Damon or Stefan

Kapitola 25

-----------------------

Milý deníčku!

Od toho incidentu v kouzelném domě si připadám, tak nějak...zrazená. Myslela jsem si, že před sebou nemáme žádné tajemství, zvláště od té doby co Stefan odjel z města i s Katherine. Proč mi neřekl o té tajné místnosti pod domem???? A pak je tu ta věc s Jeremym, ještě nevím jak, ale přijdu tomu na kloub...

-----------------------

Bylo asi 11 hodin dopoledne, venku bylo nádherně, tak jsem přemluvila Damona, aby šel se mnou na piknik, který jsme si domluvily s holkama. Samozřejmě se počítalo s tím, že naše milované protějšky půjdou s námi. Přemlouvání Damona mi zabralo značnou část dopoledne, takže jsem neměla moc času na přípravu, ale přesto jsem byla připravená k odchodu.

"Damone..." Zařvala jsem, co nejvíc jsem mohla.

"Au..." ozvalo se za mnou. "Nemusíš tak řvát!." byl to Damon. Neuvěřitelně sexi vypadající Damon... ještě pořád jsem si nezvykla.

"Můžeme jít??" zeptala jsem se.

"Samozřejmě, račte má paní, váš kočár čeká ..." řekl a přitom otevřel dveře.

Cesta autem mi připadala jako věčnost, nepromluvili jsme mezi sebou ani slovíčko. Už jsem to nemohla vydržet, tak jsem to protivné ticho prolomila.

"Zastav!!" vyhrkla jsem. Sama jsem se udivila, jakým hrozivým tónem jsem to řekla. Ovšem nic se nestalo, Damon zíral před sebe.

"Řekla jsem, zastav!!" rozzlobeně jsem vyhrkla. Damon se na mě podíval, odfrkl si a zastavil.

"Co?" zeptal se mě. Tak jsem to ze sebe vychrlila.

"Hele, chápu, že nejsi zrovna nadšený, že jsem tě do toho uvrtala, ale když jsi souhlasil, myslela jsem, že ti to zas až tak nevadí...." Začala jsem zvyšovat hlas.

"Tak buď od tý dobroty a aspoň dnes odpoledne předstírej, že se dobře bavíš.!"

"Vždyť přece víš, jak ty vaše holčičí dýchánky nesnáším, souhlasil jsem s tím jen kvůli tobě...!" odpověděl mi klidným hlasem Damon.

"Vážně?"

"Jen kvůli mně?" tázavě jsem se na něj podívala.

"Jo, jen kvůli tobě a promiň, že se tvářím jako kakabus, ale prostě mám toho moc."

"Tak to je mi líto," řekla jsem smutně.

"Víš co, nakopni ten náš kočár a jedem... je čas se trochu pobavit!!"

"OK, držte se madam, vyrážíme vstříc zábavě na pikniku." řekl Damon a nastartoval.

"Vlastně, už se docela těším, konečně uvidím toho divňouse, se kterým teď Caroline chodí," řekl Damon s úšklebkem.

"Divňouse ???" zeptala jsem se.

"Jo, neříkej, že to nevíš. Tak to je bomba, naše Caroline ti zatajila, tak důležitou informaci. No, myslím, že to dnes přece jen bude zábavný!!!" zasmál se Damon....

Dorazili jsme k parku poměrně brzy, rozhlížela jsem se kolem, bylo tam docela prázdno. Holky nikde. Damon vystoupil z auta a začal se přehrabovat v kufru.

"Co tam děláš?" zavolala jsem na něj.

"Ale nic jenom něco hledám, vyndej koš a běž napřed, hned tam budu," odpověděl mi.

Tak jsem se zvedla a šla. Všechno jsem nachystala, sedla jsem si na deku a koukala směrem k autu. V tom mi to došlo, kde je Damon? Zírala jsem na auto dobrých deset minut a vůbec jsem si neuvědomila, že tam není. Zvedla jsem se, že ho půjdu hledat, když vtom se z ničeho nic vynořili – Damon, Jeremy, Bonnie, Caroline, Rick a Tyler a z plna hrdla zpívali.

"Hodně štěstí, zdraví..."

Úplně jsem na to zapomněla, vždyť mám narozeniny. Měla jsem tolik práce, že jsem si vůbec neuvědomila co je vlastně za datum. Koukala jsem na ně na všechny a nemohla jsem se udržet, sedla jsem si zpět na deku a začala jsem plakat.

"Neměla bys plakat v den svých narozenin, El," řekl Jeremy.

"Nevěděli jsme, jaký dárek by se ti líbil, tak jsme se domluvili na tomhle malým překvápku," spustila Caroline.

"No, vlastně ti chtěli darovat striptéra, ale to jsem jim zatrhl," šibalsky zavtipkoval Damon.

Usmála jsem se na ně na všechny.

"No, tak sfoukni ty svíčky, El!" ozval se Jeremy, který z ničeho nic držel v rukách dort, plný svíček.

"Vy jste se zbláznili!" vykřikla jsem s úsměvem na tváři. Nadechla jsem se a z plných plic jsem sfoukla svíčky.

"A přej si něco!!" stihla ještě křiknout Bonnie.

Tak jsem sfoukla svíčky, a jak mi radila Bonnie, měla jsem v hlavě jen jednu jedinou myšlenku. Všichni mi tleskali a výskali, když vtom jsem uslyšela ten hlas.

"Měla jsi pravdu, jdeme pozdě." Nemohla jsem uvěřit, že ten hlas opravdu slyším. Otočila jsem za hlasem.

"Všechno nejlepší Eleno!" zavolal na mě Stefan.