BAD BOY? (Yaoi)

25.kapitola

Tak... 25. kapitola je tu a... no, řekněme, že se nám blíží i konec, tak doufám, že si užijete několik posledních kapitol, kde se rozhodne ... všechno:) Na obrázku Yuzo

,,To si děláš prdel?!" ozvalo se od dveří.

,,T-Tati?" dostal jsem ze sebe.

Rychle jsem se přikryl peřinou, když jsem si uvědomil, že jsem nahý. Jako by to ale nestačilo, Nao byl taky nahý a právě se začal probírat.

,,Hnn, co se děje miláčku?" rozespale pootevřel oči a zadíval se na mě.

Bezmyšlenkovitě jsem mu ucpal rukama pusu.

,,T-To není tak, jak to vypadá, t-tati." Snažil jsem se nervózně pousmát.

Nao se prudce otočil, no a... řekněme, že můj táta tak trochu spatřila něco, co asi zrovna nepotřebovala vidět.

,,Co to kurva-? O tomhle si ještě budeme muset promluvit a koukám, že to nepočká." S vykulenýma očima po mě začal důrazně štěkat.

,,Ale-"

,,Nechci nic slyšet. Zaprvé, půjdeš na testy. Zadruhé, ihned jedeš domů a zatřetí, pozítří je pohřeb tvé matky."

,,C-C-Co?!" začaly se mi hrnout slzy do očí. Nic jsem nechápal a ani nevím, jestli jsem chtěl.

Nao, máma, všechno pryč... zpanikařil jsem.

,,To snad nemyslíte vážně?!" vyjekl Nao po otci. Ten se jen ušklíbl a hodil na mě pohrdavý pohled.

,,Obleč se a ať jsi do deseti minut dole. A... pokud by tě jen napadlo protestovat, tak ti řeknu jen jedno:V životě se ti nestalo nic tak hrozného, jako to, co se ti stane teď, pokud hned nezvedneš svou prdel z tý postele!" zařaval na mě a zmizel za dveřmi.

,,Yuzo, co to mělo být? Nikam nechoď, on ti nic neudělá, neboj, nenechám ho." Přitáhl si mě do objetí, ale já se mu vytrhnul.

,,Na tom už nezáleží." Vstal jsem z postele jako zhypnotizovaný a začal se oblékat.

,,O čem to kurňa mluvíš?!"

,,Já ani nevím." Povzdychl jsem si.

,,Tak proč ho posloucháš?!" chytil mě za ramena a prudce se mnou trhnul.

,,Prostě to pochop." Se sklopenou hlavou jsem se mu vytratil z dohledu. Nevím proč, ale začínal mě přemáhat pocit, že nic nemá smysl, že mě stejně jednou opustí. A... jsem divnej. Nevím, proč teď myslím zrovna na tohle. Ale... otec stejně nedovolí, abych ho ještě viděl. Je mi z toho všeho nanic.

Stále se snažím zadržovat slzy, ale je to marné. Otec už mě sem nikdy nepustí. Asi bych se s Naem měl rozloučit, ale... nemám na to sílu.

,,Neboj, ty si stejně najdeš někoho jiného." Vychrlil jsem ze sebe, ani netuším, kde se to ve mně vzalo a překvapivě rychle se dostal pryč.

Cítím se hrozně provinile. Všechno je to moje chyba. Vždycky všechno podělám a... co moje máma? P-Proč... určitě... co když je to taky moje vina?

SZUj1tYZl8