Damon or Stefan

Kapitola 24

Měla jsem zrychlený dech, cítila jsem tlukot svého srdce snad úplně všude. Plachta dopadla těžce na podlahu a v tom to na mě vyskočilo. Zakřičela jsem a zakryla si obličej, to už jsem ale byla pryč.

Opět jsem seděla v křesle starého čarodějného domu a koukala na Bonnie, z očí se mi řinuly slzy jedna za druhou.

„Bonnie??" vydala jsem ze sebe přidušeně.

"Viděla jsi to, co já?" zeptala jsem se jí.

"Ano!!" řekla Bonnie a koukala na mě vystrašenýma očima.

To, co jsme obě viděly, bylo strašné. Nebyla to žádná skříň, ani krabice, byla to klec! A v ní?! Vlastně ani přesně nevím, co to bylo, pamatuji si jen obrovskou tlamu plnou zubů a velké oči, nic víc jsem neviděla. Ale měla jsem takový zvláštní pocit, že ty oči, ty velké modré oči, odněkud znám, byly mi povědomé. Jen jsem si nemohla vzpomenout, odkud.

Ještě dlouho jsme si s Bonnie povídaly o tom, co jsme viděly, po cestě domů se mně Bonnie zeptala.

"Co teď budeš dělat??" podívala jsem se na ni.

"Já nevím, co tím myslíš, co budu dělat?" odpověděla jsem.

"No, myslím, jako jestli budeš před Damonem dělat, že nic nevíš nebo jestli se ho na to zeptáš??"

"No, já nevím, asi bych měla...ale bojím se...bojím se jeho reakce," řekla jsem ustaraně.

Mezitím co jsme se bavily o tom, co budeme dělat, po tom, co jsme se dozvěděly, dojely jsme před bránu sídla Salvatoriových.

„Takže, jak si se rozhodla???" zeptala se Bonnie.

„No, zatím si to nechám pro sebe, alespoň do té doby, než to vstřebám," odpověděla jsem.

Bonnie na mě ustaraně koukala, pak si jen povzdychla. Ještě jsme si chvíli povídaly a já pak vypadla z auta a zamířila si to, po příjezdové cestě, rovnou domů.

Damon už čekal u dveří a usmíval se na mně. Pak se najednou zamračil, svraštil obočí a přejel mě pohledem.

„Vypadáš, nějak unaveně," podotkl.

„No, dnešní den byl .... Trochu náročný," odpověděla jsem Damonovi.

„Ale, moje kráska je unavená," zavtipkoval Damon, objal mě a pak mě políbil.

„Tak s tím něco udělám, hmm???" zeptal se. Podívala jsem se na něj, usmála jsem se.

„Dělej, co umíš," pošeptala jsem mu do ucha. V tom, mě Damon zvedl ze země a odnesl mě do domu.

Během vteřiny jsme se ocitli v ložnici, Damon mne položil na postel, sundal mi boty, přikryl mě, sedl si ke mně na postel a políbil mě na čelo. Podívala jsem se na něj, byl tak krásný. A byl jen můj.

„Už jsem ti říkal, že tě miluju?" zeptal se.

„Dneska jenom třikrát," odpověděla jsem se zklamaným tónem v hlase.

„Ale to ne, to musím hned napravit!!!" řekl a naklonil se ke mně a pak mi zašeptal do ucha.

„Miluju tě, a vždycky budu!" Pak se zvedl a chystal se odejít.

„Damone ..." zavolala jsem na něj...otočil se.

„Ano??"

„Zůstaň tu se mnou, prosím," vzdychla jsem.

V tom okamžiku ležel Damon vedle mě, cítila jsem jeho teplý dech, otočila jsem se k němu a políbila jsem ho. On mi polibek opětoval, přitulila jsem se k němu.

„Slib mi, že mě nikdy neopustíš," pronesla jsem tiše.

„Slibuju!!!"