BAD BOY? (Yaoi)

26. kapitola

Ahoj, takže... je tu další kapitola a kdyby jste měli jakékoliv dotazy k ději, tak napište :D... Jak už mi říkala Sára, minulá kapitola byla trochu zmatečná, ale plánuji to více ujasnit v dalších kapitolách, tak snad se bude líbit :)

Posadil jsem se na zadní sedadlo auta. Tiše jsem se schoulil do klubíčka a nechal volně téct slzy. Je toho teď na mě moc. Prostě... ani nevím, co je skutečné.

,,Takže..." odkašlal si táta z ničeho nic. Řidič lehce nadskočil, jak otec zaduněl.

,,Jedeme koupit oblek. Poté pojedeme domů."

Ani jsem k němu nezvednul pohled, jen jsem se pevně zakousnul do bezpečnostního pásu. Jestli mi vyrazí zuby, tak ať.

,,Posloucháš mě vůbec?!" zařval na mě z předního sedadla.

,,Hmm," brouknul jsem.

,,Co, Hmmm?! Jestli si myslíš, že si ze mě budeš dělat srandu i teď, tak ses pekelně spletl hošánku. A nemysli si, že do té školy ještě vkročíš."

,,A co podle tebe mám dělat? Sedět doma v pokoji?" odseknul jsem.

,,Hahaha! Ty si ani neumíš představit, co tě čeká! Příští týden nastupuješ na elitní klučičí školu. A neboj, jsem si jistý, že jsou tam jen samí slušní žáci, ne jako ten... ten pobuda... no, který je... ale ty nejsi, pochop, je to jen nějaké stádium nebo tak. Najdeš si pěknou ženu a budete mít děti. Přece si to nezkazíš nějakými pubertálními hrátkami, co? Tak, jsme domluveni."

,,Gay, tati. To to nedokážeš ani vyslovit?! Ty mě vůbec nechápeš! Já mám prostě rád chlapy! Já ho miluju a on mě, tak proč tomu nedokážeš porozumět?!"

,,Láska..." zasmál se.

,,Ten pobuda na tebe zapomene během pár dní a pak přetáhne někoho jiného a ha, najednou už nebude vědět, kdo jsi. Mysli trochu. Copak si myslíš, že s tebou bude žít jen tak? Dva muži se nemůžou vzít, natož adoptovat dítě. Díky naší skvělé vládě. Co by to bylo vůbec za děti?"

,,Ty si... Já tě tak nenávidím! Ničemu nerozumíš!" Poslouchat to mi trhá srdce na kousky. Žít a potichu krvácet. Nikdo kromě mě to nevidí. On přece ani nemůže být můj otec.

,,No, tak se zklidni hošánku, koukám, že jsem tě měl vychovávat přísněji. Měl jsi všechno, co jsi chtěl. S tím je konec. Koukám, že s tebou není domluva. Bude lepší, když tě zavezu domů a pak přijde krejčí a ušije ti oblek na míru."

Na to už jsem neodpovídal. V jednom měl ale pravdu, měl jsem všechno, co jsem chtěl, krom... lásky, kterou mi nikdy nedal a jak je vidět, tak ani nedá.

Na okno dopadlo několik dešťových kapek. Přilepil jsem na něj obličej a pozoroval krajinu.

*Zajímalo by mě, co teď dělá Nao. Jestli na mě zapomene? Jak dlouho mu to bude trvat? Co když si najde někoho jiného?"* asi už je to jedno, ale mě stále pronásledovaly tyto myšlenky.