Ghost Town [Book 1]

-4-

Sedím na hodině dějepisu. Učí nás učitelka, která je celkem mladá. Všimla jsem si neobvyklého světla kolem její postavy. Zajímá mě co tato učitelka je zač. Já místo toho abychom poslouchala, tak se koukám z okna a poklepávám tužkou do rytmu písničky, jež mi hraje v hlavě. (viz. média) Z okna krásně vidím na hřiště, takže vidím jak někteří kluci mají tělocvik. Všimla jsem si Taisona jak u něho stojí další tři kluci. Když si Tai všiml, že se na něj koukám tak se na mě usmál a zamával mi. Úsměv jsem mu oplatila a zamávala jsem mu na zpět. Všichni tři kluci se otočili směrem, kam se koukal Tai. Tím pádem se všichni dívali na mě. Mohla jsem si všimnout, že jeden z nich vypadá přesně jako Tai akorát v blond barvě. Odhaduji, že je to jeho bratr. Další z nich byl hnědovlasý kluk a mohla jsem si povšimnout, že si mě měří jeho modrýma očima. Poslední z nich byl černovlasý kluk a ten jako jediný se na mě mračil. Z koukání na tyto kluky mě vtrhlo bouchnutí dveří. ,,Dobrý den paní učitelko. Omluvte prosím můj pozdní příchod." řekla holka s dlouhými černými vlasy a zelenýma očima. Učitelka jen kývla a holka se šla posadit. Přitom se koukala na mě. Měřila si mě pohledem a u toho pokyvovala. Potom se posadila a svůj pohled přemístila na učitelku, která opět začala něco mluvit.

Zazvonilo a my jsme měli přestávku na oběd. Vzala jsem si svůj oběd, jež jsem měla připravený z domova a šla si sednout k jednomu prázdnému stolu. Sedla jsem si a vytáhla si svůj oběd. ,,Ahoj!" řekl nadšeně dívčí hlas za mnou. Otočila jsem se a viděla jsem Kate. ,,Ahoj." řekla jsem. ,,Můžu si přisednout?" zeptala se a já přikývla. ,,Tak jak se ti tu zatím líbí?" zeptala se mě a u toho si vytáhla svůj oběd. ,,Ale jo celkem to jde." Kate jen přikývla a dala se do jídla. ,,Ahoj Kate. Můžeme si přisednout?" slyšela jsem klučičí hlas. podívala jsem se, kdo to mluví a zase jsem viděla ty kluky, ale teď byli jen dva.,,Jasně Ashy posaďte se." řekla s úsměvem. ,,Mimochodem. Tohle je Violet. Violet tohle je Ash a Dimitri." řekla s úsměvem. ,,Rád tě poznávám." řekl ten s hnědými vlasy a modrýma očima. Ash. ,,Já tebe." řekla jsem s úsměvem. Oba kluci se posadili a pustili se do jídla. ,,Ahoj Viol." slyšela jsem opět klučičí hlas. Zvedla jsem zrak od jídla a podívala jsem se kdo to mluví. Taison. A vedle něj stál ten blonďatý kluk. ,,Ahoj." řekla jsem s úsměvem. ,,Chci ti představit mého bratra Barryho." Ha, říkala jsem to. Podívala jsem se na Barryho a ten se na mě koukal s úsměvem. ,,Ahoj." pozdravil mě. ,,Ahoj." opětovala jsem mu pozdrav. Oba si sedli a taktéž se pustili do jídla, jako všichni ostatní. 

Sedíme s Kate, Dimitriem, Ashem, Taisonem a Barrym v parku a povídáme si. U oběda jsme se domluvili, že půjdeme do parku. Teda oni se domluvili, mně nabídli ať jdu s nimi a já souhlasila. Nelituju toho. Musím uznat, že jsou všichni celkem fajn akorát myslím, že Dimitri mě nemá rád. Nevím proč. Asi jsme si nějak nepadli do noty. Právě si všichni říkáme, co budeme dělat o víkendu. Sedím mezi Kate a Taisonem. Vedle Taie sedí jeho bratr a vedle Kate sedí Dimitri. ,,O včerejším místu se nikomu nezmiňuj, dobře?" zašeptal mi do ucha Tai. Nenápadně jsem přikývla. Rozhlédla jsem se po parku. Nikdo tu moc nebyl. Najednou jsem viděla holku, které mohlo být tak patnáct jak se kouká naším směrem. Zadívala jsem se na ni. Holka se začala přibližovat víc k nám a já si mohla všimnout jejích zelených očí. ,,Kate?" zeptala se ta holka, když byla kousek od nás. Kate se na ní podívala a vykulila oči, když se na ni podívala. ,,Naomi!" zakřičela a rozběhla se tu holku-Naomi-obejmout. ,,Chyběla jsi mi." řekla potichu, ale i přesto jsem to mohla slyšet. ,,Ahoj Naomi." řekli kluci sborově a šli ji taky po jednom obejmout. ,,Ahoj." řekla Naomi a podívala se na mě. ,,A kdo je tohle?" zeptala se s úsměvem. Dneska poznávám samí nový lidi. ,,Tohle je Violet dcera od Mika Clarksa." řekl Tai. ,,Moc ráda tě poznávám." řekla a objala mě. Objímání je pro mě nezvyk, takže jsem se musela nejdřív vzpamatovat, ale pak jsem jí objetí opětovala. ,,Tak jak si se měla?" zeptala se Kate. Naomi se posadila na lavičku a začala vyprávět jak se měla. Sice jsem netušila, kde byla, ale i přes to jsem ji poslouchala. 

Už byla tma a já si usmyslila, že už je na čase jít domů. Tai mi nabídl, že mě doprovodí a já opět souhlasila. Šli jsme po temné ulici a jednině světlo bylo z pouličních lamp. S Taiem jsme šli tiše vedle sebe oba ponořený do svých vlastních myšlenek. Najednou se mi zatočila hlava a udělalo se mi černo před očima. Rychle jsem se chytla Taiové ruky. Za chvíli to bylo zase v pořádku. ,,Jsi v pohodě Viol?" zeptal se mě ustaraně Tai. Přikývla jsem. ,,Jo jo. Jen se mi zatočila hlava. Už je to v pořádku." Tai jen přikývl a pokračovali jsme dál v chůzi. Za nedlouho jsme přišli k našemu domu. Došla jsem ke dveřím a otočila se na Taie. ,,Děkuju Tai, že jsi mě doprovodil." řekla jsem s úsměvem. ,,Za málo." řekl a objal mě. Objetí jsem mu opětovala. ,,Tak dobrou noc." řekl a já se usmála. ,,Dobrou noc." řekla jsem a otočila jsem se k němu zády. ,,Jo a ještě něco." řekl a já se ještě otočila zpátky. ,,Zítra zase budu u vodopádu, tak jestli by jsi chtěla přijít, tak ti můžu dělat společnost." řekl a já se usmála. ,,Dobře." řekla jsem. ,,Tak dobrou Viol." řekl a odběhl pryč. Koukala jsem se ještě dlouho tím směrem kam odběhl. Nakonec jsem se otočila a šla domů, rovnou do kuchyně, kde jsem si vzala něco k snědku a pak do mého pokoje, kde jsem si lehla na břicho a koukala opět do toho lesa. Zase na ten kmen. A zase se tam objevili ty modré oči. Zase ten vlk. Tentokrát byl ale o něco blíž a já si mohla všimnout jeho bílé srsti. Jeho modré oči se vpíjeli do tech mých a já mohla cítit, jak se moje oči zbarvují do jiné barvy. Počkat co? Moje oči mají jinou barvu!  Rychle jsem běžela k zrcadlu a podívala se do něj. Opravdu místo mých obyčejně bíle-modrých, husky očí, jsem teď měla červené. Otevřela jsem pusu, ale hned jsem ji zase zavřela. Šla jsem si zase lehnout a koukat z okna. Vlk tam pořád stál. Viděla jsem jak se na mě usmál. Ten úsměv. Někoho mi neskutečně připomněl. Ale koho? Potom najednou zavyl. Jeho zavytí mi nahnalo husí kůži. Najednou se místo něho objevilo dalších pět vlků. Jeden taktéž, jako já, s červenýma očima. Druhý se zelenýma, třetí s oranžovýma, čtvrtý s hnědýma a poslední s žlutýma. Smečka vlků. A kouká se na mě. Potom se všechny barvy očí zase proměnili na černou a všech pět vlků odběhlo pryč. Moje oči se zase vrátili na bíle-modré, husky oči. S otevřenou pusou jsem se pořád koukala z okna. To bylo divný, hodně divný.