Moje Mia (hybrid story)

†8†

Je už večer, mamka už odjela, ale Mia stále nevyšla z pokoje. K večeři jsem udělal toasty, a tak jsem jí je donesl do pokoje. Přišel jsem ke dveřím, zaklepal jsem a otevřel je. Mia seděla u stolu a asi si kreslila. Kupoval jsem jí totiž spoustu papírů, pastelek a tužek, na její přání. Došel jsem až k ní, a přes rameno nahlédl na její dílo. Bylo to krásné. Kreslila lapač snů (obrázek⬆⬆⬆). Zakašláním jsem na sebe upozornil. Ona se trochu lekla. Otočila se a já kývl na tác s jídlem. "J-já si t-to sní-m dole." špitla. Nečekal jsem to ale byl jsem rád. Odstoupil jsem tedy od židle a ona se zvedla a šla. Najedli jsme se v obýváku a potom jsme pustili film, co tam zrovna běžel. Byl ale rušen reklamamy. Při jedné z nich jsem se Mii zeptal. " Mio? Jestli nechceš, nemusíš odpovídat, ale co se ti to zdálo za ten sen?" už celý den se jí na to chci zeptat. Mia se vtlačila dozadu do sedačky, přitáhla si kolena k bradě a objala si nohy. "N-no, je to vlatstně vzpom-mínka z laboratoře. Když jsme něco p-pokaz-zili, mučili nás. J-jednou, jse-jsem odmítla po-pořezat dítě, které se nedalo namutovat ve zvíř-ře, a oni ..." začala plakat. Bylo mi jí hrozně líto. Přisedl jsem si blíž kní a objal jí. Nadechla se a snažila se pokračovat. " oni mi za zád-da, za ků-kůži zahákly hák, a po-pověsi-li mě za něj na t-tyč." dořekla a začala plakat na plno. Bože, jak tohle někdo může udělat, málému dítěti. Také se mi vysvětlil původ té jizvy.
Stále jsem jí držel v obětí. "Šššhhh, neplakej maličká. Už ti nikdo neublíží. Jsi tu se mnou a já se o tebe postarám. Ničeho se neboj. Šššhhh už je dobře!" konejšil jsem ji sladkými slůvky.
Po nějaké té chvíli se konečně uklidnili, ale stále na mě byla nalepená. Nakonec opět usnula. Vzal jsem ji tedy, a odnesl jí do postele. Dobu jsem u ní seděl a hladil jí po vlasech. Přísahám, že tomuhle malému stvoření, zajistím krásný život.
Když už jsem i já začínal být ospalý, zvedl jsem se a šel do svého pokoje. Po sprše jsem dlouho ležel na posteli, ale i přes moji únavu, ne a ne usnout. Zničeho nic mi zapípal mobil, ohlašující nově příchozí správu, a já se toho lek. Když jsem konečně nahmatal mobil, na mém nočním stolku a odemkl jsem ho, byl jsem totálně vyvedený z míry. V SMS stálo:

Ahoj Tylere,
Doufám že jsi zítra doma, jelikož se k tobě stavím. Vracím se totiž zpět do New Yorku.
Matt

Tak nějak nevím jak se mám cítit. Toho člověkauž jsem neviděl čtyři roky. Matt je totiž můj dvaceti-pěti letý bratr .....