Damon or Stefan

Kapitola 16

------------------------

Milý deníčku! Nechápu, jak se mi to mohlo jen zdát. Vše, úplně všechno bylo takové... živé. Nerozumím tomu všemu. Jak se mohla stát ze Stefana taková krvelačná, bez srdce, žijící bestie, která se spolčila s Katherine. A jak je možné, že byl Damon ten dobrý. Jak je možné, že právě Debby, která byla ke mně taková hodná, mě bodla nožem?

------------------------

Jasné, dost lehko se to dá vysvětlit. Byl to sen. A já se z něho nedokážu přenést zpět, zpět do reality.

Tuto noc jsem nemohla spát. Damon. Sen. Stefan. Nedokázala jsem myslet na tyto věci najednou. I teď mě všechny tak fascinovali. Zaklapla jsem deník. Podívala jsem se na hodinky na nočním stolku, ukazovaly půl osmé. Stefan byl vedle mě. Spal. Nebudu ho budit. Tak jsem opatrně vstala. Na chvíli jsem se zadívala ven oknem. Dnes bude slunečno. Viděla jsem, jak už se pomalu zvedá slunce. Odvrátila jsem pohled od okna, a když jsem se uviděla v zrcadle, napadla mě myšlenka, jestli si zasloužím tento život. Stála jsem tam a dívala se do toho zrcadla. Nesnesla jsem pohled sama na sebe. Poodešla jsem ke dveřím, pomalu je otevřela. Právě v ten samý moment otvíral dveře i Damon. Podívala jsem se na něj, ale hned na to jsem odvrátila zrak a šla rychle dolů, do kuchyně. Pokud mám říct pravdu, byla jsem dost hladová.

"Eleno, počkej." Broukl na mě Damon. Ignorovala jsem ho.

Co to dělám, vždyť mi nic neudělal? Ptala jsem se sama sebe. Ale prostě jsem nesnesla být teď v jeho přítomnosti. Asi to bylo kvůli tomu snu, ikdyž to pochybuji. Právě teď, bych se měla štítit Stefana, ale nechápu, proč se štítím Damona.

"No tak Eleno..." Šel přímo za mnou. Pomalu jsem se otočila. To už jsem byla na chodbě.

"Co je Damone?" Překvapil ho můj výraz, jakým jsem se na něj podívala.

"Měli bychom..." Zasmál se.

"Vadí ti, co jsem včera udělal?"

"Ne nech to tak, Damone, ano? Prosím tě." Odsekla jsem, už jsem se s ním dál nepotřebovala bavit.

Najednou mě od něj něco odpuzovalo, ale zároveň i přitahovalo. Nechtěla jsem, aby to na mně poznal. A zejména jsem nechtěla, aby to poznal Stefan. Vždyť mě požádal o ruku.

"Ale Eleno, já tě chápu..."

"Ne Damone, nechápeš, nevíš, co se stalo. A... a já o tom nechci mluvit."

"Mrzí mě to. Eleno... já tě miluju. Budu akceptovat to, že ses rozhodla pro Stefana."

Vůbec, jsem nevěděla o čem to tu mele. Ale řekl mi, že mě miluje, tak to už něco znamená.

"Ne, Damone. Teď nejde o to, že mě miluješ, ale jde o to, co jsem si uvědomila v poslední chvíli."

Odsekla jsem. Damona to určitě štvalo, že jsem mu neřekla, o co jde, ale nedalo se to. Prostě se to nedalo. Nevěděla jsem, jestli ho miluju nebo jestli miluju jeho bratra. Dobře pravda byla taková, že miluji Damona. Ale miluji i Stefana. Každý má něco jiného, co potřebuji. A teď nechci být jako Katherine.

Odešla jsem směrem do kuchyně. Otevřela jsem ledničku. Když jsem ji zavřela, čekalo mě nemilé překvapení. Byl tam Damon. Opíral se o zeď. Skoro jsem nadskočila, když jsem ho uviděla. Je velmi tichý a velmi rychlý.

"Tak řekneš mi co se s tebou děje?" Naklonil se ke mně a dával mi ještě i podobné otázky.

"Dej mi čas..." Řekla jsem po minutě, jak jsem si nalévala mléko do žluté keramické misky. Pak jsem na to vysypala vločky a šla jsem do obývacího pokoje.

Ani byste nevěřili, jaký může být člověk, pardon, upír vtíravý. Ten den za mnou pořád chodil, byl mi stále v patách. Už mi to lezlo na nervy. Kam jsem se pohnula, byl tam taky Damon. A stále mě otravoval s tím, že pokud mu to neřeknu BLA BLA BLA. Výhrůžky. Všichni velmi dobře známe Damona. Ale prostě jsem nevěděla, co chci říct. Pravda je, že jsem nechtěla nic říct.

Večer jsem seděla v obýváku a pila jsem colu. Polykala jsem jeden lok za druhým, když mě Damon přerušil.

"Už mi to povíš?!" Já jsem jen vyprskla colu a pohár jsem s velkým bouchnutím odložila.

"Takže, už mi lezeš na nervy, Damone. Tak si sedni a poslouchej." Prohlásila jsem se zdviženým prstem.

"Nevím, co chci. Chápeš. Ty, Stefan? Nevím. A zdál se mi sen. Stefan byl s Katherine a ty se mnou. Debby mě skoro zabila..." A už jsem nemohla pokračovat. Tolik emocí jsem v sobě ještě neměla.

Damon zůstal trošku zaražený.

"Tak to jsem... nevěděl. Ale alespoň si měla celý den při sobě mou úžasnou společnost."

"Teď se ty tvoje nevhodné narážky nehodí." Promluvil Stefan, když přicházel do obývacího pokoje.

Já jsem se na něj podívala se smutkem v očích. Určitě teď slyšel, co jsem řekla Damonovi. Nemůžu se rozhodnout. Takže Stefan ví, že miluji i Damona.