In Love With A Criminal (FanFikce- Loki CZ)

Prsten a Nephilimové

Druhý den si Jane zkoušela svatební, šaty byli jsme tam sami a tak jsem neodolala pokušení zeptat se na Lokiho
- "Jane, musím se tě na něco zeptat" nahodila jsem nenápadně
- "A na co?" zeptala se a při tom se prohlížela v zrcadle a kontrolovala, jestli jsou v pořádku
- "Na Lokiho" když jsem to řekla, Jane měla v obličeji udivený výraz, svěsila ruce a otočila se na mě
- "Proč tě zajímá? A jak... Jak jsi se o něm vůbec dozvěděla?" zeptala se a  posadila se vedle mě
- "No já.. Pamatuješ, jak jsi ti  tenkrát říkala, že mi v tý uličce zachránil ten muž život?"
- "Jo, ale co to s tím má společnýho?"  nechápala
- "Byl to Loki.. To on mě zachránil. A včera jsem se šla projít  a tak nějak jsem narazila na vězení a viděla jsem ho v jedné cele"
- "C-cože? On tě zachránil? Nějak nevím, co na to říct"
- "Třeba mi řekni, proč je zavřený?"
- "Je to složitý.. Udělal hodně špatných věcí a ohrozil hodně životů, dokonce i tvůj, ačkoli o tom nevíš" když mi tohle řekla, nemohla jsem tomu uvěřit, nepřipadal mi jako špatný člověk
- "A je to vážně Thorův bratr?"
- "Ano je.. Sice nevlastní, ale je. Vyrůstali spolu"
- "Aha.." odmlčela jsem se "Ty šaty jsou krásný" změnila jsem téma
- "Děkuju" usmála se a stoupla si "A Catherine.."
- "Jo?"
- "To s Lokim už nech být. Není to dobrý člověk"
- "Dobře. Jen mě zajímalo, proč tam je zavřený" Jane se jen pousmála a už jsme se k tomu raději nevraceli, ale já samozřejmě neměla v plánu to nechat být. Chtěla jsem to slyšet i z jeho pohledu.

Odpoledne, když jsem byla sama, šla jsem za Lokim, naštěstí jsem se tam dostala bez problémů
- "Přišla jste" otočil se na mě s úsměvem. Ale nechápu, jak mohl vědět, že tam jsem, byla jsem naprosto potichu
- "Říkala jsem, že přijdu" šla jsem si sednou k jeho cele a on se zase posadil k té zdi, jako včera
- "Proč sem vůbec chodíte?"
- "Já.. Chci vědět, proč po mě tenkrát šel ten chlap nebo co to bylo zač, protože cosi mi říká, že člověk to nebyl a mám dojem, že vy o tom něco víte" řekla jsem podezřívavě. Sklopil hlavu a pousmál se
- "Proč si myslíte, že o tom něco vím"
- "Určitě jste tam tehdy nebyl náhodou.. A po tom, co jsem o vás slyšela si myslím, že o tom víte dost hodně"
- "A co jste o mě slyšela?"
- "Že jste udělal hodně špatných věcí" ironicky se zasmál
- "Ano? A jakých přesně?"
- "To mi neřekli, ale prý už se o vás nemám zajímat. Takže jsem doufala, že mi něco řeknete vy, včetně toho, co se stalo před dvěma roky"
- "Dobře, řeknu vám, co se tehdy stalo" podíval se mi do očí
- "Tak mluvte" pobídla jsem ho
- "Takže.. Ten muž, co vás tehdy napadl byl jeden z Nephilimů, jsou to obři z Neflheimu, není nijak zvlášť známí svět, ale oni jsou velmi silní bojovníci"
- "A co chtěl po mě?" přerušila jsem ho
- "K tomu se dostanu.. Nephilimové vlastnili prsten. Prsten, který umí dát obrovskou moc a sílu, když víte, jak ho použít, ale ten prsten jim někdo ukradl a nevím jak, ale máte ho vy" nevěřícně jsem podívala na na stříbrný prsten s modrám kamenem na mém pravém prsteníčku
- "Takže mi chcete říct, že tenhle prste má ohromnou moc?" přikývl "To není možné, dostala jsem hod mé matky"
- "Ale je to on, to vím jistě"
- "A-A co jste tam tedy dělal vy?"
- "Popravdě řečeno, chtěl jsem ten prsten taky" byl opravdu hodně upřímný
- "Dobře, takže jste mě tam mohl nechat klidně umřít a prsten si vzít. Proč jste to neudělal?"

-  "Já ani nevím.. Nechtěl jsem vás nechat umřít, něco na vás bylo. Něco, co mě zaujalo. Ovšem, chtěl jsem se pro ten prsten vrátit, ale bohužel jsem skončil tady, když mě sem zavřel můj bratr a otec" ty slova "bratr a otec" řekl tak znechuceně, s takovým opovržením
- "A proč jste tady tedy zavřený?"
- "Asi jsem měl jiný pohled na vládnutí a chtěl jsem si prosadit svůj nárok na trůn"

- "To je tedy vaše verze.. Já slyšela něco jiného. Prý jste zabil hodně lidí, udělal spoustu špatných věcí" nevím proč, ale zasmál se
- "Vy mi vážně moc  nevěříte, co?"
-  "Nemůžete se mi divit, po tom, co jsem se o vás dozvěděla. Asi jen málo lidí by věřilo muži, který údajně zabil tolik lidí" zvedla jsem se "Radši půjdu"
- "Dobře. Díky, že jste přišla"
- "Já děkuju za odpovědi" pak jsem odešla pryč

Cestou z vězení jsem narazila na Jane a Thora
- "Je.. Jane, Thore.. Ahoj" řekla jsem nervozně

- "Zdravím, Catherine. Tak jak se ti líbí na Asgardu?" zeptal se s milým úsměvem Thor
- "Je to tady fajn"
- "A kde jsi vlastně byla?" zeptala se podezřívavě Jane
- "No já.. Já se byla projít" byla jsem ještě víc nervozní
- "Ty jsi byla zase za ním, viď?" sakra prokoukla mě a vypadala dost naštvaně
- "No.. Možná" řekla jsem opatrně. Teď vypadala ještě víc naštvaně "Dobře byla" přiznala jsem se
- "Děláš si srandu?! Vždyť je to vrah!" zvýšila hlas
- "no tak to ho znáš asi trochu jinak než já. Zachránil mi život, Jane"
- "Promiňte, ale o kom se bavíte?" zeptal se nechápavě Thor
- "O Lokim.. Chodí za ním do vězení" napráskala mě Jane. Než Thor stačil jakkoli zareagovat, spustil se poplach.
- "Schovejte se, jdu se podívat, co se děje" zavelel Thor a my utíkali pryč.
Najednou po nás začal někdo pálit. Trefili se do sloupu a kus mě trefil do hlavy. Spadla jsem na zem, všechno jsem viděla rozmazaně. Vedle mě ležela Jane, byla v bezvědomí. Po chvíli se nade mě někdo sklonil. Neviděla jsem, kdo to byl. Pak už byla jen tma.