Jsem to stále Já?

Jak to všechno začalo

Nebudu používat své jméno a v příběhu použiji pro mé přátele falešné. Je to pro jejich a mou bezpečnost. Pár věcí vám o mne sice řeknu, ale to jen proto aby jste pochopili příběh. Nic víc. Doufám že mi rozumíte.  

Jsem v posledním ročníku základní školy. Člověk by čekal, jak říká má matka, že bude mít dítě v takovým věku už trochu rozum. U mne to neplatí. Asi. Řeknu vám to takto. Narodíte se, do svých 6 let trávíte většinou svého života v nemocnici, pak jdete do školky, trpíte. Jdete do školy a první dva roky vás šikanují. Ve třetí třídě vás zbije kluk. Jen tak. protože si chtěl asi zkusit někoho zmlátit? Nebo měl vztek a vybil si to na mě? Kdo ví. Ale já pak bojovala o svůj sluch. Čtvrtá a pátá třída...no...znova šikana? Řekla bych. A hlavně v páté třídě jsem měla strach ze svého učitele. Bála jsem se ran a křiku, a tímhle on nešetřil. Takže jsem hodně předstírala nemoc, protože jsem se prostě bála. Pak jsem doma brečela, prala se s rodiči, když mne chtěli dotáhnout do školy. Řvala jsem po nich. A bála se. Tohle se dělo celý rok. Nejhorší bylo, že jsem je prosila aby něco udělali. A mí rodiče...nic. Jen byli zlí na mne kvůli mému chování. Nebylo to pěkné. Pak si představte že jdete na druhý stupeň. Máte před sebou už jen 4 roky! Celou dobu jste na to čekali. Čím máte více let, tím je váš strach větší. Nemáte tušení proč, ale reagujete tak. Je to únavné. A náročné. Naštěstí nejste úplně sami. Máte pár kamarádek. Ale nevěříte jim. Protože nevěříte lidem. Máte jen Lily. To je vaše sousedka, se kterou se znáte od narození, jste spolu vždycky a všude, a chodíte do stejné školy. Každé ráno na sebe čekáte před branou vašeho domu a jdete společně do školy i ze školy. Řeknete si proč jsem tedy nemluvila s ní. Ale ono to nešlo. A ani jsem to moc neřešila. Hlavně jsem se za to styděla. Takže svým způsobem zůstáváte se svým strachem a problémy sami. Jako nenápadný člověk, přežijete 2 roky. Takže už vám zbývají taky jen 2 roky! Je to skoro za vámi! A pak...pak díky Lily poznáte jednu dívku. Zaujme vás její postoj, to jak mluví, jak vypadá, jak se chová. Je pro vás...něčím novým. A věc, kterou nemůžete přehlédnout jsou její oči. Tak zvláštní. Vidíte je ve snech. A i přes to, že vás jakýmsi...způsobem přitahuje, řekla bych, cítíte z ní něco co vás taky tak trochu...vystraší. Takže se ve vás začne zase prát nový cit a to je...náklonnost! Super no ne?! Achjo. Dobře, dobře. Tak se s ní začnete bavit, trávit většinu času ve škole, vytvoříte si k ní cit. Velmi silný, mimochodem. A co přijde pak? Rána. Nebo ne?