Damon or Stefan

Kapitola 13

Katherine se tam rozběhla. Došlo jí co se děje. Mě tam nechala sedět na židli. Nechápala jsem co se děje. Došlo mi to až po třech minutách. Až po třech minutách mi došlo, že jsem v kuchyni sama. Až po třech minutách mi došlo, že můžu zdrhnout. Zvedla jsem se ze židle. Nenápadně jsem se podívala co se tam děje. Viděla jsem, jak Katherine skočila na Damona a snažila se ho dát ze Stefana dolů. Já jsem jen němě přihlížela...

Chytla jsem se zárubně. Najednou se mi udělalo špatně a potřebovala jsem se napít. Otočila jsem se, že si to zamířil ke dřezu, ale čekalo mě nemilé překvapení. Debby.

"Ahoj." Mile mě pozdravila.

"Co tu děláš?" Opatrně jsem vedle ní prošla.

"Toto Eleno, je mi líto, ale musím." Nestihla jsem se otočit. Ale když jsem na zemi uviděla krev, a pak jsem začala ztrácet vědomí, docvaklo mi to. Debby mě bodla nožem do zad. Snažila jsem se zachytit o kuchyňskou linku, ale nešlo to. Rychle jsem slábla. Nezvládala jsem to. Nakonec jsem se složila na zemi. Ležela jsem tam asi dost dlouho...

Mezitím...

"Damone! Ne..." Křičela na něj Katherine.

"Jak si jí to mohl udělat!" Křičel Damon a vůbec si nevšímal Katherine.

Pak se na to vykašlal, když mě uviděl v kaluži krve. Podíval se, jestli jsem to já. Shodil ze sebe Katherine a rychle běžel ke mně. Chytil mě za ruku. To jsem ještě cítila. Hladil mě po čele. Zkusil, jestli ještě dýchám a vzal mě na ruce. Rozběhl se, aby ho nedohnali. Já už jsem nevěděla co se děje. Vím, že Damon mě miluje. I přesto jaký je. Má v sobě dost lásky. Jen to neumí projevit. Dneska mi to dokázal.

O několik dní později...

"Stefane?" Katherine šťouchla Stefana. Stefan ji vůbec nevnímal. Byl zamyšlený sám nad sebou. Nebo spíše sám nad sebou a Elenou. Stále se mu v hlavě promítal ten Elenin pohled. Poté, co ji Damon vzal na ruce takovou krvavou. Vůbec neměl zájem se s někým bavit, až na Elenu.

"Vypadni!" Odpálkoval Katherine. Neměl chuť na život, dokud neuvidí Elenu...

Otevřela jsem oči. Zahlédla jsem kolem sebe vše bílé až na černou skvrnu. Musela jsem si dvakrát přetřít oči, abych rozeznala věci kolem sebe. Pak jsem poznala, že ta černá skvrna je Damon. Pomalu jsem se vzpamatovávala. Podívala jsem se směrem k oknu. Bylo pěkně. Venku svítilo slunce. Nějak jsem nevěnovala pozornost Damonovi. Snažila jsem se dosáhnout na ten kalendář, který byl na nočním stolku.

"Au." Vyjekla jsem. Damon mi dal hned ruce, jak jsem je měla před tím, a podal mi kalendář.

"Neměla by si..." Začal Damon. Měl o mě starost.

"Co se vlastně stalo, já nevím co... au." Snažila jsem se ho zeptat. Jak jsem se vlastně dostala do nemocnice?

Donesl mě sem pravděpodobně Damon. Miluji ho. Miluji Damona. Už si to musím přiznat. Pokud ne teď, tak už nikdy. Otevřela jsem kalendář.

"Jaký je dneska den?" Zeptala jsem se. On mi prstem ukázal na neděli...

Takže dnes už je neděle. A když jsme se chystali za Stefanem, byl pátek. To znamená, že jsem v nemocnici už tři dny.

"Tři dny Eleno..." Poznamenal Damon.

"Probudila ses, asi bych ti měl jít pro věci." prohlásil a zvedl se ze židle. Já jsem ho chytila za ruku...

"Damone? Teď ještě nechoď."