Moje Mia (hybrid story)

†3†

"Proč brečíš? stalo se něco?" zeptal jsem se jí, ale ona neodpovídala. Vlastně nepromuvila ještě ani slovo. "Ty neumíš mluvit Mio?" pobídl jsem jí. Stále mlčela a plakala. "No tak Mio, když neřekneš, proč brečíš, těžko ti můžu pomoct." už trošku naštvenew jsem jí vzdělil. "J-já mám strach.." konečně promluvila. Měla vysoký, jemný medový hlásek. Teď v něm byl ale slyšet i strach. Odtáhl jsem jí od sebe a zeptal se: "Proč? Čeho se bojíš?" a podíval jsem se do jejích uplakaných očí. Byla opravdu moc krásná. Stála tam celá stuhlá v pozoru. Neodpovídala, a tak jsem to už neřešil. Utřel jsem jí slzy a došel otevřít skříň. Vyndal jsem tyrkysové tryčko a šedé tepláky. Podal jsem jí je a odešel se slovy, že až se převlíkne, že má přijít dolů do kuchyně. K obědu jsem nám ohřál pizzu. Mia po chvíli přišla oblečená. Stála tam v pozoru a tak jsem jí pokynul směrem k židly, aby si sedla. Dal jsem před ní talíř s dvěma trojúhelníčkama pizzy a sám si nandal tři. Sedl jsem si na proti ní a popráním dobré chuti jsem se pustil do jídla. Když už jsem měl snědéné to svoje, Mia se stále vrtala v tom jednom. Snědla asi jen půlku jednoho dílku. "Tobě to nechutná? Neboj rajčata tam nejsou." zeptal jsem se jí. A kupodivu se mi dostalo odpovědi. "N-ne, já je-jen už nemůžu." pozdvyhl jsem obočí. "Vždyť jsi skoro nic nesnědla, koukej dojíst aspoň ten jeden kousek!" nakázal jsem jí. Ukousla si tedy ještě kousek. Najednou ale pizzu pustila a zvedla se. Byla úplně bledá. Bylo mi jasné že potřebuje zvracet. Popadl jsem jí za ruku a vedl do koupelny. Okamžitě si klekla k záchodu a začala zvracet. Držel jsem jí vlas a hldil po zádech. Když to konečně zkončilo, nahlas dýchala aby to vůbec rozdejchala. "Já pro-m-,... omlo-omlouvám se." zašeptala a plakala. Objal jsem jí a uklidňoval že se nic neděje. Vzal jsem jí do náruče a posadil na pult k umivadlu. Šel jsem jí napustit vanu. Chtěl jsem jí svléknout, ale ona se nenechla. Nechtěla abych se jí dotýkal. Sundal jsem jí tedy z pultu, nechal jsem jí tam a odešel.