Jsem to stále Já?

Seznámení

Sedly jsme si naproti sobě na měkké křesla. Kavárna má svou okouzlující atmosféru. Jako vždy když sem přijdu se pořádně nadechnu. Vtáhnu do plic vůni kávy a čaje. Evelyn si vzala seznam nápojů co kavárna nabízí a začala si vybírat. Celou cestu jsme si povídaly. Zjišťovaly jedna o druhé informace. Teď když se mohu pohodlně opřít do křesla a po očku ji pozorovat, zjišťuji že je ještě krásnější. Když si čte pozorně nabídku, tak poklepava lehce pravou nohou. Kouše se do rtů když se nemůže rozhodnout. Její hluboké oči tikají mezi názvy. Podívám se zpět do nabídky. Musím se sama pro sebe usmát. Právě jsem se zamilovala. Musím uznat že se bojím. Ale pokud by to nevyšlo...byla by to má nejlepší přítelkyně. Doufám. A ano ještě ji pořádně neznám. To je pravda. Ale je milá. Hodná. Jak se zdá tak i přátelská. Ano. I kdyby jsme měly být jen kamarádky. Stála bych o to. Z mého přemýšlení mě vytrhne dívka v zástěře s názvem kavárny v pravém dolním rohu. ,,Máte vybráno?"optá se mile a s úsměvem. ,,Em. No já bych poprosila o tenhle ovocný čaj," řekne nejistě Evelyn a ukáže dívce, který čaj má na mysli. Nejspíše si není jistá názvem. Dívka jen přikývne a podívá se na mne. ,,Jako vždy, děkuji,"řeknu. Dívka si napíše název mého oblíbeného čaje a odejde. Evelyn se jen na mne tázavě podívá. ,,Chodím tady často. Většina obsluhy mne zná. Jsem tady skoro každý den. Takže vědí co si vždy dám," vysvětlím. ,,Aha. A to tady chodíš s kamarády?" Na chvíli nad její otázkou přemýšlím. ,,Ne. Vždy jsem zde sama. Tedy. Bývaly časy, kdy jsem zde chodila s jednou...kamarádkou. Ale to už je dávno. Teď tedy jsem tady s tebou, ale většinou sama." Evelyn se na mě zkoumavě podívá. Mám i pocit, že se ji v očích mihl stín smutku nad mou osamělosti. A to jsme se potkaly před ani ne hodinou. ,,A co tady děláš, když jsi zde sama?" zajímá se a dá si ruce pod bradu. Zadívala jsem se na ni.  Po dlouhé době člověk co se zajímá a poslouchá mě aniž by to byl psycholog nebo jiný doktor. ,,Většinou popíjím čaj a čtu si knihy. Nebo píšu co mě napadá. A nebo jen přemýšlím v klidu nad tím vším co mne obklopuje." Jen přikyvuje. Dívka nám donese čaje. Evelyn si svůj čaj osladí. Ja ne. Chvíli se každá díváme do svého hrnku na horkou tekutinu. ,,Teď mi pověz ty. Co ráda děláš ve svém volném čase?"zajimam se a upiju opatrně horké tekutiny. Zamyšleně se podívá před sebe. ,,Čtu. A věnují se herectví. Připravuji si šaty. Starobylé,"řekne s úsměvem a zasněně se podívá mým směrem. ,,Nač ty šaty?" Ano jsem zvědavá. ,,Nu. Ráda šiji. A elegance minulých století mne hold pohltila uz jako malou holku,"usměje se a skloni se k dalšímu doušku čaje. ,,A taky je pak prodávám. Trochu si tím přivydělám. A když se mi nějaké šaty moc líbí, nechám si je. Pro případ, že bych přeci jen zabruslila více do herectví než jen zkoumáním textu všemožných známých lidí. Chozenim do divadel a tak,"usměje se. ,,Máš ráda divadlo?" ,,Ano. Chodivala jsem tam...s přítelkyní. Dobrou přítelkyní. Než nás bohužel něco rozdělilo. Ale i přes to se divadlo stalo součástí mého života." Když to dorekla jen jsem prikyvla. Nastalo ticho. Obě jsme popijely čaj a vdechovaly krásnou vůni. Tuto poklidnou atmosféru narušilo brnění mého telefonu. Odložila jsem hrnek a podívala se kdo mi volá. Jen jsem si promnula čelo. Sakra. Podívala jsem se na Evelyn. Dívala se na mne a čekala co řeknu. ,,Musím to vzít. Omluv mne na chvíli. Hned jsem zpět." Přikývla. Ještě jsem se na ni lehce usmála a odešla ven před kavárnu. Párkrát jsem se pořádně nadechla. Vzala hovor a telefon priložila k uchu. ,,Haló? Jsi to ty Charlott?" ,,Leo."