BAD BOY? (Yaoi)

9. kapitola

,,Yuzo! Yuzo!" ozýval se ten známý hlas. Pomalu jsem otevřel oči. Nade mnou stál Kazeki a kolem něj jeho partička. Chvíli jsem na ně zíral jak úplnej idiot, ale když na mě furt mluvil a já jako bych ho neslyšel, prudce jsem se posadil, abych mu byl blíž. Nebyl to nejlepší nápad, hlavou mi projela prudká bolest.

,,Au, moje hlava!" zařval jsem a chytil jsem si ji oběma rukama. Kazeki se ke mně naklonil a stále se ptal:,,Yuzo, jsi v pořádku? Promiň, neuvědomil jsem si, že si lehčí, než moje učebnice do školy." Debilně se na mě usmál.

,,Ty prevíte, co to meleš! Kdo je lehkej, jak učebnice do školy? To ty seš jako bizon." Naštval mě, už mě vážně sere, všichni si ze mě jen utahujou.

,,Ale... co že jsi mi to udělal?"

,,Huh? No, přece jsem tě praštil."

,,COŽE?! Proč... proč... proč jsi mě praštil" vyprskl jsem zmateně. ,,A kde to jsme?"

,,Ty si to nepamatuješ? Chtěl jsi, abych tě naučil rvát se, a tyk jsme šli po škole sem. Byl jsi jak jedoucí vlak, kterej se vykolejil."

Začal jsem křičet a máchat různě rukama.

Najednou se mi zatočila hlava a já sebou práskl o zem asi to muselo vypadat hodně trapně, když mě složí k zemi, já se proberu a zase...

Kazekiho vyděšený řev, kterým se snažil mě vzbudit, se mi pomalu vzdalovat. Upadl jsem do bezvědomí.

Schoulil jsem se do klubíčka a padal. Kam? To je mi záhadou. Kde to jsem? Co tu dělám a proč? Co je tohle za místo?

Potichu jsem hlesnul:,,To už jsem mrtvý?"

Odpověď se ozvala okamžitě a nedaleko ode mě:,,Nejsi. Konečně jsi tu, Yuzo." Sledce na mě promluvil.

Snažil jsem se otočit, abych ho viděl, ale v tom vzduchoprázdnu to nebylo možné.

Náhle si mě něčí ruce přitáhly k sobě a obmotaly se mi kolem pasu.

,,K-Kdo jsi?" proč se mi třese hlas?

,,Jsi tak roztomile naivní..." co to plácá? ...zase nějaký úchyl? ,,...až je to odporné" silně se mi zakousl do ucha a pomalu mi sjel až na krk, kde mi svými ostrými tesáky prokusoval kůži. Bolelo to. Kurevsky to bolelo a já se nemohl ani hnout. Má snad větší sílu než Kazeki.

Jednou rukou mi chytil obě mé a jedním prudkým tahem je uvěznil za mými zády. Druhou rukou mi zajel pod tričko. Chvíli si hrál s mými bradavkami, pomalu je objížděl krouživými pohyby, ale následně je začal kroutit. Bylo to, jako by mi hořela celá hruď. Nechci jeho ruce na mém těle, připadám si jako...

,,...děvka." Zašeptal mi líbezně do ucha.

,,Ha?" pootočil jsem svou hlavu směrem k němu.

Nakopl mě přímo mezi lopatky a já odletěl daleko vzduchoprázdnem, někam.

,,Co to děláš? Proč jsi.." pokračoval bych dál, ale v momentě, kdy jsem se otočil a zahleděl se na něj... ty oči, vlasy, vzhled, je jako... ale jeho chování je odlišné.

,,Jsem ty. Jsi tak naivní a stále si myslíš, že ti nedokáže ublížit ani tvé vlastní já? Nevím, jestli jsi takový idiot nebo jen dítě."

,,Ale... co... proč si mi to uděl, když jsi mé já, tak..." tohle má být nějaký vtip?

,,Nesmysl!" Pomalu se ke mně přiblížit, stačil by mu jeden pohyb a už by mě znovu měl-.

,,Tak teď ti řeknu jednu věc. Díky tobě žiju. Jsem tvá nenávist zloba touha, vše, co nejsi ty. Uvěznil jsi mě uvnitř sebe a teď jsi jen poslušnou loutkou všech."

,,Ne-" snažil jsem se bránit, marně.

,,Ne? Opravdu si myslíš, že když po tobě vyjeden cizí chlap, někdo přijde? Až ti ho bude cpát do tvé úzké prdelky a ty si budeš přát umřít, někdo ti pomůže? Takhle to nechodí. Ano měl jsi štěstí, ale... spousta lidí bude dělat, že tě nevidí nebo se na tu šou půjde podívat. Všichni tě budou šoustat svýma velkýma tvrdýma čůrákama, až budeš cítit jen bolest a-"

,,Ne! Přestaň, já... já takový nejsem. Nejsem na chlapy a nic podobného. Já bych..." tak nějak mi došla slova, protože měl v zásadě pravdu, co bych asi tak zmohl?

,,Hovno! Když nejsi, tak proč jsi teď tvrdej jako skála?"

Pomalu jsem sjel pohledem do svého klína, měl pravdu.

,,Já jen..." co na to říc, cítím se tak trapně a všechno dohromady. Začaly se mi drát slzy do očí.

,,Ale ty naše malá kurvičko, neplakej. Nesnáším to!" zařval na mě, že ve mně hrklo. Děsí mě. Upřeně jsem ho pozoroval a třásl se.

,,No tak... to mi nedělej. Víš co? Já ti teď pomůžu s tím problémkem a pak se domluvíme, hmm. Nemusíš být slabý jak větvička." Při vyslovení posledních slov se zasmál. ,,Jo, jako větvička teda je."

Celý jsem zrudl, protože mluvil o mém penisu a ...

Svým obličejem se přiblížil na několik milimetrů k mému a upřeně mi zíral do očí. Co bude dál? Co udělá? Honilo se mi hlavou.

Rozepnul mi kalhoty a začal mě hladit přes trenýrky v rozkroku.

,,N-N-Ne-" snažil jsem se protestovat. Chtěl jsem se odvrátit... podívat se, co dělá, jenže byl tak blízko a místo toho se naše rty spojily. Stále mě upřeně pozoroval a já jsem věděl, že si tuhle chvíli naprosto užívá. Začal mi projíždět rty svým jazykem, až pronikl dovnitř. Nedokážu se na nic soustředit, jako by mi v hlavě začal svítit ohňostroj.

Zhluboka jsem oddechoval a po několika minutách, jsem se mu udělal do ruky.

Tak trapné. Byl jsem rudý jako rajče, ale nedokázal jsem vydat jedinou hlásku.

,,Takže... teď mě pusť."

Překvapeně jsem se na něj podíval. Rukou mě pohladil po tváři a zadíval se hluboko do mých očí.

,,Řekl jsi přeci:,,Chci se změnit" takže ti tu dávám šanci. Odemkni ty pouta těmito klíči a už nikdy na tebe nebude nikdo sahat, pokud nebudeš chtít, naučím tě, vše, co umím já. Naše duše splynou a ty budeš schopný se postavit na vlastní nohy."

,,Jenže..."

,,Copak?"

,,Když je odemknu, ty pak budeš chtít ovládat tohle tělo, že?" roztomile jsem se na něj zadíval.

,,Nekoukej se na mě s tím kukučem. Možná to bude znít divně, ale nebudu. Důvod, proč to dělám, je, že už jsem se na tu tvou ubohou nevinnost nemohl dívat. Neumíš si představit, jaké to je, když na tebe někdo sahá a ty to nechceš, necítíš se tak jenom ty, ale i já a já s tím chci něco dělat, ale tyhle pouta mě tu drží a já ti nedokážu pomoct."

Opatrně jsem vzal klíčky, které mi podával a odemknul mu pouta.

,,Kecám, nechci ti pomoct, ale zkopat ty úchyláky." Vyplázl na mě jazyk a pevně mě objal.

,,Neboj, nechám ti tvé tělo, ale..." poslední slova jsem již neslyšel.

M��&X\�