Jsem to stále Já?

Je minulost opravdu minulostí?

,,Co chceš?" ,,Taky ti přeji pěkný den. A proč na mne mluviš tímhle tónem Char?" Začnu pochodovat tam a zpět. Uklidni se Charlotte. Uklidni se. Nadechni se a buď hodná. ,,Promiň,"zamumlám. ,,Co potřebuješ Leo?" zeptám se mírnějším hlasem a přes sklo pohlédnu na Evelyn jak listuje nějakou knihou co našla pod stolkem. Mírně se usměje. Nejspíše nad tím co si přečetla. ,,Je to už dlouho Char. Chci s tebou mluvit. Dovol mi to." Mám chuť se zasmát. To ja ji ublizila. Já ji řekla, že se rozejdeme. A ona se mnou po roce skoro dvou chce mluvit. Zrovna když se mi skoro dařilo zapomenout na minulost a jít dál. ,,Nechápu proč se mnou chceš mluvit. A ano bylo to uz dávno. Ale myslela jsem...chtěla jsem se přes tu minulost přenést. Jit dál. A ne že mi jednoho dne zavoláš a budeš si chtít promluvit,"řeknu do telefonu a opřu se o zeď kavárny. ,,Chci si to jen ujasnit. Co se stalo. Nechtěla jsi mi to nikdy říct a pak byl...konec. Chci vědět proč. Nic víc Char,"odpověděla mi. Povzdechla jsem si. Vím ze toho budu litovat. ,,Fajn. Kdy?"

***

Evelyn:
Vypadá podrážděně. Pomyslím si a dal upijim z hrnku. Dívám se do jakési knihy co tu ležela. Je vcelku vtipná. Zajímavá. Stejně jako Charlotte. Znova se za ni ohlédnu. Má ztrapeny obličej. Rukou se objímá okolo pasu. Sklopim oči k pismenkam v knize. Přijde mi jako příjemný člověk. Ale velmi zamýšlený. Až nezdravé rekla bych. Ale v ten okamžik když jsme do sebe narazily mne na první pohled zaujala. Bylo to vtipné a musím si pousmát. Byla by to fajn kamarádka. Možná...i přítelkyně. Je jiná než Emily. Zajímá se o knihy. Stejně jako já. Je usměvavá i přes to jak mi přijde osamělá. Určitě ji chci více poznat.

***

Charlotte:
Bože. To se mi jen zda. Že jo? Prastim pěstí do zdi. Pár lidí se otočí ale mě je to jedno. Proč teď? Měla zůstat v minulosti. Neměla jsem ji už nikdy potkat. Ani s ni mluvit! Začala jsem znova. Jinde. Na jiném místě s jinými lidmi. Sakra. Promnu si obličej. Jsou čtyři odpoledne. Doktor uz beztak volal domů. Achjo. Rozejdu se ke dveřím a vejdu zpět do kavárny. Zamirim za Evelyn. ,,Děje se něco?"zeptá se opatrně s lehkým úsměvem. Bože. Ta holka se snad nikdy nepřestala usmívat. Ještě ji to přidává ke kráse. ,,V pohodě. Jen mi volala...tehdejší kamarádka. Nic vážného,"zalhala jsem a úsměv ji oplatila. Jen prikyvla a odložila knihu. ,,Nu. Měla bych zaplatit a pomalu už jít. Je docela pozdě,"řekla a položila si ruce na stehna. ,,Zaplatím. Pozvala jsem te. A pak te, pokud chceš, odprovodim domu. Už se stmiva s nechci tě nechat jít samotnou,"odpovím ji a zvednu se. Vezmu peněženku a jdu k barovemu pultu abych zaplatila.

***

Evelyn:
Dívám se za ni jak odchází zaplatit naše čaje. Jo. Je hodná. Velmi. A to jak mne chce doprovodit. Tohle udělala Emily málokdy. Zakroutim hlavou. Nemohu ji s ni srovnavat. Co me to jen napadá? Vstanu a obleknu si kabát. Vezmu tašku na rameno a už jen čekám. Zaplatila a vrací se. Nechci si to připouštět...ale...zamilovala jsem se. Nejspíše.

***

Charlotte:
Evelyn je už oblečená. Ta si ale pospíšila. Také si přes sebe hodim kabát a jdu ji otevřít dveře. Zasmeje se. ,,No co?"zeptám se. Pobaveně se na mne podívá. ,,Nic. Jsi milá,"odpoví mi a i když se stmiva čím dál víc, vidím jak se trochu zacervenala. Že bych přeci jen mohla mít šanci na něco víc než přátelství? ,,To ja vždy,"zasmeji se a strčím ruce do kapes. Mám nebo ne? Jsem tak nervózní. ,,Copak?" Vytrhne mne s dumání Evelyn. Tázavě se na ni podívám. Že by mi viděla do hlavy? Achjo. Už jsem i paranoidní jak jsem nervózní. ,,No mluvila jsem na tebe a ty jsi mi neodpovídala a byla sama se sebou. Tak se ptám co se děje,"vysvětlí mi. Áha. Trochu se ošiju. Buď to bude fajn a nebo teď riskuji pěkně kamarádství. Ale...musím se aspoň pokusit. Podívám se na ni a naposledy si dodám odvahy. Nechci váhat jako v minulosti v případě mne a Leo. Chci to risknout. Stojím na proti ni a zadivám se ji do očí. ,,Moc se mi líbíš a nejsem si jistá zda jsi...stejná jako JÁ. Zda jsi na holky. Ale nechci nic si nechat utéct. A je mi jasne, že se pořádně ani neznáme. Ale ja te chci poznat. Opravdu. Zamlouvas se mi. Jsi krásná a milá,"melu páté přes deváté. Vidím jak proti mne stojí a její výrazy se mění ze zarazeneho na udivený. Ztichnu. Čekám co řekne. Udělá. Uteče?