BAD BOY? (Yaoi)

5. kapitola

Na obrázku další muž na scéně.

Proč má mysl říká ne a tělo nechce přestat?

Bojím se každé nadcházející vteřiny, která mě očekává. Ale, teď už vím, o co jde... chce mě znásilnit.

A když se to stane a já přijdu na kolej, kde si právě užil Kaito... nevím, co dál. Tahle představa... realita.

Ozve se hlasité zadunění země.

Ležím na zemi a nehýbu se, ze strachu, co bude následovat, jsem se zakousl do ruky.

Náhle jsem na svých ramenou ucítil jeho chladné ruce, ze všech sil jsem se po něm ohnal. Ozval se tlumený výkřik.

Jen na zlomek vteřiny jsem otevřel oči, abych se ujistil, že jsem ho zasáhl, ale...

Ano zasáhl jsem svůj cíl, jenže tím byl vysoký dlouhovlasý muž, vlastně se docela podobal tomu úchylovi, jediným rozdílem byl jeho milý úsměv a fakt, že mi pomohl... no nevím, co se z něj ještě vyklube.

Podával mi ruku... to mi něco připomíná... neměl jsem sílu, náladu ani důvěru tuto nabídku přijmout.

,,Jsi zraněný? Udělal ti něco?" kde já jsem tyhle slova už slyšel?

Ne, vůbec nic mi neudělal, já tu jen před tebou sedím polonahý a stojí mi. Ty kreténe! Jak se může takhle ptát, ví vůbec, jak trapně mi teď je? On si snad myslí, že mu na ten jeho milý úsměv skočím? Jako vážně? Beztak je to taky nějakej zasrkej úchyl.

A proč na mě tak civí? Je mi to nepříjemné. Odtáhl jsem se od něj směrem ke zdi a stiskl nohy pevně k sobě. Srdce mi tlouklo jako o závod, přijde mi, že mi každou chvíli vyskočí z hrudi, jako by mě chtělo opustit a zanechat, jen aby se zachránilo... svůj zrak jsem odklonil do stinné uličky a znovu jsem pevně sevřel víčka.

Vím, že teď to přijde, jako bych cítil jeho ruce všude. Cítím, jak se přibližuje do mého osobního prostoru. Jeho dech se  mi odrážel ve tváři, jeho obličej musí být jen pár centimetrů od toho mého. Teď... teď... každou chvíli... on to udělá... no tak... tak už to skonči, ať to mám za sebou.

Ovanul mě prudký vítr a na má ramena se sneslo cosi těžkého a teplého. Zmateně jsem se na něho podíval, když jsem zjistil, že mi přes ramena přehodil kabát, který mě celého zakrýval.

,,Hmm... chápu, nevěříš mi. Asi ti slova, neboj se nebo já ti neublížím, moc nepomůžou, ale aby si se nelekl, budu ti říkat, co budu dělat." A usmál se. WTF? J-Jak jako, co bude dělat? On to bude i popisovat? Tak to ne!!!! To už prosím radši toho druhého úchyla, ten to aspoň nekomentoval, takhle si budu připadat ještě tisíckrát víc jako totální odpad L.

,,Ne!" vykřikl jsem z plna hrdla. On ale nereagoval a jen si pokračoval ve svém.

,,Můžeš vstát?" zase další jeho velmi inteligentní otázka, to se ti bude líbit, co, když se můžu sotva hýbat.

Myslím, že to nějak vydedukoval sám a dál pokračoval:,,Teď tě zvednu ano?"

,,Ne!" vyjekl jsem se slzami v očích. Už toho mám dost, už nezvládnu ani kapku.

Pomalu se ke mně přiklonil a objal mě, pak mi druhou rukou zajel pod kolena a stoupnul si. Držel mě jako nějakou princezničku a já sem jí asi i v tu chvíli byl, ufňukánek neschopný se postavit na vlastní nohy.

 Trvalo to jen pár minut a objevili jsme se před budovou kolejí. Jak... to věděl?

,,Dobrý den pane Hiroto Nakazami." Ozvalo se na vrátnici.

Tak prr, oni ho tu znají? Co... co .... Co je to za fór?

,,A koho pak si to nesete pane učiteli?" zeptala se tím svým pisklavým hláskem Mia, která právě odcházela od Kaita.

U-u-u-u-učitel? Nikdy jsem ho na naší škole neviděl, to.... Je nemožný.

,,Prosím, řekněte mi, na jakém pokoji, je ubytovaný." Řekl klidným hlasem sekretáři a ten tiše odvětil:,,216"

Když jsme došli na pokoj, Kaito seděl uveleben na své posteli a na nočním stolku mu ležel použitý prezervativ.

Ten ,,učitel" , mě opatrně posadil na postel a zeptal se Kaita výhružně:,,Proč lítá tenhle kluk takhle pozdě v noci sám po ulicích?"

Kaito jen v klidu odpověděl:,,Tak jsme se domluvil. Já tu budu s mou přítelkyní a on chvíli počká venku, co je na tom zlého?" a věnoval se znovu své ,,činnosti".

Ani se nenadál a přistála mu taková facka, jakou v životě neviděl. Rozzlobený učitel ho chytil ze zadu za krk a vyvedl z pokoje.

Z chodby byl slyšet křik:,,Ještě jednou mu to uděláš, tak si mě nepřej! Dnes si vyzkoušíš vlastní medicínu! Spi si venku."

Po několika krocích se učitel vrátil ke mně do pokoje, ale bez Kaita.