Damon or Stefan

Kapitola 12

"Co?" Zeptal se Damon. A v tom zakopl o kámen a skončili jsme na zemi.

"Už nic... au." řekla jsem. Damon se začal nahlas smát.

"Čemu se směješ?" Zeptala jsem se ho, ale vůbec mě nevnímal. Byl tak zaneprázdněn svým smíchem, že mě vůbec nevnímal.

"Damone!" Houkla jsem po něm. Otočil se na mě v záchvatu smíchu.

"Ty... ty si přistála v hnízdě." A krčil se dál od smíchu.

Potom, jak mi to řekl, jsem si kolem sebe všimla toho hnízda. Bylo to vtipné. Ale já jsem se nesmála. Zaklínila se mi tam noha. Pokusila jsem se vylézt s toho hnízda, ale nedařilo se mi to. Bylo velké. Vlastně ani nechápu, jak může mít nějaký pták hnízdo na zemi a ještě tak velké.

"Da... Damone?" Snažila jsem se ho zklidnit a chtěla jsem, aby mi pomohl. Marná snaha. Tak jsem tam seděla a čekala jsem, dokud ho to přejde.

Minuty ubíhaly...

Další minuty ubíhaly...

Uběhla hodina...

Ještě ho to nepřešlo. Už mám nervy a to je u mě dost neobvyklé. Ale prostě pořád nechápu, jak může mít zvíře takové velké hnízdo. Seděla jsem tam nafouklá jako nějaký malý školák, kterému nikdo nedal lízátka.

"PSS..." Ozvalo se shora. Podívala jsem se a nade mnou byla jen Damonova hlava. Překroutila jsem očima.

"Už tě to přešlo?" Zeptala jsem se.

"No dá se říct, že ano, ale pohled na tebe stojí za to..." Vytáhl svůj mobil a vyfotil mě.

"Blbče!!" Nečekala jsem to.

"Pomůžeš mi? Nebo chceš ještě jednu fotku?" Zeptala jsem se ironicky.

"No pojď..." Chytil mě za ruku a už jsem byla venku.

"Kde to vlastně jsme?" Podívala jsem se dokola. Pak jsem zahlédla malé světélko. Zdálo se mi, že je to z nějakého domu.

"Už jsme na místě." Divila jsem se. Na jakém místě? U Katherine?

"Na jakém místě?" Šla jsem blíž k Damonovi.

"Tady bydlí Katherine." Ukázal směrem k tomu světélku.

"A budeš potichu..." Ukázal na svá ústa. Jako kdybych byla hlučná?!

"Myslíš, že tam bude i Stefan?" Přehodila jsem po chvilce ticha.

"Možná. Možná i Debby. Však právě to jdeme zjistit." Prohlásil.

Já jsem se pořád držela jeho ruky, abych ho neztratila. Přece jsem jen člověk (s upírem v lese, ne s Damonem v lese). Blížili jsme se čím dál blíž. Byla jsem vážně zvědavá, ale také jsem se bála. Katherine je upírka, a jestli se spolčila se Stefanem? Co budu dělat?

"Eleno, počkej tady za tím keřem." Rozkázal mi Damon.

Byli jsme už velmi blízko. Dokonce jsem viděla i do domu. Zahlédla jsem Katherine. To okno bylo z kuchyně. Damon si to šel oběhnout. A samozřejmě, že já jsem ho neposlechla. To jsem celá já. Pomalu jsem se blížila k tomu oknu. Chtěla jsem prostě vidět víc. Ale najednou mě zastavila něčí ruka, která mě chytila za rameno.

"Ráda si s tebou budu vyprávět uvnitř. Jak vidím... asi se ti u mě líbí." Prohlásila Katherine, když mě chytla za rameno. Odvlekla mě dovnitř a posadila na židli.

"Pohneš se a..." projela si prstem pod krkem. Takže jsem hned pochopila.

"Katherine, kde jsi byla?" Ozval se mužský hlas s chodby.

"Klidně sem pojď, Stefane." Stefan? Myslela jsem si to.

"Máme návštěvu?" Podívala se mi do očí. Já jsem byla dost vyplašená na to, abych něco řekla. "Koho?" Kroky se stále přibližovaly. Nakonec se Stefan přede mnou zastavil.

"Eleno?" Zašeptal.

"Katherine? Elena?" Řekl na hlas.

"Přišla nás rušit. Stefane." Pousmála se.

"Eleno, je mi to hrozně líto." Snažil se ke mně přiblížit, ale já jsem cukla. Neměla jsem chuť, aby se mě dotýkal.

"Chceš mi to ještě vysvětlit před tím, než mě Katherine určitě zabije? A ten snubní prsten?" Ptala jsem se ho s pláčem.

"Eleno, vůbec to není tak, jak to vypadá." Uklidňoval mě. Typická mužská obrana.

"Tak jak to pak je?" Vybafla jsem na něj. Najednou někdo zazvonil. Všichni zůstali jako zmrzlý. Já jsem se mezitím modlila, aby to byl Damon.

"Stefane?" Katherine se na něj otočila a naznačila mu, aby šel otevřít. Šel směrem ke vchodovým dveřím. Najednou jsem slyšela jen velkou ránu.

"Jak si jí to mohl udělat? Miluješ ji nebo tu mrchu?" Damon vylévá si vztek na Stefanovi.