Jsem to stále Já?

18.

2 dny utekly jako voda. Rodina odjela a ja zůstala ve svém bytě opět sama. Prostorný s vysokými stropy a dřevěnou podlahou. To byl vždy můj sen. Venku prší a je docela zima. Udělala jsem si v kuchyni kafe, koukám oknem ven a při pohledu na déšť se ještě víc zachumlám do deky.

,,Tobě je furt zima co?" řekne starostlivě a kouká na to jak se klepu. ,,To bude dobrý. Je mi fajn." Založí si ruce na prsa a lehce naštvaně se na mě dívá. ,,Aspoň nelži, Char. Jdu pro další deku. A uvařím ti čaj." S těmito slovy mě opouští a mizí.

Vím, že bych měla přestat na ni myslet. Je minulost. Naučila jsem se, že minulostí se nemá cenu zabývat. Měla zůstat zapomenuta. Moje myšlenky se přesunou k Evelyn. Je krásná. Měla bych se ji ozvat. Vstanu a jdu do ložnice.

Na velké posteli s nebesy leží mobil. Chňapnu po něm a jdu zpět do obýváku. Cestou koukám, že mi přišla zpráva. Od Megan. Dlouholetá kamarádka ze školy. Neviděly jsme se tak měsíc. Po rozchodu s Leou jsem se uzavřela před mými přáteli a jako bych zapomněla, že existují.

Naťukala jsem její číslo a zmáčkla vytáčení. Nemusela jsem čekat dlouho. Za chvíli se ze sluchátka ozval její hlas.

,,No konečně! Char to mi nemůžeš dělat! Tak dlouho se neozvat. Jak se máš? Povídej!"

Jen jsem se zasmála a pozdravila ji. ,,Ahoj Meg. Ráda tě slyším. Omlouvám se, ale víš jaká jsem."

,,Strašná. My víme. Tak povídej. Nebo ne! Počkej! Dneska ve čtyři sraz u Castlu (vymyšlená kavárna). A neberu, že nemáš čas. Pěkně mi to vše povíš osobně. Platí?"mluvila rychle a dychtivě.

Musela jsem se zasmát. Celá ona. ,,Jasně platí. S tebou se nesmlouvá,"dodala jsem a obrátila oči v sloup.

Z telefonu zazněl smích. ,,Přesně tak, zlato. Těším se!"

Položila jsem telefon na stůl a šla do koupelny. Kruhy pod očima už skoro zmizely. Kvalita spánku se trochu naštěstí zlepšila. I tak jsem nad sebou zakroutila hlavou.

,,S tímhle musíme něco udělat,"promluvila jsem sama na sebe do zrcadla a prohrábla si vlasy. Oblečení šlo dolů a dlouhá sprcha se hodila.

Jsem zvědavá co vše nakonec řeknu Meg. Moc toho o rozchodu neví. Snazila se ze mě něco dostat,  ale marně. Možná by bylo fajn konečně se někomu pořádně svěřit.