BAD BOY? (Yaoi)

4. kapitola

Na obrázku muž, do kterého narazil Yuzo.

Nakonec jsem jeho pozvání přijal a teď s ním sedím v nějaké rodinné restauraci. Je to tu velice útulné, dřevěné stěny, květiny a ta sladká vůně, jak já miluju sladké.

,,Co by sis dal?" zeptal se mě.

,,Ehm, mno, to je..."

,,Hlavně neříkej, že ti to je jedno, něco si vyber a nekoukej na cenu."

,,No, tak... něco sladkého."

,,Sladkého, hmm... Něco sladkého už vidím, ale to by nebylo pro tebe, ale spíš pro mě. No nic, tak tedy něco sladkého." co to sakra mělo být?

Objednal mi medovník a sám si dal wisky. Pomalu jí popíjel a pozoroval mě, jak se láduju, připadám si tak trapně, takhle ho vyžírat a nic mu nedat.

Když jsem to dojedl a podíval jsem se na něj, zakrýval si rukou pusu a smál se. Já ho opravdu nechápu, co je tu k smíchu? To si myslí, že jsem nějaký idiot nebo co?

,,Proč se směješ?"

,,Promiň, je opravdu zábavné tě pozorovat při jídle, jsi tak roztomilý."

Moc jsme se nebavili a mě to začínalo být trapné. Nevím, co mám dělat. Kouknul jsem se na hodiny na mobilu.

,,Spěcháš někam?" zeptal se mě s vážným výrazem ve tváři. Odložil skleničku s wisky a naklonil se ke mě.

,,No, já musím na kolej."

,,Ah, ty jsi ještě student jo?" jeho tón hlasu zněl nějak divně. ,,Nevadí, když tě doprovodím?"

,,Já to zvládnu sám." najednou to nějak houstlo, stále chtěl jít se mnou a já nakonec svolil.

Za dobu, co jsme seděli v té restauraci, se venku setmělo a rozsvítily se lampy.

Mám takový divný pocit, jako by něco bylo špatně.

,,A-a jak se vlastně jmenuješ?"

,,To tě nemusí zajímat zlato." Co to?

Ani jsem se nenadál a tiskl mě na stěnu v tmavé uličce. Tak počkat... jak jsme se sem vůbec dostali?

Jsem zmatený, svět se mi vlní a v hlavě duní. Ani jsem se nenadál a jeho jazyk proplouval mými ústy jako ryby ve vodní strouze. Svými chladnými prsty sjížděl pomalu z mých ramen po břiše a pak po bocích. Každý jeho dotek byl tak příjemný a já se nedokázal bránit. Co to kruci dělám? Já nejsem... já nejsem na chlapy. Kruci!

Mé tělo se chvělo, bezmocí... slastí? Nedokážu tomu utéct. Jeho prsty se zastavily u opasku na mých džínách, chvíli s ním zápasil, ale po chvíli ho ze mě serval. Kalhoty mi sklouzly z boků na zem. Své prsty zahákl za okraj mých trenýrek a začal mě vášnivě líbat na břiše. Občas se jeho zuby zaryly do mé kůže a já bolestí vyjekl.

Co mám dělat, nechci, aby to... ale nedokážu se bránit, připadám si jako loutka na hraní a on je mým loutkářem a určuje každý můj pohyb. Doopravdy, poddávám se mu, mé tělo po tom touží a hlava křičí. Nedokážu na nic smysluplně myslet, ty pocity, každý dotek...

Pomalu mi svléká trenýrky a krouží svými prsty po mých půlkách. Vypadá, že se mu líbí si se mnou hrát a je tím přímo unešený, hlavně mými reakcemi.

Jeho dlouhé tmavé vlasy mě lechtaly všude, kde mě líbal, ale i tak to bylo příjemné.

Rozbrečel jsem se, nechci to a přitom... Co bude dál? Ptám se sám sebe, ale mé myšlenky mizí stejně rychle jako sníh v létě.