In Love With A Criminal (FanFikce- Loki CZ)

Nemůžu tě ztratit

Podívala jsem se na mobil, bylo 12 hodin. Vytřeštila jsme oči
- "Už je 12.. Sedíme tu skoro tři hodiny" usmála jsem
- "Vážně.. Ani mi to nepřijde" věnoval mi úsměv, pustil mou ruku a zvedl se. Oprašoval si kalhoty a já ho zaujatě skenovala pohledem. Byl tak nádherný.. Podíval se na mě a natáhl ke mě obě ruce
- "Pojď, musíš se před tou bitvou najíst" otráveně jsem zaskučela, že se musím zvedat, nad čímž se černovlásek jen usmál. Chytil mě za ruce a jediným rázným trhnutím mě postavil na nohy. Očistila jsem si kalhoty a pomalu jsme kráčeli k základně.. Tak moc jsem tu bitvu chtěla oddálit..

Jedla jsem tak pomalu, jak jen to šlo, ale čas, bohužel, není možné spomalit, ani zastavit.. Loki mě se zájmem pozoroval a občas jsem zachytila jeho mírné uchechtnutí, které jsem se rozhodla ignorovat. Nic neříkal, jen mě dál pozoroval.

Konečně jsem dojedla. Trvalo mi to víc než půl hodiny a to jen díky tomu, že jsem se, většinu času, v tom jídle, přehrabovala vidličkou
- "Už jsem si myslel, že ses s tím jídlem spřátelila" usmál se Loki
- "Co? Proč?" zeptala jsem se nepřítomně
- "Koukala jsi do toho talíře, jako by ti toho jídla bylo líto" ukázal na můj prázdný talíř
- "Aha" mírně jsem cukla koutky na náznak úsměvu

- "Bojíš se hodně?" zeptal se, když jsem si sedla na židli vedle něj
- "Jo" přitakala jsem
- "Víš, že tam s námi nemusíš? Nemusíš bojovat" zase, zase to zkoušel
- "Ale ano, musím, Loki" řekla jsem namíchnutě se zvýšeným hlasem a podívala jsem se mu do očí
- "Sakra, Catherine.. Ty jsi tak paličatá!" černovlásek se naštvaně zvedl ze židle "Proč chceš bojovat?" zvýšil hlas i on
- "Protože tohle šílenství je jen kvůli mě. Vy jdete bojovat kvůli mě!" křičela jsem na černovlasého boha a postavila jsem se naproti němu
- "To ale neznamená, že musíš bojovat taky!.. Když tě zabijou půjdeme tam stejně zbytečně!" křičel na mě a tyčil se nade mnou v celé své, téměř dvoumetrové, výšce. Šel z něj strach, já se ale stejně hádala dál... "Výtečně, Cath, hádky vždy vše vyřeší" zatleskal můj vnitřní hlas výsměšně, okamžitě jsem ho umlčela a dál se věnovala hádce s černovláskem, kterou musel slyšet celý S.H.I.E.L.D.
- "Radši zemřu stokrát já, než aby kvůli mě zemřel kdokoli z vás....než abych přišla o tebe" stále jsem na něj křičela "Nemůžeš za mě rozhodovat Loki. Jestli zemřeš, nesmířím se s tím.. A kdybych nešla, vyčítala bych si, že jsem se ani nepokusila ti pomoct, že jsem si zbaběle dřepěla v bezpečí a ty, vlastně vy všichni, jste za mě nasazovali životy .." postupně jsem stišovala hlas.. Loki si položil obličej do dlaní a následně hlasitě vydechl, potom si obličej promnul a zase ruce svěsil podél těla "Nemůžu o tebe přijít a rozhodně ne takhle"
- "Ale já o tebe taky ne" řekl klidně s bolestným výrazem. Přišel ke mě a svýma pevnýma pažema mě pevně přitiskl ke svému tělu. Políbil mě do vlasů "Miluju tě" řekl tiše
- "Miluju tě" odpověděla jsem a přitiskla jsem se k němu jak nejvíc to šlo...

**********

Procházeli jsme se po základně a z nějakého, mě neznámého, důvodu jsme skončili v tělocvičně.. Usadili jsme se na žíněnky.. Koutkem oka jsem se podívala na hodiny visící na zdi.. "Už zbývá jen hodina" prolétlo mi hlavou. Bylo zvláštní vědět, že už za hodinu mužů klidně čuchat kytky zespoda..

- "Loki, kde jsi vzal ten klíč do Neflheimu?" položila jsem mu otázku, která mi už od rána vrtala hlavou
- "Už ani nevím" snažil se mě odbýt, to měl ale smůlu..
- "Proč mi lžeš?" položila jsem mu další otázku, zcela klidně a podívala jsem se mu do tváře.. Obrátil oči vsloup, jako puberťák, který dostává přednášku od rodičů, a hlasitě vydechl
- "Proč to chceš vědět?" odpověděl mi otázkou a pohlédl na mě.
- "No.. Thor přeci říkal, že se něco takového nedá jen tak sehnat, tak mě prostě zajímá, jak se to tobě povedlo"
- "Jistě... Můj bratr.." ušklíbl se "..ten neví, o čem mluví. Prostě jsem ho sehnal a všichni by mi za to měli být vděční a ne mě zasypávat stupidníma a zbytečnýma otázkama, beze mě by se totiž nikam nepozorovaně nedostali" odfrkl si docela namíchnutě... "Nálady se mu střídají jak ženský v přechodu" okomentoval to můj vnitřní hlas, musela jsem se nad tou myšlenkou uchechtnout, čímž jsem si vyžádala Lokiho nechápavý výraz, ale nijak to nekomentoval...

Zvedla jsme se ze žíněnky a k naší debatě už se, raději, nevracela
- "Kam jdeš?" sjel mě zvědavým pohledem
- "Musím se převlíknout" objasnila jsem mu situaci a už se chystala k odchodu, když se zvedl i Loki
- "Jdu taky" oznámil mi se šibaským úsměvem
- "Fajn" pokrčila jsem rameny a společně jsme, v naprostém tichu, kráčeli do mého pokoje..

Odemkla jsem a vešla jsem dovnitř s Lokim v patách. Rozhlížel se po malé místnosti a zavřel dveře... Všimla jsem si, jak mu cukají koutky
- "Co je?" prohlédla jsem si černovláska nechápavě.. Spjal ruce za zády a pomalými kroky, s úsměvem na tváři překonával vzdálenost mezi námi
- "Nic... Jen jsem si vzpomněl, co se dělo, když jsme spolu byli naposled sami v pokoji" šibalsky se usmál a stál přímo u mě. Moc dobře jsem věděla, na co narážel.. Věnovala jsem mu úsměv
- "Jo... To se ale dnes opakovat nebude, na to opravdu není čas" široce se usmál a já se otočila a kráčela do koupelny, načež jsem se ještě ve dveřích otočila na vysokého černovláska, v očích mu tančili jiskřičky, nespouštěl ze mě oči "Klidně si sedni" nabídla jsem mu a ukázalo na postel, protože nikam jinam se tu sednout prostě nedalo, ačkoli jsem věděla, že zrovna tohle černovlasé, asgardské princátko na svolení rozhodně nečeká...

Zavřela jsem se v koupelně, kde už jsem měla připravenou koženou kombinézu, která se podobala té, co měla Natasha.. Navlékla jsem se do skvěle padnoucího oblečení a bot.. Rozčesala jsem si vlasy a stáhla je do vysokého culíku. V rychlosti jsem na sebe ještě prohlédla v zrcadle, narovnala si prsten na pravé ruce a vyšla z koupelny..

Okamžitě jsem upoutala černovláskovu pozornost.. Seděl na posteli a jeho oči, ve kterých jsem spatřila chvilkové překvapení, se do mě vpíjeli. Pod jeho pohledem jsem se mírně otřásla a kráčela jsem ke dveřím a černovlasý bůh lží ze mě nespouštěl, pro mě tak mučivý, pohled
- "Můžeš toho nechat?" svěsila jsem ruce podél těla a věnovala mu prosebný pohled
- "A čeho?" s touto otázkou nepřestával skenovat celou mou postavu od hlavy až k patě, při čemž se na delší chvíli zastavil u mého výstřihu
- "Toho zírání, docela mě to štve" jen se usmál a KONEČNĚ se mi podíval do očí
- "Nečekal jsem, že budeš mít tohle.." zvedl se a ukázal na mé oblečení "..Budeš mě rozptylovat" usmál se a já přísahám, že jsem zrudla a modlila se, aby si toho nevšiml
- "Já taky ne.." usmála jsem se a jeho poznámku o rozptylování jsem nekomentovala "Tak jdem?" jen přikývl a zamířil ke dveřím
- "Máš prsten?" otočil se čelem ke mě. Jen jsem s úsměvem zvedla pravou ruku a prsten mu ukázala, úsměv mi oplatil a se mnou v patách vylezl z mého pokoje.. Měli jsme ještě čtvrť hodiny a tak jsme šli pomalu spletitými chodbami základny na místo setkání, bez jediného slova a mě se zmocňovali strach a nervozita...

Tak jsem tu znovu s další, trochu nudnou části, ale následující části budou o dost zajímavější, čeká nás totiž Neflheim a bitva.. :O

Doufám, že vás to stále baví a děkuji za všechny votes a komentáře, které se u minulých částí objevili.. :) :3

Omlouvám se za chyby.. :D

Komentíky a hvězdičky potěší ;) :D