Damon or Stefan

Kapitola 29

Probudila jsem a koukla na hodiny na nočním stolku. Bylo už pozdní odpoledne. Slyšela jsem sprchu, otočila jsem se, Damon byl pryč. Vstala jsem a šla se kouknout do koupelny. Byl tam. Stála jsem mezi dveřmi a nemohla odlepit oči od jeho perfektně vypadajícího těla. Chvíli jsem tam stála, než si mě všimnul. Podíval se na mě.

„Budeš tam jenom tak stát nebo se přidáš?" mrknul na mě.

„Jsi si jistý, že je tam pro dva dost místa?" ušklíbla jsem.

„Pro tebe je tady místo vždycky," řekl a šibalsky se usmál. Neodolala jsem, shodila jsem ze sebe všechno, co jsem měla na sobě, jen abych byla co nejrychleji u něj.

O hodinu později...

„Nemyslím si, že by bylo dobré, aby tu byla taky," řekla Katherine.

„Klaus řekl všichni, tak všichni," odpověděl Stefan.

Abych vám to přiblížila, mezitím co jsme se s Damonem sprchovali, dorazili domů Stefan s Katherine. Katherine byla dost rozčílená, protože se nepohodla s Klausem o zasedání zítřejší porady. Klaus totiž trval na tom, aby se porady zúčastnili všichni. Tím všichni myslel i Tylera a Caroline. No, a Kath si myslí, že by to nebylo dobré, kdyby se Klaus ocitl pod jednou střechou, v jedné místnosti s Caroline, obzvlášť potom, co se stalo Tylerovi.

„Stefan má pravdu, Kath," přidala jsem se do hovoru.

„Bude myslím mnohem bezpečnější, když budou společně pod jednou střechou a pod dohledem," koukla jsem na ni.

„Tak fajn, když se chcete stát svědky brutální vraždy, možná i hromadné, tak prosím," řekla Katherine, protočila oči v sloup a přitom spráskla ruce.

„No tak, Kath," snažil se ji utěšit Stefan.

„Ne, nech mě," ohradila se.

„Nevím jak ty, ale já jsem před ním utíkala pět set let," vykulila oči, div jí nevypadly.

„Takže teď, když mám konečně pokoj, opravdu nemám zájem být mrtvá, protože se zúčastním té vaší připitomělé schůze," doslova zuřila.

„Drahá Katherine ...," ozval se Damon.

„To, že jsi před svým zhrzeným hybridím milencem utíkala 500 let, je čistě tvoje věc," mrkl na mě.

„A ocenil bych, kdybys přestala hulákat v mém domě," dokončil větu s klidem.

„V našem domě, Damone," dodal Stefan.

Už ani nevím, jak se to semlelo, ale najednou byly Damon a Katherine v sobě. No, dovedete si to představit. A když se do toho ještě vložil Stefan. Trvalo to několik minut, než je Stefan od sebe odtrhl. Stefan odtrhl Katherine od Damona a skončil s ní až na druhé straně pokoje. Vypadala doslova jako divoženka, byla celá zrudlá, supěla jako býk při zápasu a vlasy měla naježené jako by dostala ránu elektrickým proudem. Damon, který stál už zase vedle mě, se jen šibalsky usmíval.

„Tak abys věděl, Klaus nikdy nebyl a nebude můj milenec," supěla Katherine.

„Když to říkáš," laškoval Damon.

„Pusť mně, ať ho můžu zabít," řvala Katherine na Stefana, ten ale nereagoval.

„No tak Kath, žádal jsem tě, abys tu nekřičela, co si pomyslí sousedi?" pořád ji pošťuchoval Damon. Měla jsem co dělat, abych se nezačala smát.

„Jááááá ti dám sousedy ty, ty," koktala Katherine.

„Myslím, že potřebuješ na vzduch," řekl Stefan, který ji pořád pevně držel.

„Stefan má pravdu, měla by ses trochu zchladit," mrkl na ni Damon.

Katherine už, už chtěla něco říct, ale to nestihla, protože ji Stefan popadl a byl pryč. Podívala jsem se na Damona.

„Co?" houkl na mě.

„Bylo tohle vážně nutné??" zeptala jsem se ho.

„Ne, ale byla to zábava," mrkl na mě a namířil si to k baru.

„Tak hlavně, že sis to užil," odfrkla jsem.

„To si piš," dodal Damon a přihnul si ze skleničky.

Po zbytek dne se naštěstí už nic závažného nestalo. Stef a Kath už se raději neukázali. Večer jsem měla chuť relaxovat, tak jsem si napustila vanu a zamkla jsem se v koupelně.

„Prosím, udělej to!!!"

„Nechci nic víc, než to abys mě proměnil,"

„Pochop to, já už takhle nemůžu dál, nechci být pořád všem jen přítěží!"

„Už jsem ti řekl, že to neudělám!"

„Fajn, tak já si to zařídím jinak!"

„Eleno?"

„Eleno!!"

„Sakra, tak otevři ty dveře!!" vykřikl Damon.

„Božeeeee, Damone ... vyděsil si mě!!" vykřikla jsem já.

„Já tebe?" divil se.

„Otevřeš ty dveře nebo je mám vyrazit?" řekl Damon už s klidem.

„No jo, moment," řekla jsem a začala jsem se sápat z vany.

Vylezla jsem z vany, omotala jsem kolem sebe ručník a trochu jsem si vydrbala vlasy a šla jsem otevřít Damonovi.

„Co se děje???" říkala jsem cestou. Sotva jsem klapla klíčem, nahrnul se do koupelny Damon jako povodeň.

„Co je s tebou?" zeptal se mě.

„Proč? Jsem tu sotva 10 minut a ty už vyšiluješ," ohradila jsem se na Damona.

„10 minut??" udiveně se na mě podíval.

„Eleno, byla jsi tu zamčená přes dvě hodiny," řekl.

„Cože?" vykulila jsem na něj oči a běžela jsem se kouknout na hodiny.

Měl pravdu, uběhlo skoro dvě a půl hodiny od doby co jsem si vlezla do vany. Musela jsem usnout nebo co. Zavrtěla jsem hlavou a šla jsem se obléknout. Když jsem vylezla z šatny, Damon ležel v posteli, obklopený spoustou knih. Skočila jsem k němu na postel.

„Co je to?" zeptala jsem se.

„Co myslíš?" zeptal se mě a ukázal na knihu, kterou držel v ruce.

„Proč čteš Gilbertovi deníky? Zase?" zeptala jsem se.

„Už jsi zapomněla?? Zítra je ta slavná porada," odpověděl.

„Jistě, že jsem nezapomněla, ale na co ti budou Gilbertovi deníky na Klausově poradě?" zvědavě jsem se na něj podívala.

„Počkej si do zítra, všechno se dozvíš," řekl Damon a usmál se na mě.