BAD BOY? (Yaoi)

13. kapitol

Na obrázku Hiro.

Nao se vrátil asi za hodinku, ale je to divný, možná je to mnou... jen jsem si myslel, že s tou holkou bude trochu dýl, jako Kaito... no, i když to vypadá, že Nao je oproti němu jen sprostý sukničkář.

,,Tak co, užil sis? Klidně si u ní mohl zůstat dýl. Víš, já nepotřebuju chůvu." Zeptal jsem se ironicky.

,,Drž hubu skrčku."

Otočil jsem se k němu zády a rychle zaplul do koupelny. Opláchnu si tvář ledovou vodou, ale ani ta nezakryla můj rudý obličej. Nemůžu tomu uvěřit. Vždyť Nana je snad ta nejhezčí holka pod sluncem a má velký prsa, jak dva balóny, prostě boží, a přes to... přes to jsem celou dobu myslel jen na toho malýho smrada. Je plochej jako prkno, navíc je to kluk a nehorázně mě vytáčí, tak proč? Určitě je to jen nějakej přechodnej stav, ale stále mi vrtá hlavou...

Ten má zas náladu, vsadím se, že až ke dveřím šel s úsměvem na tváři a jakmile otevřel, dostal tu svou náladu. Musí mě vážně nenávidět. Raději se někam uklidím, nemám chuť ho poslouchat, ještě by jsme se dostali k tomu téma já a Kaitovy blbyny, ne děkuji.

Převlékl jsem se a tiše vyklouznul z pokoje. Počkat, vždyť tu nejsem tajně, tak... dám mu to pořádně znát. Prásknul jsem za sebou dveřma, až ze zdi opadla omítka.

Uslyšel jsem ránu, jestli se ten hlupák zabije, na mě to nebude. Rychle jsem se osušil a vylezl ze sprchy.

,,Tak co jsi provedl tentokrát? Zlomil sis aspoň vaz?" nikdo tu není. WTF? No dobře, teď si připadám trochu jako úplnej trotl, ale aspoň to nikdo neví. Kde ksakru je? Věc, kterou se nehodlám zabívat.

Vítězně jsem si položil nohy na stůl a opřel se do měkoučkého křesla.

Celkem pěkný počasí na procházku, jen vědět, kam bych mohl jít. Složil jsem se na lavičku a dobrých 40 minut pozoroval nebe, pak jsem sklonil hlavu k zemi a přemýšlel.

Najednou mě něco zastínilo... oprava, někdo. Náš učitel biologie, co ten tu chce. Otráveně jsem se na něj podíval a čekal, co řekne.

,,Yuzo, že?" No ne pane učitel, vy jste ale hlavička, po takové době, co mě učíte, si dokonce pamatujete mí méno, to jsem ani nečekal, čemu vděčím za takovou velkou přízeň, snad mě každý den nesledujete. Dobře asi trochu přeháním, ale měl jsem chuť mu to říc, místo toho jsem ze sebe vysypal jen:,,Ano. Co potřebujete pan učitel?"

Usmál se a pokračoval:,,Říkej mi Hiro, teď nejsme ve škole, tak to nevadí.Promiň asi jsem tě vyrušil z přemýšlení, ale... no potřeboval bych trochu pomoct."

,,A s čím, HIRO?"zdůraznil jsem jeho jméno a jako pilný studentík, se ochotně nabídl.

,,Jen pojď se mnou. Neboj, chci si jen něco koupit, jen nevím, co si mám vzít."

,,Aha"

Zastavili jsme před obchodem s oblečením. To... vážně? Mám mu pomoct vybrat nějaký hadry?

,,Hiro, nejsem si jistej, ale nebylo by lepší, kdyby s vám sem zašla vaše přítelkyně? Asi vám totiž moc nepomůžu."

Prohrábl mi svou chladnou rukou vlasy a s úsměvem odpověděl:,,Žádnou nemám, proto jsem tě požádal."

,,No, tak sestru? Kamarádku?" snažil jsem se z toho vyvlíknout, nesnáším nakupování obleků. Teda, alespoň teď si ho nemusím zkoušet.

,,Nemám a přestaň se vymlouvat. Navíc, není to lepší, než sedět na žhavém sluníčku?"

,,Ne!" odsekl jsem a on mě zase podrbal na hlavě, jako nějakýho malýho fagana.

,,Dobrý den, budete si přát?" přivítala nás usměvavá prodavačka. Pan učitel... teda Hiro jí nadiktoval rozměry obleku a pak jsme čekali, než mu donese tu horu na skoušení.

,,Hiro, proč vlastně chcete oblek? Nestačí to, co nosíte obvikle? Víte, pokud to chcete na rande, tak na to se vyserte a vemte si normální oblečení."

,,Ale ty mudrci. Mám to na předvádění bratrova filmu, než to půjde do kin, no uvidíme, jestli z toho něco vytříská." Pousmál se.

,,Jakej?" musel jsem se pohotově zeptat.

,,Pomsta mrtvých 2. Uvidíme jaký to bude, bratr mi sice říkal, že můžu vzít přítelkyni, ale to asi v nynější situaci nedopadne."

Zařval jsem na celej krám, jako puberťačky, když vidí Justina. Všichni se na nás otočili a já nadšením začal kolem Hira poskakovat.

,,ŠŠŠ, ztiš se trochu, jsme v obchodě, Yuzo." Zase se snaží hrát na učitele.

,,Ale... ale... to prostě nejde. Vemte mě sebou! Prosíííííííííííííííííím! Moc prosíííííííííím, je to můj nejoblíbenější fim. Prosííííííííííííííím!"

,,Nevím, jestli by to byl nejlepší nápad."

,,Vadíto, když nejsem vaše přítelkyně?" naklonil jsem hlavu trochu na stranu.

Chvíli na mě překvapeně zíral a pak se začal huhňat. ,,Ne, to by asi nevadilo. Jak chceš. Tak tě tam vezmu."

Zajásal jsem na celý obchod a obejmul ho. Jsem tak šťastný.

,,...ale musíš mít oblek." Zarazil jsem se a podíval se na něj otráveně.

,,No, vážně, nekoukej na mě tak. Je to snad nějaký problém?"

,,No jo, je a velkej. Nemám oblek a ani peníze na něj."

,,Teď jsme v jednom obchodě, tak ti jeden koupím."

,,Ale, já nemám peníze, nevím, kdy vám to budu moct vrátit."

,,Yuzo, já ti ho chci koupit tak to neřeš."

,,Ne, já vám to musím nějak vrátit, nebylo by to správné." Stále jsem na něj naléhal. Není ode mě správné, aby mi ho koupil, ale já tam moc chci.

,,Dobře, tak co udělat dohodu. Já ti ho koupím a ty uděláš zase jednu věc pro mě."

,,Jakou?"

,,To ti řeknu až potom."

,,Ale jak mám vědět, jestli to budu chtít udělat nebo ne, když mi to teď neřeknete?"

,,Chceš tam jít nebo ne? Navíc ten oblek se dá vrátit."

,,No d-dobře."

,,Tak, domluveno. Slečno, prosím ještě nějaké obleky, pro mého rozkošného studentíka." :P mrknul na mě a zalezl si obléct další oblek.

Musím uznat... přežil jsem. Je to jak nějaká nákupní mánie, jediné, co mě drželo v tom obchodě, bylo pomyšlení, že půjdu na ten skvělej film, kde budou i různé střihy, co nikdo jiný neuvidí.

Vyšli jsme před obchod, podíval jsem se na Hira a čekal, co z něho vypadne.

,,Takže, co za to chcete?"

,,Nevím jak to říct, aby to neznělo blbě..."

,,Tak to řekněte rovnou." Dochází mi trpělivos.

,,Půjdeš se mnou na rande?"

,,Co?" zakuckal jsem se.

,,Promiň, vím, zní to divně... navíc jsem tvůj učitel a tak... ale jen, někam zajít, kam bys chtěl a tak, nic divnýho. Promiň, byl to hloupý nápad." Říkal to tak nevinně.

Stáli jsme tam a já na něj zíral jako solný sloup. Stále mi to nijak nedochází. Asi tak 10x jsem si to zopakoval v hlavě.

,,Víš co, prostě si to vem a zapomeň na to." Vrazil mi tašku do rukou a otočil se k odchodu.

,,P-Počkejte, já půjdu. Chci říct, že sváma půjdu." Otočil se, zářil jako pouliční lampa a mile se semnou rozloučil.

}udl