-,,Vi, neodcházej prosím. Miluju tě,"
-,,T-Tai?!"
-,,Opravdu jsem to předpověděla,"
,,Ale to hned neznamená,že jsi věštkyně nebo tak něco,"-,,Jsme smečka,"
,,Držíme pospolu,"-,,Tohle už se stalo,"
,,Nestalo,"
,,Stalo, jsem si tím jistá,"-,,Viol, co se stalo pro boha?"
-,,NECH MĚ NA POKOJI!"
-,,Chci ji zabít,"
-,,Vždycky jsem byla na straně dobra!"
-,,Doufám, že jsi teď spokojená,"
Rychle jsem se posadila. Co to sakra bylo? Několik snů v jednom? Byla jsem ve svém pokoji. Zrychleně jsem dýchala a byla jsem celá zpocená. Jsem si jistá, že jsem ve spánku sebou házela, jak šílená. Můžete mi někdo vysvětlit, proč mám poslední dobou takové sny? Nebo dokonce takové halucinace? Co se to se mnou zase pro boha děje? Stekla mi jedna slza po tváři. Schovala jsem si hlavu do dlaní. ,,Viol, je vše v pořádku?" slyšela jsem hlas. Podívala jsem se, kdo se ptá. Táta. Je pravda, že od mého příjezdu sem jsem se s ním sblížila. ,,Ne tati," zašeptala jsem. ,,A co se děje, beruško?" zeptal se a sedl si za mnou na postel. ,,Všechno. Mívám bolesti hlavy, někdy to zachází až do extrémů a musím pak do nemocnice, mívám halucinace. Nebo sny, ve kterých zažívám věci, který jsou tak reálný. Jsou to ale jen útržky. Nedokážu odhadnout jestli je to pak jen sen nebo skutečnost. Furt se mi něco děje a já nevím co. Všechno, co se týče mě je tak zmatené. Prostě už nevím, co mám dělat," řekla jsem a zase si dala hlavu do dlaní. Táta mi položil ruku na záda. Podívala jsem se na něj. povzbudivě se usmál a vtáhl si mě do objetí. zabořila jsem mu hlavu do hrudi. ,,Kolik vůbec je?" zeptala jsem se po chvíli. ,,Za chvíli bude šest," řekl a já jen přikývla. Odtáhla jsem se od něj. ,,Nechceš dneska zavést do školy?" zeptal se a já nesouhlasně zakývala hlavou. ,,Jedu s Taiem," řekla jsem s úsměvem. ,,Jak to vůbec mezi vámi je?" zasmál se. ,,Jo dobrý," odpověděla jsem pořád s úsměvem. ,,Hlavně nezapomeň, co jsem říkal. Používejte kondomy," řekl a já se zamračila. ,,Panebože tati! Radši běž!" přikázala jsem mu a on se jen zasmál. U dveří se na mě ještě otočil. ,,opravdu nechci, aby jsi byla v sedmnácti těhotná," řekl. ,,Běž!" zakřičela jsem se smíchem. Táta se zasmál a odešel. Protočila jsem nad ním oči a šla do své koupelny. Tam jsem se vysprchovala a udělala ze sebe člověka. Dala jsem si řasenku a šla se do pokoje převléct. vzala jsem si na sebe legíny a denimovou košili, která byla jako kdyby šaty. Vlasy jsem si pouze rozčesala. usmála jsem se na sebe do zrcadla a nechala svoje oči změnit barvu. Nevím proč, ale mě se na mě červené oči hrozně líbí. Po chvíli se domem rozezněl zvonek. Mé oči se změnili zase na mou klasickou barvu. Já se rychle rozběhla ke dveřím. Otevřela jsem je a tam stál Taison. Podíval se na mě s jeho hnědýma očima. Já mu hned skočila kolem krku a dlouze ho políbila. Tai mi hned polibek oplatil. ,,Ahoj," řekl, když jsme se od sebe odtrhli. ,,Ahoj," řekla jsem s úsměvem. ,,Jedeme?" zeptal se. ,,Jo jen si dojdu pro tašku," řekla jsem a rozběhla se pro svoji tašku. Došla jsem zpět Taiovi. ,,Zdravím pane Clarks," řekl Tai a já se podívala za sebe. Stál tam táta a usmíval se. ,,Ahoj Tai," pozdravil ho. ,,My jedem tati, jo?" zeptala jsem se, ale byla to spíše řečnická otázka. ,,Jojo, mějte se," řekl a já mu zamávala a zavřela dveře. Došli jsme k jeho autu a Tai, jako správný gentleman, mi otevřel dveře. ,,O děkuji," zasmála jsem se. Tai se usmál a zabouchl za mnou dveře. potom si šel sednou na místo řidiče a společně jsme pak vyrazili ke škole.
>>><<<
,,Violinário!" řekl někdo za mnou. Otočila jsem se. ,,Co to je sakra za přezdívku?" rozesmála jsem se. Naomi s kate se taky rozesmáli. ,,Upřímně ani nevím," řekla se smíchem Kate. ,,Jdeš na hodinu?" zeptala se a já přikývla. Společně jsme vyšli do třídy. Sedli jsme si vedle sebe a po chvíli začalo zvonit. Do třídy vešel učitel a hodina mohla začít. Měli jsme ekonomii. Pro mě docela nuda.
,,Panebože, nevzal jsem si učebnici. Nemohl by mi ji někdo přinést? Někdo, kdo se třeba hodně nudí? Violet?" řekl a já hned zbystřila. ,,Běž mi prosím tě do kabinetu pro učebnici," řekl a já se hned poslušně zvedla a šla k němu pro učebnici. Jsem ráda, že jsem se ulila z hodiny. Alespoň na chvíli. Vyšla jsem na chodbu a rozhlédla se. Rozešla jsem se a sledovala každou třídu. Bylo slyšet jen došlápnutí mé boty na zem a můj dech. Možná, kdyby se někdo zaposlouchal hodně, by slyšel i můj tlukot srdce. Najednou mi něco docvaklo. Já nevím, kde má kabinet. Povzdechla jsem si a vydala se šmejdit po celé škole a hledat jeho kabinet. Vyšla jsem do druhého patra a rozešla se chodbou. Učebna K12, Učebna K35, Učebna CH14, Ředitelna, Kabinet Kiff. Nic, sakra! Sešla jsem jedno parto dolů a zase šmejdila. Učebna C10, Záchod, Učebna 511, Knihovna- tady je knihovna? Ani nevím, Kabinet fyzikáře a dějepisářky, Učebna 439. Nic. Povzdechla jsem si a sešla až do přízemí. Najednou jsem ale slyšela hlasy. Nedokázala jsem je rozeznat. Zaposlouchala jsem se víc. ,,Proč zrovna ona?" slyšela jsem, ale pořád nerozeznala, kdo to mluví. Rozešla jsem se blíž k tomu zvuku. ,,Prostě to bude ona a už dost otázek," řekl další hlas. Zamračila jsem se. Tahle konverzace mě začala zajímat. ,,Dobře," řekla. Potom nastalo ticho. Rozešla jsem se ještě blíž. Došla jsem ke dveřím a zaposlouchala se. Díky svému vlkodlačímu sluchu jsem slyšela o dost líp. Podívala jsem se u jakých dveří stojím. Záchodky. Super. Na dveřích záchodků bylo sklo a bylo trochu vidět, ale ne moc. Rozeznala jsem dvě barvy. Černou a blonďatou. ,,Je to opravdu nutné?" zeptala se blondýna. ,,Škodíme jí už docela dost nemyslíš?" Černovláska zakývala hlavou. ,,Ne! Chci, aby trpěla," vyštěkla po ni. ,,Dobře," řekla blondýnka. Mohla jsem vidět, že se jí bojí. ,,Violet. Bude trpět," řekla. Zalapala jsem po dechu.
>>><<<
Omlouvám se, že vydávám kapitolu až dnes. Včera jsem měla moc tréninků a nestíhala jsem proto Another? výjde až zítra. Kdo ještě nečetl Another?, tak si ho přečte! :D
Doufám, že se vám kapitola líbila.
Mějte se krásně a zítra přežíjte školu :D
Alli ♥
ČTEŠ
Ghost Town [Book 1]
HorrorVždycky se o tomto městě jen povídalo. Byli o něm stvořeny pověsti a mnozí jim nevěřili. Mladá Violet Clarks tomu taky nevěřila. Až do doby, kdy se do tohoto města přistěhovala za svým tátou. Jak to v takovém Městě duchů vypadá? Opravdu v něm žijí n...