Ghost Town [Book 1]

-26-

Už je to několik dní od mého rozchodu s Taisonem. A upřímně? Jsem na tom špatně, ale nenechávám to na sobě znát. Chodím normálně do školy, bavím se s lidmi ze smečky a jeho? Ignoruju. Absolutně. Skončil u mně. Konečně jsem se zvedla z postele a zamířila jsem rovnou do koupelny, kde jsem si udělala raní hygienu. Po hygieně jsem došla do pokoje a podívala se na sebe do zrcadla. Povzdechla jsem si. Chtělo by to menší změnu. Ale jakou? Přemýšlela jsem. Nechala jsem to plavat a šla se převléct. Vzala jsem si na sebe bílé tričko, poté úzké džíny s roztrhanými koleny, a nakonec jsem si nasadila černou koženou bundu. Vlasy jsem si rozčesala a nechala je volně na mých ramenech. Obula jsem si svoje Adidas boty. Udělala jsem si lehké linky a na řasy si dala řasenku. Rty jsem jen rychle přejela balzámem. Usmála jsem se na sebe do zrcadla. Vzala jsem si kabelku a šla do kuchyně, kde jsem si udělala snídani. Ano, já Violet Emily Clarks jsem si právě udělala snídani. Je to nezvyk, protože dost často nesnídám. Udělala jsem si jogurt s ovocem. Sedla jsem si s ním ke stolu a jelikož jsem měla ještě dost času, tak jsem ho jedla i celkem pomalu. ,,Ale, ale co se stalo? Ty jíš snídani?" ozval se hlas mého táty. otočila jsem se na něj a usmála se. ,,Taky ti přeji dobré ráno," řekla jsem s plnou pusou. ,,Jsi dneska nějaké jiná, tohle jsem na tobě ještě neviděl," zasmál se. ,,Jo jo, byli jsme s Kate a Naomi nakupovat," mávla jsem nad tím rukou. ,,A co Taison?" zeptal se. Hrklo ve mně. Táta nevěděl, že jsem se s ním rozešla. A já si to nikdy ani neřekla nahlas. Od toho incidentu jsem to nedokázala říct nahlas. nedokázala jsem si to vlastně vůbec připustit. Věděla jsem, že spolu nejsme, ale tak nějak jsem v to pořád nevěřila. Je to strašně těžké popsat. Stekla mi slza po tváři. Pořád to pro mě bylo dost bolestivé téma. A nedokázala jsem svůj úsměv hrát napořád. ,,Rozešli jsme se," zašeptala jsem. Táta se zarazil, ale když jsem nějak nepokračoval, tak pochopil, že se mi o tom s ním nechce mluvit. Že se mi o tom vůbec nechce mluvit. Potom už mezi námi vládlo jen takové to divné ticho. Dojedla jsem snídani a dala misku do myčky. ,,Nechceš svézt?" zeptal se táta. Přikývla jsem. Usmál se a za nedlouho už jsme oba seděli v jeho autě. ,,Nechceš mi říct, co se stalo?" zeptal se. Věděla jsem, že to nenechá jen tak plavat. Povzdechla jsem si. ,,Prostě jsem ho viděla, jak se líbá s Kido, dcerou od starosty," řekla jsem. ,,To bych do Taie nikdy neřekl. Vždyť tě miloval," řekl táta. ,,To jsem si taky myslela," zamumlala jsem. ,,A zkoušela jsi si s ním o tom promluvit?" zeptal se. Zakývala jsem hlavou. ,,Neboj, bude to všechno dobré, zkus si s ním promluvit a třeba to nějak vyřešíte," usmál se na mě povzbudivě. Úsměv jsem mu opětovala. Dorazili jsme do školy. ,,Díky," poděkovala jsem mu a objala ho. Bylo to takové příjemné rodinné objetí. Po chvilce jsem se odtáhla a s rozloučením jsem opustila auto. Vydala jsem se do školy. U vchodu už na mě všichni, až Taisona samozřejmě, čekali. Usmála jsem se na ně a společně jsme šli do školy. 

Seděla jsem ve třídě a poslouchala nudný výklad učitelky. Najednou mi přišla esemeska. Podívala jsem se na mobil a tam na mě vyskočilo jedno jméno. Barry. Od chvíle,co jsem se rozešla s Taiem, tak jsem i s ním docela nemluvila. Celkově jsem nemluvila skoro s nikým kromě Naomi a Kate. 

Čekej na mě po hodině v knihovně. Přesněji v zadní části místnosti. Potřebuji s tebou mluvit -Barry.

Přikývla jsem na mobil a zase ho schovala do kapsy. Zazvonilo a já si vzala tašku a šla do knihovny. Přišla jsem do ní. Vlastně, když si to tak uvědomuji, tak jsem tu nikdy nebyla. Hned u vchodu byla paní, která tu knihovnu měla na starost. Tiše jsem ji pozdravila a šla dál. Viděla jsem dlouhou uličku mezi všemi těmi poličkami s knihami. Šla jsem pomalu tou chodbou až úplně dozadu. Došla jsem tam a rozhlédla se. Najednou mě někdo stáhl na stranu a já dotyčnému narazila do hrudi. ,,Promiň," omluvil se mi. Podívala jsem se dotyčnému do očí. Barry. ,,Co jsi potřeboval?" zeptala jsem se. ,,Slyšel jsem, co se stalo. Je to pravda?" zeptal se. ,,Jo je," zesmutněla jsem. Barry mě rychle objal. ,,Je mi to líto," zašeptal. Stekla mi slza po tváři. ,,Neplakej," řekl Barry a odtáhl si mě od sebe. ,,Podívej se mi do očí," řekl. Podívala jsem se mu do očí. Natáhl se a setřel mi slzu, která mi stekla po tváři. ,,Ach Vio," řekl a já se musela usmát. Dívali jsme se navzájem do očí. Povzdechl si. ,,I kdyby to mělo být naposledy, tak alespoň jednou to udělám," zamumlal, ale i tak jsem ho slyšela. Nechápala jsem ho. Naklonil se a najednou jsem cítila jeho rty na tech mých. Zaskočilo mně to. Potom jsem se ale vzpamatovala a polibek jsem mu oplatila. Líbali jsme se. Odtrhla jsem se od něj. Něco jsem si uvědomila. ,,Tohle už se stalo," zašeptala jsem ,,Nestalo," řekl Barry s úsměvem. ,,Stalo, jsem si tím jistá," zamračila jsem se. Bylo to přesně jako v té vizi, co jsem měla. Ten den co jsem se s Taiem poprvé vyspala. (Pozn. aut.: Kapitola 20) ,,Taky bych byl rád, kdyby se to už jednou stalo," zasmál se a natáhl se pro další polibek, který jsem mu ale neopětovala. ,,Promiň," zašeptala jsem, vzala jsem si tašku a rychle opustila knihovnu. Vím, že Barry bude teď naštvaný, ale potom mu to vše vysvětlím. Navíc k němu nechovám asi takové city, jako chová on ke mně. A on to ví. Ale i tak jsem ho políbila. Proč vlastně? Chtěla jsem? Nutilo mě něco? Vždyť je to Taiův bratr. Vtipné. teď mě, ale trápila ještě důležitější věc. jak jsem to sakra mohla vědět? Jak jsem mohla vědět co se stane? Jsem opravdu takový blázen? Vytáhla jsem mobil a rychle vytočila Kate. ,,Za chvíli přijdu před školu, jedeme k vám. Musím ti něco říct," řekla jsem hned po tom co to zvedla a pak jsem to hned zase položila. Mobil jsem dala do kapsy a rychle šla před školu.