In Love With A Criminal (FanFikce- Loki CZ)

Skrýš

Když jsem se probrala, ležela jsem v posteli, která rozhodně nebyla moje
- "Halo?!" zavolala jsem a zvedla se z postele. Nic. Ticho. Šla jsem do vedlejší místnosti.
- "Už jste vzhůru. Jak vám je?" vrhl po mě Loki ustaraný pohled
- "Vy? Kam jste mě odnesl? A jak jste se dostal z cely?" začala jsem trochu vyšilovat
- "Odnesl jsem vás do bezpečí a zachránil jsem vám život. Zase" usmál se
- "Jo, za to děkuju. Pořád jste mi ale neřekl, jak jste se dostal z cely" poznamenala jsem a čekala na odpověď
- "Jistě... Když přepadli Asgard, tak šli přes vězení a jeden z nich si mě všiml, chtěl mě zabít, prý jsem mu před dvěma roky zabil bratra. Samozřejmě jsem zabil já jeho a utekl jsem" vychloubal se "No a  pak jsem uviděl vás, jak ležíte na zemi v bezvědomí, tak jsem vás vzal s sebou" dodal

- "Takže jste mě v podstatě unesl"
- "Ne. Zachránil jsem vás před jistou smrtí. Myslíte si, že by vás Nephilimové nechali žít?" znělo to trochu výsměšně
- "Počkat.. To byli Nephilimové? To pořád chtějí ten prsten?"

- "No jistě. Co jste si myslela, že vám ho jen tak nechají? Nebuďte naivní. Muselo vám být od začátku jasné, že se pro něj vrátí" topě jsem na něj zírala. Nevěděla jsem, co na to mám říct "A jak vám tedy je?" dodal otázku, když jsem stále tupě mlčela
- "Trochu mě bolí hlava. Půjdu si ještě lehnout"otočila jsem se k odchodu do vedlejšího pokoje, ve kterém jsem se, před několika okamžiky, probrala. Pak jsem se ale ještě obrátila k němu "A Loki, děkuju" jen se na mě sladce usmál a já odešla do pokoje. Během chvíle jsem usnula.

V noci jsem se probudila. Hned jak jsem otevřela oči, trochu jsem se lekla. Seděl vedle mě Loki a zamyšleně zíral před sebe.
- "Co tady děláte?" otočil se na mě. Měl ve tváři výraz, jako by nechápal mou otázku.
- "Hlídám vás" posadila jsem se. Chvíli bylo ticho, pak jsem ho přerušila svou otázkou.
- "A kde vlastně jsme?"
- "V Northeimu. Tohle je můj úkryt"
- "Co když nás tu najdou?"
- "Myslím, že máme trochu času, než nás objeví, ale tohle  není můj jediný úkryt, takže pro zatím můžeme být v klidu"
- "Víte, že mě na Asgardu budou s největší pravděpodobností hledat, že?"
- "S tím počítám. A jestli chcete, tak se vrátit můžete, nebudu vás tu držet proti vlastní vůli" zadíval se mi do očí. Z toho pohledu mě zamrazilo. V jeho ledově modrých očích jsem utápěla.
- "Myslím, že tu zůstanu" usmála jsem se. Mírně přimouřil oči
- "Hm.. Takže už mi věříte?"
- "Snažím se a nic jiného mi nezbývá" usmála jsem se. On mi úsměv opětoval
- "Tak dobře... No.." zvedl se "Měla byste odpočívat, já půjdu vedle, ale kdybyste něco potřebovala, tak řekněte"
- "Tak dobře. Díky."

Asi hodinu jsem se převalovala, ale nemohla jsem usnout... Nakonec jsem se zvedla a šla se podívat vedle za Lokim... Ležel na zemi, měl ruce pod hlavou a koukal do stropu
- "Loki? Spíte?" zašeptala jsem, abych se ujistila
- "Nespím" řekl a jeho pohled byl stále upřený do stropu
- "Můžu tu chvíli zůstat?"
- "No jistě" podíval se na s úsměvem. Sedla jsem si vedle něj a opřela se o zeď. Loki se po chvíli přidal. "Nemůžete spát?" položil mi otázku, která ukončila ticho
- "Ne. Vy asi taky ne, co?"
- "Taky ne.. A hlavně na vás musím dávat pozor. Musím si vás ohlídat" usmál se mile. Opět zavládlo ticho, které opět po chvíli přerušila moje otázka.
- "Tak jak to tedy bylo?"
- "A co?" zeptal se, koukajíc stále před sebe
- "Proč jste byl zavřený v té cele?"
- "To už jsem vám ale říkal" řekl zamyšleně
- "Oba víme, že to nebyla tak úplně pravda" očividně mu to přerušilo myšlenky. Otočil se na mě.
- "Dobře, řeknu vám, jak to bylo, ale předem vás upozorňuju, že se vám to nebude líbit" tvářil se naprosto vážně, já to ale chtěla vědět. Jestli jsem s ním teď měla nějakou dobu být, musela jsem znát pravdu.
- "Mluvte" pobídla jsem ho
- "Udělal jsem hrozné věci. Ani si neumíte představit jak. Ovšem ani jedna mě netíží, necítím se provinile, ani trochu.. Jak říká můj otec, byl jsem posedlí trůnem. Ovšem nikdo neví, že mi vlastně ani o trůn nešlo, jen jsem chtěl otci dokázat, že jsem stejně dobrý jako Thor, že si zasloužím vládnout stejně jako on, chtěl jsem se mu aspoň trochu vyrovnat, celý život jsem žil v jeho stínu, chtěl jsem to změnit. Ale všichni mnou stále pohrdali, včetně otce, chtěl jsem to změnit. A pak, když mi řekl, co jsem vlastně zač, bylo mi už jasné, proč měl vždy radši Thora"
- "A co tedy vlastně jste?"
- "Jsem potomek Mrazivých obrů, přesněji řečeno jejich mrtvého vládce Laufeye, kterého jsem zabil. Otec mě při jedné bitvě našel jako mimino a ujal se mě. Chtěl mě jednou využít ke spojení říší a nastolit trvalý mír. Jsem vlastně takový politický nástroj"
- "Zabil jste hodně lidí?" položila jsem mu otázku, která mě teď zajímala ze všeho nejvíc
- "Ne jen lidí" páni tak tohle byla upřímná odpověď. Tak teď mě začal trochu děsit.
- "Asi si myslíte, stejně jako většina lidí, že jsem zrůda"
- "Vlastně ně.. Myslím, že vás nikdo nechápe. Nikdo si nezažil to, co vy, nemůžou chápat jaké to je, žít ve stínu vlastního bratra. a vůbec si myslím, že se toho na vám navalilo hodně. Hlavně to, co jste se dozvěděl o svém původu" samotnou mě překvapovalo, že si o něm nemyslím to nejhorší. Možná proto, že mi sám řekl pravdu.
- "To myslíte vážně?" vypadal překvapeně
- "Ano. I když upřímně řečeno, trochu mi naháníte strach po tom, co jste mi řekl o tom, že jste..." radši jsem to nedořekla. Mírně se pousmál
- "Vy se bát nemusíte. Neublížil bych vám. Kdybych chtěl, udělal bych to už před dvěma roky"
- "Aha, jistě.. No, teď už jsem trochu klidnější" usmála jsem se
- "Nikomu jsem ještě neřekl to, co jsem teď řekl vám"
- "To jsem ráda, že takhle věříte právě mě" věnovala jsem mu úsměv. Loki opět upřel svůj pohled na protější stěnu a zase měl ten svůj zamyšlený výraz. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno. Neprotestoval. Nic neřekl. Já jsem po chvíli usnula.

Ráno jsem se probudila na Lokiho klíně. On spal v sedě, opřený o zeď. Po chvíli jsem zaslechla hlasy, posadila jsem se a zaposlouchala se, abych se ujistila, že se mi to nezdálo. Skutečně ne..
- "Loki" špitla jsem a trochu jsem do něj drkla, ale on jen otočil hlavu na druhou stranu a spal dál "No tak, vstávejte, rychle" naléhala jsem stále
- "Co se děje?" zeptal se ospale se zavřenýma očima
- "Venku někdo je" to ho okamžitě probralo
- "Cože?"
- "Někdo tam mluví" Loki šel blíž ke vchodu a poslouchal hlasy nevím, jestli jim rozuměl, byla to řeč, které jsem já rozhodně nerozuměla
- "To jsou Nephilimové" špitl a šel zpět ke mě "Musíme okamžitě zmizet"
- "Ale jak? Vždyť tu nikde východ není" začala jsem trochu panikařit
- "Ale je" 
- "Co a kde?"
- "Já mám vždy plán" chytil mě za ruku a zatáhl mě do vedlejší místnosti. Šel ke zdi u postele a natáhl naproti ní ruku, ze které vyšlo jakési zelené světlo. Místo zdi tam najednou byl vchod do nějaké tmavé chodby
- "Co to sakra..?" nemohla jsem tomu uvěřit. Myslela jsem si, že mám nějaké bludy
- "Tak honem, než zase zmizí" naléhal. Rychle jsem se k němu rozeběhla.
- "Jsou vevnitř" řekl, když jsme Nephilimy zaslechli ve vedlejší místnosti. Rychle jsme prošli vchodem, tedy spíš východem. Ten se za námi hned zavřel.
- "Jak jste to udělal?"
- "Kouzlo. Jdeme" zavelel a vydal se kupředu
- "Aha" řekla jsem si pro sebe a rychle zamířila za ním.

Tak tady je další část :) Doufám, že se vám příběh líbí a nebojte, bude to zajímavější :) ;) Nevím, kdy zase budu moct přidat část, protože mám nějaké potíže s internetem a taky bude začínat škola :/  Snad vám jí sem budu moct přidat co nejdříve :)