsem si ho, jak věnuje celou jeho pozornost Naomi. Místo toho, aby poslouchal svého kojotího kamaráda, tak koukal na ni. Jsou sladcí. ,,Dobře a kdy by byla?" zeptal se Ash. ,,To by se ještě všechno domluvilo," odpověděl. ,,Já myslím, že s tím nemám problém. A u koho by to bylo?" ozval se Barry. ,,U mě," odpověděl. ,,Já myslím, že by to mohlo vyjít," usmála jsem se. Všichni přikývli a jedli dál své jídlo. 

,,Ty jo není ten Tai nějak dlouho na tom záchodě?" zeptala jsem se po deseti minutách. všichni se na mě podívali. ,,Půjdu se po něm podívat," řekla jsem a pomalu vstala od stolu. vzala jsem si tašku a vydala se do školy. Otevřela jsem dveře a najednou nastalo ticho. Jak kdyby všechen hluk byl jen venku. Nadechla jsem se a vyšla po chodbě. Uznávám, že to bylo strašidelný. Všichni byli totiž venku na obědě. Teda většina lidí. Šla jsem a slyšela jsem jak mé kroky vydávají zvuk. Jediný zvuk, který jsem slyšela na chodbě. Trošku lépe jsem se zaposlouchala. A slyšela jsem i další zvuk. Skoro neslyšitelný a nejspíš bez vlkodlačího sluchu bych ho neslyšela. Vycházel z chemické učebny. rozešla jsem se tam. Došla jsem tam a otevřela dveře. 

,,T-Tai?!" zaplnili se mi oči slzami. Zakoukal se mi do očí a najednou se mu taky zaplnili oči slzami. Černovláska se od něj odtrhla a podívala se na mě s úsměvem. Kido. ,,Jak jsi mohl?" řekla jsem nevěřícně. Z očí se mi spustil potok slz a já se otočila a vyšla rychle pryč. ,,Vi," slyšela jsem za sebou jeho hlas. ,,Vi, prosím," žadonil. ,,Co po mě ještě vůbec chceš?" zeptala jsem se a otočila jsem se na něj. ,,Já- já nechtěl jsem," zakoktal. ,,Tak proč jsi to udělal?" zeptala jsem se ubrečeně. Mlčel. ,,PROČ JSI TO UDĚLAL?" zakřičela jsem hystericky. ,,Ona, ona,..," nemohl mluvit. ,,Ona co Tai? Nemohu uvěřit, že jste se líbali! Nemůžu uvěřit, že jsem ti věřila. Nemůžu uvěřit, že jsem celou domu ležela v tvých lžích! Celou tu dobu jsi to hrál. Nebo ne?" křičela jsem a u toho brečela. ,,Nic jsem na tebe nehrál. Miluju tě Vi, miluju tě jako nikdy nikoho. Tohle bylo jen nedorozumění," řekl. ,,Nevěřím ti," zašeptala jsem a otočila se k východu. ,,Vi, neodcházej prosím. Miluju tě," slyšela jsem za sebou. ,,Je konec," řekla jsem a vyběhla ven s brekem. Rozběhla jsem se do lesa pryč. Najednou jak kdyby se mi roztříštilo srdce. Jak kdyby jsem teď najednou žádné neměla. Ale přesto to bolelo. Tak moc. ,,Pozor!" slyšela jsem křik a zaskřípání brzd. Podívala jsem se, co se děje a milimetr přede mnou zastavilo auto. Z okna na mě koukal kluk se zelenýma očima. ,,Viol?" slyšela jsem jeho hlas, ale nedokázala jsem teď zařadit komu patří. Běžela jsem do lesa dál. Doběhla jsem až k jednomu stromu a sjela po něm dolů. Schovala jsem si tvář do dlaní a brečela. ,,Viol?" slyšela jsem zase ten hlas. Podívala jsem se, kdo to je. Teď už jsem ho malinko rozeznala. Sam. Sam Netfly. ,,Co se děje?" zeptal se. ,,Nech mě být," zašeptala jsem. ,,Viol, co se stalo pro boha?" zeptal se. ,,NECH MĚ NA POKOJI!" zakřičela jsem na něj a ještě víc se rozbrečela. Sam si sedl vedle mě a objal mě. Objala jsem mu krk a zabořila hlavu do ramene. Cítila jsem jak mu od mých slz mokne bunda. Samovi to ale asi bylo jedno. Objetí jsem teď potřebovala. Hlavně od kohokoli jiného než od něj. Alespoň chvíli na něj zapomenout. Ale nešlo to. Pořád se mi vybavuje vzpomínka na něj a Kido jak se líbají. Je možné, že to celou dobu hrál? Nebo se na něj opravdu vrhla Kido? I kdyby, tak se nechal. Políbil ji taky. Ale proč? Proč by to dělal? Rozbrečela jsem se ještě víc. po chvilce jsem se trochu unavila a už mi konečně přestali téct slzy. Asi mi došla voda v těle. ,,Hele je mi líto, že jsme nezačali nejlíp. Omlouvám se. Šlo by to nějak napravit?" zeptal se Sam. Pořád jsem byla v jeho objetí. Seděli jsme v tichosti. Nikdo nemluvil. Přikývl jsem. ,,Už jen tu tvojí mokrou bundu od mých slz beru na usmířenou," usmála jsem se. Sam se zasmál. ,,Sice nevím, co se stalo, ale je mi to líto. Chceš odvézt domů?" zeptal se. Přikývla jsem a oba jsme se zvedli ze země a došli k jeho autu, které mě před několika minutami málem srazilo. Nasedla jsem si dovnitř a Sam mě odvezl domů. Zbytek dne jsem seděla koukala do blba brečela. 

*Přítomnost*

Pořád to nechápu. Je něco kolem jedenácté v noci. Za tu dobu mi přišlo několik zpráv. Hlavně od něj. mobil se rozsvítil znovu. Podívala jsem se na to jméno. Kate. Neochotně jsem mobil vzala. ,,Vio, panebože, ještě, že jsi to vzala. víš jaký o tebe mám celou tu dobu strach? Kam jsi zmizela? Vio?" začala mluvit rychle Kate. Znovu jsem se rozbrečela. ,,Co se děje Vio? Proč brečíš? To je jedno za chvíli jsem u tebe i s Naomi a všechno nám řekneš," zavěsila. Opravdu za chvíli byli u mě. Hned, jak mě viděli, zděsili se. ,,Tak povídej," vybídla mě Naomi. Celý příběh jsem jim tedy převyprávěla. Holky mě jen poslouchaly. Na konci jsem se zase rozbrečela. Holky mě objaly. ,,Neboj bude to dobrý. Určitě to neudělal úmyslně. Proč by to dělal? Tai, takoví není. Na to ho znám moc dobře," řekla Kate. ,,Ale jsme tu pro tebe. Dostaneš se z toho. Hlavně se z toho teď vyspi," řekla Naomi a já přikývla. ,,zůstaneme tu s tebou," usmála se Kate a já je znovu objala. ,,Díky holky. Jste fakt ty nejlepší kamarádky. Mám vás ráda," zašeptala jsem. ,,My máme rády tebe," řekly. Když jsme se od sebe odtrhly, tak jsem šla do sprchy a dala si rychlou sprchu. Převlékla jsem se do pyžama a odlíčila si rozmazanou řasenku. Došla jsem zpět do pokoje a lehla si na postel. Holky si lehly za mnou. Ještě dlouho jsme si povídaly. celou tu dobu se mě snažily rozveselit a párkrát se jim to povedlo. jsem jim vděčná. Alespoň na chvíli mě to donutilo myslet na něco jiného než na něj.