Ghost Town [Book 1]

-28-

2 Kapitoly do konce :O -Alli

Zavřela jsem skříňku ze které jsem si vytáhla učebnice. ,,Viol," slyšela jsem vedle sebe. Podívala jsem se, kdo na mě mluví. Přede mnou stál Tai. Ale nebyl jako dřív. Měl kruhy pod očima, byl o dost hubenější. Prostě vypadal strašně. Zhrozila jsem se. ,,Prosím odpusť mi," zašeptal. Zamračila jsem se. Chtěla jsem mu odpustit, ale pořád jsem se nevyrovnala s tím, co jsem viděla. Zakroutila jsem hlavou. Vím, že mu tímto ubližuju. hrozně moc, ale musela jsem si to všechno urovnat v hlavě. ,,Promiň, ale ne," řekla jsem a prošla kolem něj. ,,Violet, prosím," řekl. Otočila jsem se na něj z jeho očí se spustil proud slz. Tak ráda bych ho šla obejmout. Políbit ho a být s ním, ale ne. Sklopila jsem zrak a po tváři mi stekla slza. Otočila jsem se a odešla do třídy. Slzu jsem setřela a sedla si na místo. Jsem tvrdohlavá, vím to, ale je to těžké. 

Zazvonilo a mě začala volná hodina. Byla jsem pevně rozhodnutá vydat se do knihovny a zjistit něco víc ohledně mých schopností. i když nevím, jestli je to úplně schopnost. Spíš prokletí. Odložila jsem si věci do skříňky a pomalu jsem se vydala do knihovny. Šla jsem dlouhou chodbou, která končila velkými dveřmi nad nimiž vysel velký nápis KNIHOVNA. Pomalým krokem jsem se sunula po chodbě. Byli slyšet tlumené hlasy z jednotlivých tříd, moje kroky a můj zrychlený dech. Bála jsem se jestli mě zase nerozbolí hlava, napadnu na kolena a poté neztratím vědomí. Každým dnem se bojím víc a víc. Dlouho se mi něco takového nestalo. Zaposlouchala jsem se. ,,X vám musí  -5," slyšela jsem z jedné strany. ,,je to historie Matty," slyšela jsem z druhé. Zaslechla jsem kapání vody a zvonění telefonu. Zrychlila jsem chůzi a šla jsem ke dveřím, otevřela jsem je a vešla dovnitř. Paní, co byla u pultu na mě kývla a zvedla zvonící telefon. Kývnutí jsem jí oplatila a šla dále do knihovny. Zamířila jsem do kategorie NADPŘIROZENO. Začala jsem si prohlížet všechny ty knihy, co tam byly. Upíři, čarodějnice, andělé, duchové, démoni a nakonec i vlkodlaci. Vzala jsem si nějaké ty knížky a šla si sednout na místo, kde jsem vyla včera s Barrym. Odložila jsem si věci a sedla si na zem. Otevřela jsem první knížku a začala jí prolistovávat. Historie vlkodlaků, nuda. Druhy vlkodlaků, cože ono je jich víc? Přeměny, smečky, úplňky. Nuda, nuda, nuda. Dostala jsem se až na stranu 189 a najednou to tam bylo. Schopnosti vlkodlaků. Začala jsem číst. 

Je známo, že vlkodlaci se za úplňku přeměňují na vlky, ale co se nejspíše neví, tak že někteří "vyvolení" mají schopnost předvídat budoucnost. Není moc časté vidět nějakého takového člověka. Proto je tento druh považován za jedinečný. Tyto schopnosti, nejsou nějak dědičné, čí nějak přenosné. Svoje schopnosti lze uplatnit jak na zlo, tak i na dobro. Hodně vlkodlaků, tak zachránilo několik nevinných lidí, ale také někteří je taky dovedli k smrti. Těchto schopností se nejde zbavit. Vlkodlak se s tím narodí.... 

,,Pojď sem Emily," slyšela jsem najednou. Rychle jsem zpozorněla a zavřela knihu. Slyšela jsem kroky. ,,Co se děje, Ki?" zeptala se  písklavým hlasem Emily. ,,Myslíš, že nás takhle někdo uslyší?" zeptala se Kido. ,,Ne, nemyslím si," odpověděla Emily. ,,To je dobře. Protože ti potřebuju říct pár věcí. Za prvé, nechápu, jak to , že Violet pořád v klidu. Načapala nás s Taiem jak ho líbám a musím uznat, že to byla nejhorší věc. Fuj! Už to nikdy neudělám. Je fakt odpornej, ale já udělám všechno aby jsem jí zničila. Musíme udělat víc, než ji začarovat tak, že bude mít furt bolesti hlavy, břicha, ztrácení vědomí a přeměňování se bez úplňku. Potřebuju nějak, aby se celá ta smečka rozpadla. Musíš něco vymyslet Emily?" šeptala Kido. Zalapala jsem po dechu. Takže Emily s Kido mě začarovali, aby jsem měla potíže? Tak proto jsem měla tak časté bolesti hlavy. To ji nedaruju! Emily nejspíš přikývla, protože Kido pokračovala. ,,Ach bože, jak já se těším, až toto město bude zničené. Ještěže už to uděláme zítra v noci. Ale musí to být přesně o půlnoci, tak se nikde nezdrž. Toto město mě už fakt sere. Všichni jsou až moc hodní a to mě štve.Musím být tak hodná, aby mě měli všichni rádi a pak jsem je mohla lehce zradit. Můj táta říkal, že tohle pak bude už jen město duchů. A samozřejmě, ty půjdeš s námi, protože jsi jediná na které mi opravdu záleží. Ostatní? Ostatní jsou mi ukradení. Je mi jedno jestli zemřou. Vlastně? Všechny je zabiju já. A pak budu tomuhle městu vládnout já a moje rodina.Toto město bude moje a ty mi pomůžeš." řekla. ,,Dobře, ale jak?" zeptala se. ,,Použiješ svou magii," odpověděla jednoduše. ,,A potom už budeme navždy vládnout tomuto městu. Jen duchové a ty!" zalapala jsem po dechu. Musím jí to všechno překazit. řekla jsem si. A jediný způsob, jak to udělat je, že ji musím zabít.