Cesta na Midgard

1.8K 114 7
                                    

- "Vstávej" probudil mě Lokiho hlas
- "C-co?" promluvila jsem rozespale se zavřenýma očima
- "Vstávej" opakoval a zatřásl se mnou
- "Proč?" otevřela jsem pomalu oči a nade mnou se skláněl Loki
- "Musíme jít" oznámil mi a vypadal nervózně. Posadila jsem se
- "Co? Proč?" nechápala jsem to.. Promnula jsem si oči a podívala se na Lokiho
- "Prostě pojď" zamračil se
- "Fajn" otráveně jsem se zvedla z postele, nechtěla jsem ho radši moc provokovat.

Loki zavřel dveře do vedlejší místnosti. Okraje přejel rukou zářící opět tím zeleným světlem.
- "Pojď sem" přikázal mi a natáhl ke mě ruku, jako by chtěl, abych se ho za ní chytla. Postavila jsem se vedle něj a váhavě jsem jeho ruku přijala. Otevřel dveře, ale na jejich druhé straně, samozřejmě nebyla ta místnost, ve které jsme běžně jedli, byla tam.....tma. Vydali jsme se ruku v ruce vpřed. Objevili jsme se v pustině, jen v dálce byli vidět nějaké skály a dveře za námi se ztratili, jak jinak
- "Kam teď jako jdeme?" položila jsem mu zásadní otázku, protože tady v nejbližším okolí vážně nic nebylo. Hned potom jsem si uvědomila, že se pořád držím za jeho ruku, rychle jsem se ho pustila. Zaregistrovala jsem jeho úsměv
- "Tam" ukázal před nás ke skalám. Povzdechla jsem si.

Pár minut jsme šli bez jediného slova, ticho jsem přerušila já otázkou, která mi vrtala hlavou od té doby, co mě Loki vzbudil
- "Tak proč jsme museli jít?"
- "Asgardští vojáci byli už blízko a Nephilimové zřejmě taky"
- "Třeba by nám na Asgardu pomohli" vyslovila jsem hned první myšlenku, která mě napadla, ale radši jsem měla být zticha, protože jeho to očividně naštvalo
- "No mě určitě ne" řekl podrážděně
- "Jak to můžeš vědět?" v tu chvíli se zastavil a rozzuřeně se na mě otočil
- "Jestli sis nevšimla, tak jsem tam byl zavřený" trochu zvýšil hlas
- "Já jen..." ani mě nenechal domluvit
- "Mohla ses tam vrátit, říkal jsem ti, že tě nechám jít!" teď už na mě zuřivě křičel
- "Přestaň na mě řvát!" tentokrát jsem na něj křičela taky a Loki byl očividně dost překvapený "Kdybych se chtěla vrátit, udělala bych to, ale já ti věřila. Věřila jsem, že mi pomůžeš a ochráníš mě!"
- "A teď už mi nevěříš?" jeho hlas se sklidnil, i když si myslím, že byl pořád naštvaný
- "Pořád ti věřím. Jen jsem si myslela, že by nám na Asgardu třeba pomohli zničit Nephilimy" taky jsem se sklidnila
- "Tobě by pomohli určitě, ale mě zavřou zpátky do vězení. A já už v cele hnít nechci" poslední dvě slova procedil skrz zaťaté zuby "Ale jestli chceš, tak klidně můžeš zpět do Asgardu, zavedu tě ke vchdu, který tam vede. Určitě ti tam pomůžou, ale musíme vyrazit hned, protože já se tu už nemůžu zdržovat" zadíval se mi do očí a čelal na mou odpověď
- "Já.." byla jsem na rozcestí. Měla jsem se rozhodnout mezi tím, jestli se vrátím na Asgard, kde byl Thor, Jane a obrovské vojsko v čele se všemocným vládcem Ódinem a nebo půjdu s Lokim, bohem, který je pravděpodobně psychopat, vlastně nebylo nad čím přemýšlet "..půjdu s tebou" věděla jsem, že toho budu litovat. Každý normální člověk by se vrátil a já si radši zvolila psychopatického boha, který mi ale několikrát zachránil život a já mu z neznámého důvodu věřila
- "Tak dobře.." myslím, že v jeho udiveném výrazu jsem zachytila nepatrný náznak úsměvu "...jdeme, než nás najdou, musíme pohnout"

Šli jsme tak čtvrt hodiny a nakonec jsme se zastavili před vysokou skálou
- "Co teď?"prohlížela jsem skálu
- "Musíme nahoru"
- "Cože? Děláš si srandu" vytřeštila jsem oči
- "Ne. Jdeme" řekl suše

Bylo tam něco, co připomínalo cestu, která ale byla hodně úzká a kdybych špatně šlápla, okamžitě bych letěla dolů. Byla jsem úplně napláclá na stěně skály a šla jsem přímo za Lokim. Neustále jsem si kontrolovala cetu pod nohama, která se na každém kroku drolila. Můj strach z výšek se probral, nechápala jsem, jak může být Loki tak klidný, jako by se snad procházel po parku a to, že by mohl klidně spadnout ho, zřejmě vůbec, netrápilo.

Asi po 5 minitách mého úmorného trápení jsme byli v cíli. Došli jsme k jeskyni. Šli jsme dovnitř, byla tam tma. Loki máchl rukou a v jeskyni se rozzářilo jakési světlo
- "Loki, proč tu vlastně jsme?"
- "Je tu další průchod" zaujatě se rozhlížel po jeskyni
- "A kam vede?"
- "Na Midgard"
- "Cože?" nechápala jsem to, proč tam, copak tam je nenapadne hledat?
- "Tak pojď" chytil mě za ruku a šli jsme hlouběji do jeskyně...

*****

Byli jsme v parku, hned jsem to tu poznala
- "Detroit?"
- "Ano.. Midgard je poslední místo, kde nás asgardští vojáci budou hledat" usmál se a chtěl se dát na odchod
- "No počkej... V tomhle asgardském oblečení nemůžeme chodit po Detroitu"
- "V jakém asgardském oblečení?" zeptal se se širokým úsměvem. Prohlídla jsem si ho, měl na sobě skvěle padnoucí, černý oblek, který vypadal dost draze
- "Páni.. Sluší ti to" udivila jsem se. Nikdy jsem ho v normalním oblečení neviděla, tedy od doby, kdy jsem na něj narazila v asgardském vězení
- "Díky.. Ovšem ty taky nevypadáš nejhůř" usmál se, pyšný na své dílo. Měla jsem na sobě bílé mini šaty, koženou, černou bundu a boty na celkem vysokém podpatku, i moje oblečení vypadalo draze
- "Wow... Jsi fakt dobrej" usmála jsem se s pohledem na svoje, naprosto boží oblečení
- "Já vím" usmál se hrdě "Tak jedeme"
- "A kam?"
- "Někam, kde se můžeme v klidu vyspat" oznámil mi a vyrazili jsme do ulic Detroitu.

Zastavili jsme až před jedním hotelem
- "Tak, tady se ubytujeme" prohlásil Loki
- "Tady?" vytřeštila jsem oči "Vždyť tohle je Candlewood, je to nejdražší hotel v Detroitu" upřeně jsem pozorovala vysokou bílou budovu s velkým vchodem, před kterým byl natažený červený koberec, nad ním byla postavená stříška, aby na něj nepršelo. Před vchodem stál vrátný v černé uniformě, na hlavě měl jakousi černou čepici a na ní zlaté logo hotelu. Jeho uniforma měla na levé straně místo náprsní kapsy též zlaté logo hotelu a zsobili jí zlaté knoflíčky..
- "Tak pojď" pobídl mě Loki. Šli jsme po červeném koberci, vrátný nám s úsměvem otevřel. Vevnitř to bylo nádherné, mířili jsme k recepci, nemohla jsem uvěřit svým očím. Byl to obrovský sál plný nechutně bohatých lidí, za kterými běhali pikolíci, aby jim odnesli jejich kufry, doufajíc v co největší dýško.. Ovšem málo kdo si asi všiml překrásného sálu, měl bílé podlahy se zlatými spáry, krásný bílý strop se zlatým lustrem. A pak z toho sálu vedli schody a kousek dál od nich byl skleněný výtah...

Tak a další kapitola je na světě :3 Tentokrát je trochu delší, ale chtěla jsem toho napsat co nejvíc, abych se dostala co nejdřív k té zajímavější části :D Tak snad se Vám část líbila :)

Btw: Komentáře a votes potěší :D

In Love With A Criminal (FanFikce- Loki CZ)Kde žijí příběhy. Začni objevovat