Damon or Stefan

Kapitola 11

Pořád mi bylo špatně. Nechápala jsem, že se Stefan takhle změnil. Damon tu ještě pořád seděl. Najednou jsem ho políbila.

"Damone, věřím ti." Nedokázala jsem věřit tomu, co jsem teď udělala. A nemohla jsem uvěřit tomu, že Stefan... Ach nechci na to ani pomyslet. Ale pořád se tu jenom lituju. Mohla bych se chovat alespoň jednou nějak odvázaně...

"Damone... Já nechci být ta stará Elena." Prohlásila jsem. V tom jsem se postavila a usmála na Damona.

"Eleno, jsi si jistá, že chceš být nová Elena se starým Damonem. Protože Damon se měnit nebude." Usmál se.

"Fajn, jen teď potřebuju někam jít.... S tebou Damone." Řekla jsem, Damon zůstal zaražený.

"Ty a já spolu? Na veřejnosti?" Zatvářil se kysele, jako kdyby mu moje společnost vadila, což samozřejmě nevadila...

"Fajn, Damone můžeš opustit můj pokoj?" Zeptala jsem se ho, zatímco on seděl ještě na posteli.

"Ale Eleno..."

"Ne Damone, já jsem si to o Stefanovi ještě neověřila..." Rychle jsem ho zastavila a ukázala na dveře.

Musela jsem si to ověřit, jestli mi Damon říkal pravdu. Já vím, jsem hrozná. Jsem jako Kath. Manipulační mrcha. Hraju si s oběma bratry a už nevím, co si mám o sobě myslet. Měla bych jít zkontrolovat Stefana. Skutečně, když na takové věci nejsem.

Po půl hodině...

Vyšla jsem s pokoje a kráčela směrem dolů.

"Damone?" Zakřičela jsem a můj hlas se rozezněl na celý dům.

"Damone?" Už mě to skutečně nebavilo. Naposled.

"Da...?" Zastavila jsem se, když jsem ho uviděla před sebou...

"Nejsem hluchý a ani tak starý." Podívala jsem se na něj, jestli to s tím věkem myslí vážně.

"No dobře, tak nejsem ani mladý? Co si chtěla, Eleno..." přistupoval ke mně blíž a blíž.

"Chtěla jsem... Bude to znít blbě, ale chci vědět co se děje se Stefanem... a Debby, kde vlastně jsou?" Zeptala jsem se na závěr. Damon nahodil výraz moudrého člověka.... Upíra.

"Je to jen moje teorie. Myslím si, že Stefan a Debby se spojili s Kath. Nevím sice, proč by to dělal, ale on si důvod najde. Eleno, on není takový, jak se k tobě vždy choval."

Prohlásil a já jsem zůstala úplně zaražená. Tak jaký tedy je? Jaká je skutečnost? Nevěděla jsem o něm nic? Nebo jsem o něm věděla všechno? Klame Damon nebo Stefan? Kdo je mi souzen? Damon nebo Stefan?

"Damone, musím to vědět. I kdyby se nic nedělo, musím si to ověřit." Přesvědčeně jsem řekla a Damon na to pouze trhl ramenem.

"Nachystej se na dnes večer." Otočil se a odkráčel.

Večer...

---------------------

Milý deníčku, celý den jsem čekala na Stefana. Nepřišel. Teď jsem už skutečně odhodlaná zjistit, co se to sním děje. I to, že mě tak rychle požádal o ruku, není asi normální. Nebo ano? Ale dnes večer zjistím, co se sním děje...

---------------------

Byla jsem nedočkavá. Najednou mi někdo zaklepal na dveře. Myslela jsem si, že je to Stefan, ale byl to Damon.

"Jdeme..." Ozval se.

"Jasně." Naštvaně jsem se ozvala. Měla jsem vztek na Stefana. Nevím, co to sním je. A kde je Debby? A kde je Katherine?

"Jsi si jistá?" Zeptal se mě Damon, když sme byli u vchodových dveří.

"Jsem si na 100% jistá."

Když jsme otevřeli, ovál nás studený vítr. Venku foukalo a byla tma. Listy ze stromů mi padali pod nohy. Šla jsem směrem k Damonovu autu a čekala jsem. Damon jen prošel kolem.

"No pojď." Zůstala jsem překvapena. On jenom pokračoval ve své chůzi.

"My nejedeme autem?" Zeptala jsem se ho a snažila se ho dohnat.

"Ne bylo by to nápadné." Ok. Tak jsem šla za ním. Doufám, že mě pak ponese, protože nejsem člověk, který velmi rád běhá.

"A ty víš, kde je Stefan?" Dávala jsem mu otázky.

"Já, Já ho vycítím, jen se neboj." Najednou mě chytil a nesl mě. Běžel rychle.

"Cítíš něco?" Odvážila jsem se zeptat. Měla jsem zavřené oči. Venku byla strašná tma. A my s Damonem v lese. Špatná kombinace; Já, Damon a les...