In Love With A Criminal (FanFikce- Loki CZ)

Svartalfheim

Tak a máme tu další část. Bohužel to je vyjímečně, měla jsem štěstí, že jsem se dostala na internet :/ :( Tak snad mi i po takové době zůstalo těch pár čtenářů, které jsem měla a doufám, že se Vám to bude líbit. Bohužel to ale není nic moc, zatím se totiž s Catherine a Lokim nic moc neděje, ale tahle část v příběhu být prostě musí :)

Asi po půlhodinové chůzi jsme konečně z toho tunelu vylezli.

- "Kde to jsme?"
- "Pořád v Northeimu. Teď musíme k dalšímu průchodu" řekl bez jediného pohledu mým směrem a opět jsme se dali do chůze.
- "A ten vede kam?"
- "Do Svartalfheimu, Temného světa"

- "Tam máte další úkryt?"
- "Ano, ale nemůžeme tam zůstat moc dlouho, ten prsten je přitahuje"
- "Jak to, že máte tolik úkrytů?" pokládala jsem mu pořád další otázky
- "Byl jsem dlouho ve vyhnanství"
- "To jste to všechno udělal sám?" udivila jsem se
- "Ne, pomáhali mi tvorové z jiného světa" pak už mi došli otázky, takže nás doprovázelo jen ticho a mé občasné povzdychnutí, když mě bolely nohy, na čímž se Loki jen nepatrně pousmál. Ta cesta mi přišla jako věčnost.

- "Jsme tady" ozval se Loki asi po čtvrthodině té, pro mě nesnesitelné, chůze.
Stáli jsme na kraji útesu, pod kterým byla hluboká propast, na jejíž dno nebylo ani vidět
- "Cože? Děláte si srandu, vždyť tu nic není"
- "Ale je" usmál se skoro až děsivě "Tam dole"
- "Jste blázen" řekla jsem vyděšeně "vždyť se zabijeme"
- "To nemůžete vědět, ještě jste to nezkusila" usmál se
- "To nemyslíte vážně?!" zvýšila jsem hlas
- "Ale ano, myslím" usmál se ironicky, chytil mě za ruku a chtěl skočit dolů
- "Ne! Já tam skákat nebudu. Šla jsem s vámi, abych přežile, ne abyste mě zabil" vytrhla jsem ruku z jeho sevření
- "Bože" přecedil mezi zuby s otráveným výrazem. Šel ke mě a popadl mě do náruče
- "Co to děláte?" ptala jsem se vyděšeně, neodpovídal. Blížil se na kraj útesu a pak skočil dolů...

Dopadli jsme docela tvrdě, ale ne tak, aby nás to zranilo..
- "Co to, sakra, bylo?" okřikla jsem Lokiho, který už stál na nohou a oprašoval si oblečení, zatímco já jsem stále seděla na zemi v prachu a tupě na něj zírala
- "To byl, zlatíčko, jeden z průchodů mezi světy" řekl klidně a dál si oprašoval rukávy.. Vztekle jsem se zvedla ze země
- "A to nebyl nikde jinde než v propasti pod útesem?!"
- "Ale ano, byl. Ale za prvé, vedl někam jinam, za druhé, byl dál a za třetí, tohle byla větší zábava" škodolibě se usmál
- "Jasně, skákat z útesu je vždy ohromná zábava" řekla jsem naštvaně "Kudy půjdem teď?" zeptala jsem se rozzuřeně
- "Tudy" natáhl ruku na pravou stranu
- "Fajn" odsekla jsem a kráčela kolem něj.. Když jsem kolem něj šla, jen se usmál, dal ruku dolů a šel za mnou

- "Pořád jsi naštvaná?" zeptal se po půlhodinové chůzi doprovázené tichem
- "A od kdy my si tykáme?" zeptala jsem se
- "No tak teď spolu trávíme dost času a tak vůbec... Tak mě napadlo, že..."
- "Dobře" přerušila jsem ho "Ale to nemění nic na tom, že jsem naštvaná. Mohl jsi nás zabít"
- "Ale nezabil.. To by se stát nemohlo, ne mě.. Měl jsem skvěle naplánované"
- "Vy bozi jste tak namyšlený" protočila jsem oči. Jen se hlasitě zasmál a řekl
- "Jsme tady"
- "Vždyť tu nic není" Tupě jsem zírala na vysokou skálu před námi.. Nebylo tam totiž nic jiného. Jen ta skála v pustině.
Loki k té skále přistoupil ke skále a položil na ní ruku, z té vyšlo záření, hodně silné. Loki odstoupil, skála začala praskat a nakonec se rozestoupila
- "Mám nadání ve skrývání.. Tedy vlastně mám nadání snad na všechno" usmál se povýšeně.. Jen jsem obrátila oči v sloup a šla jsem dovnitř.