In Love With A Criminal (FanFikce- Loki CZ)

I love you, Catherine

Současnost:

Seděla jsem venku, kousek od základny.. Na místě, které bylo dostatečně daleko od toho rozruchu, ale zároveň dostatečně blízko, kdyby se něco stalo a já potřebovala urychleně za ostatními..

Byl to menší kopec, na kterém se tyčil nádherný strom.. Byl odtud krásný výhled.. Objevila jsem to tu asi před týdnem, od té doby jsem tu prakticky pořád. Udělala jsem si z toho takové svoje místečko. Nikdo sem nechodil, měla jsem tu klid..

Seděla jsem opřená o strom a ztracená ve vlastních myšlenkách jsem hleděla na krajinu
- "Ehm.. Neruším?" ozvalo se za mnou nesmělé odkašlání a poté, pro mě, velmi důvěrně známí hlas. Loki.
- "Ani ne" odvětila jsem, aniž bych mu věnovala pohled
- "Smím se přidat?"
- "Proč ne?" položila jsem řečnickou otázku, načež se vedle mě posadil. Zvláštní, nebyli tu agenti, kteří mu, jinak neustále, stáli za jeho královským, asgardským pozadím..

Chvíli jsme seděli mlčky.. Nádherné ticho přerušila až jeho otázka
- "Máš z té bitvy strach?" "Co to má za otázky.. To je snad jasný" ozval se můj vnitřní hlas, který jsem okamžitě umlčela
- "Mám.." odmlčela jsem se a obrátila svůj pohled k němu "..ale nebojím se o svůj život.. Mám spíš strach o životy ostatních.. Nechci, aby kvůli mě někdo zemřel, neodpustila bych si to.." jen sklopil zrak a ohlédl se po krajině "A ty? Máš strach?"
- "Já? Ne.." mírně se usmál a opět připojil naše oči ".. Bojím se jen toho, že tam zemřeš.. To je jediná věc, které se bojím" nevěděla jsem, co na to říct a tak jsem mu jen hleděla do jeho krásných, modrých očí.. Opatrně se naklonil, při čemž nepřerušoval náš oční kontakt.. Už nás dělili jen milimetry. Jen kousek chyběl, abych opět cítila jeho rty
- "Měli bysme jít trénovat" probrala jsem se z "tranzu" a zvedla se ze země.. Nebyl by to dobrý nápad, i když bych ho políbit chtěla. Opravdu moc, ale byl to moc špatný nápad.. Loki trochu pootevřel pusu, pak se ale usmál a zvedl se
- "Dobře" kráčeli jsme do tělocvičny
- "Kde máš vůbec ty chůvy?" optala jsem se s úsměvem
- "No.. Fury mi dnes povolil být bez agentů.. Ale dal mi tohle" ukázal svou ruku, na které měl něco jako kovový náramek "Je v tom sledovací čip.. Nemůžu to ani sundat, hned by to zjistili, ale lepší než ty dvě osiny v zadku" usmál se a spjal ruce za záda.. Zbytek cesty jsme mlčeli...

V tělocvičně jsme si zopakovali to, co mě Loki naučil, nějaká kouzla a nějaké chvaty.. Bylo zvláštní, že jsem nikdy dřív nebojovala a teď patřím mezi nejlepší agenty a ovládám magii.. Zvláštní, jak vám jeden prsten může změnit život a jeden bůh zamotat hlavu..
- "To nebylo špatné" řekl uznale
- "Díky" usmála jsem se a otočila jsem se pro flašku s vodou..

Najednou jsem kolem svého těla cítila Lokiho paže, které mě silně sevřeli
- "Au! Co to děláš?" zaúpěla jsem bolestně
- "Kdybych byl Nephilim, už by jsi pomalu umrzala.. Dělej, musíš se z toho dostat" chvíli jsem sebou mlela.. Nic. Loki stisk ještě zpevnil "Prakticky už jsi mrtvá" konstatoval a v jeho hlase jsem zaslechla pobavení
- "To bolí" trhla jsem sebou
- "Nephilimové tě šetřit nebudou.. A navíc, tohle není ani poloviční bolest, kterou použijí oni.. Tak se snaž" zhluboka jsem se nadechla, abych se uklidnila. Pak jsem ho chytla za předloktí a s co největší silou jsem trhla a přehodila. Dopadl zády na zem a usmál se, načež se vymrštil na nohy, naproti mě a hleděl mi do očí. Oba jsme se mírně usmívaly "To bylo dobré, ale nikoho to nezabije.. Takže, co teď?" ušklíbl se a okamžitě mi skočil po krku.. Držel mě jednou rukou pod krkem, přimáčklou na zdi "Vyhrál jsem.. Být Nephilim, pravděpodobně už bys neměla hlavu" usmál se vítězně
- "Ne.. Nevyhrál" s úsměvem jsem mrštila pohledem na mojí ruku, v které jsem svírala, přímo u Lokiho těla, dýku.. Jen se pousmál
- "To bylo chytré. Učíš se rychle" řekl uznale
- "Díky" usmála jsem se..