Damon or Stefan

Kapitola 21

----------------------

Milý deníčku! Jsem opravdu šťastná, jsem šťastná jako nikdy dřív. Ale zjistila jsem, že tu nedávnou příhodu s Katherine, v opuštěném domě, nemůžu dostat z hlavy. Pořád musím myslet na to, proč když ona je naživu, proč já nejsem mrtvá?

----------------------

"Eleno! " ozvalo se z chodby. Byl to Damon. Ano, můj sladký Damon. Od té doby co jsme opustily Mystic Falls, jsem neviděla nikoho koho znám.

"Máš návštěvu! " zavolal. Vystřelila jsem z pokoje, jako bych měla trysky u .... No, však víte kde. Byla jsem okamžitě u dveří.

"Jeremy!!!!!" byl to můj bráška.

"Ani nevíš, jak ráda tě vidím!" objala jsem ho tak pevně, že snad na dobrou minutu ztratil dech.

"Pojď, honem, musíš mi všechno říct." naléhala jsem.

"Co dělá Bonnie, Jenna a Caroline, a co je nov..." nestihla jsem dopovědět, protože mi Damon přitiskl ruku na pusu.

"Damone, co tě to popadlo???" vyjekla jsem překvapeně.

"Moc mluvíš, Jeremy si ještě nestačil ani oddychnout a ty už chceš, aby ti všechno povyprávěl..." řekl klidně Damon a pitomě se u toho šklebil. Ušklíbla jsem se na něj a otočila se zpátky k Jeremymu.

"Promiň, Jere, ale jsem tak strašně ráda, že jsi tady." Znova jsem ho objala.

"Takže, jak dlouho se zdržíš?" zeptala jsem se Jeremyho a šla jsem směrem do kuchyně. Jeremy a Damon šli rovnou za mnou. Uvařila jsem kávu a všichni tři jsme se usadily kolem stolu.

"Tak povídej..." Řekla jsem směrem k Jeremymu.

Netrvalo dlouho, a Jeremy se rozpovídal. Trpělivě odpovídal na všechny moje otázky, Damon občas prohodil nějakou svoji vtipnou poznámku a společně jsme se smáli. Byl to moc příjemný večer, ale zdálo se mi, že přede mnou bratr něco tají!

Druhý den ráno...

Když jsem se probudila, Damon ještě spal. Měla jsem žízeň, tak jsem vstala, že se půjdu napít, když v tom se ozvala rána jako z děla. Vystřelila jsem z pokoje, směrem k místu odkud vyšel ten hluk. Byl to Jeremyho pokoj. Jeremy stál u okna a zhluboka oddychoval. Opatrně jsem šla k němu...

"Jeremy??" ustaraně jsem se ho zeptala. Lekl se, když uslyšel můj hlas, cukl sebou.

"A promiň El, nechtěl jsem tě vzbudit..." odpověděl.

"To nic už jsem byla vzhůru," řekla jsem.

"Stalo se něco??? Slyšela jsem ránu." Zeptala jsem se.

Jeremy přešel k posteli a začal sbírat zbytky rozbitého nočního stolku, kterých jsem si předtím vůbec nevšimla. Tázavě jsem pohlédla na bratra.

"To nic, jenom malá nehoda" řekl Jer a pokračoval s úklidem.

Nechápavě jsem na něj zírala a chtěla jsem něco říct, když v tom se ve dveřích objevil Damon. Podíval se na mně, pak na Jeremyho, který ještě pořád sbíral věci ze země. Podíval se znova na mě...

"Eleno, co kdybys šla připravit snídani, já zatím pomůžu Jeremymu." Řekl Damon a vedl mě ven z pokoje.

Vystrčil mě ven na odpočívadlo a zabouchl dveře od pokoje. Chvíli jsem tam stála a nevěděla jsem, co mám vlastně udělat, ale pak jsem se vzpamatovala, ale nedalo mi to a přiložila jsem ucho ke dveřím.

„...hle už trochu přeháníš." poznala jsem Damonův hlas.

"A co mám podle tebe dělat?? Nemůžu jí to jen tak říct!" rozčiloval se Jeremy.

Chtěla jsem slyšet víc, tak jsem se přitiskla na dveře, co nejvíc to šlo. Bylo mi divné, že nic neslyším, když sem se chystala odejít, dveře se otevřely. Při tom jsem ztratila rovnováhu a pleskla jsem sebou rovnou před Damonovy nohy.

"Hups." vydala jsem ze sebe. Oba na mě koukali, jako bacil do lékárny.

"Eleno?" vyhrkli oba zaráz. Koukla jsem na ně a pomalu jsem se sbírala ze země.

"El...Eleno?" nechápavě na mě Jeremy, nevěděla jsem co říct.

"Eleno, já...nechápu to, tys poslouchala za dveřmi??!" vypadlo z Jeremyho.

"Já js... Ne, Eleno, nic mi nevysvětluj! " osočil se na mě Jeremy.

"Je mi to jasné... Ne, Jeremy... jen sem chtěla vědět, o co jde! " začala jsem zvyšovat hlas.

"Přece jsme se domluvili, že už mezi sebou nebudeme mít žádná tajemství, Jere.?!" Jeremy sebou škubnul, uvědomila jsem si, že křičím.

"Souhlasil jsi, že si vždycky budeme všechno říkat a teď!" křičela jsem na něj čím dál víc.

Damon jenom klidně stál a střídavě koukal na mě a Jeremyho. Prosebně jsem se na něj podívala, ale ten se ani nepohnul. Jen na nás zíral.

"No tak, Jeremy, řekni mi, co se děje." řekla jsem bratrovi už normálním hlasem.

"Já nemůžu, Eleno!" odpověděl.

"Ale proč???" zeptala jsem se ho.

"Protože, prostě nemůžu... i kdybych chtěl, nemůžu ti to říct!" řekl Jer a odešel z pokoje.

Ještě jsem na něj volala, ale ani se neotočil. V tom jsem si uvědomila, že za mnou stojí Damon, otočila jsem se. To co jsem spatřila, mě vyděsilo. Na ten Damonův pohled nikdy nezapomenu, jakoby mě probodával.

"Damone?? Co mi Jeremy tají??" zeptala jsem se ho. On neodpověděl. Pořád na mě zíral tím probodávajícím pohledem.

"Co??" zeptala jsem se znova. Damon, jen zakroutil hlavou a odešel.

Zůstala jsem tam stát jako solnej sloup. Všechno co se stalo v posledních 15minutách, jsem si přehrávala v hlavě pořád dokola. "I kdybych chtěl, nemůžu ti to říct!" ale co? Co my Jeremy nemůže říct? A proč? A Damon? Proč se bratr svěřil Damonovi a ne mě?

Rozhodla jsem se, že tomu přijdu na kloub. Prostě to musím vědět.