In Love With A Criminal (FanFikce- Loki CZ)

"Chci zpět svůj život"

Tak a máme tu po hodně dlouhé době zase další část :) Ale nevím, kdy se sem zase dostanu :/ Doufám, že Vás příběh baví :) :O A nezapomeňte, že komentáře a votes vždy potěší :D :)

Bylo to tam zařízené dobře na to, že to byl jen úkryt. Po pravé straně stála podlouhlá skříňka, ve které bylo jídlo. Vedle stál uzavřený sud s kohoutkem a v něm byla voda. Na skříňce stály čtyři poháry a uprostřed té místnůstky stál malý stolek se dvěma židlema.. Po levé straně byli dveře do vedlejší místnosti a ní byla, po levé straně, postel a nad ní polička s pár knihami. Na druhé straně stála, za lákovým závěsem, menší plechová vana. Tenhle úkryt byl zřejmě na delší dobu.
- "Líbí?" usmál se hrdě Loki stojící ve dveřích
- "Celkem jo" řekla jsem suše a šla jsem si sednout ke stolu. Loki šel k sudu s vodou a nalil do jednoho z pohárů vodu a postavil ho přede mě. Nechápavě jsem k němu zvedla pohled, vždyť jsem po něm nic nechtěla
- "Měla bys pít" objasnil mi to, když si všiml mého nechápavého a zřejmě trochu tupého výrazu "Máš hlad?" dodal milým tonem otázku. Mírně jsem se na něj pousmála
- "Díky, nemám" řekla jsem sklesle a napila se vody. Loki si přisunul židli ke mě a usadil se na ní
- "Tak co se děje?" zeptal se vážným tonem a zahleděl se mi do očí, až tehdy jsem si uvědomila, jak je má krásné. Ledově modrá, z toho pohledu mi naskakovala husí kůže
- "Nic, já jen.. Už mě nebaví utíkat, chtěla bych zpět svůj život.." nahrnuli se mi slzy do očí
- "Neboj, dostaneš ho zpět. Já ti s tím pomůžu" pousmál se a chytil mě za ruku

- "Jak dlouho tu budeme?" zeptala jsem se ho večer, když jsem se konečně umyla
- "To nevím, ale myslím si, že tu budeme moct zůstat déle, tenhle úkryt je nejlíp schovaný ze všech, které mám. Bude jim trvat, než nás najdou" řekl bez toho, aby se na mě podíval a dál ležel na posteli a četl jednu z knih z poličky
- "Dobře" chvíli jsem ho pozorovala, byl do té knihy tak začtený, tvářil se dost vážně. Vypadalo to, jako by byl duchem v jiném světě, ve světě, kde byl jen on a ta kniha, která ho očividně hodně zaujala, jeho pronikavě modré oči se soustředili jen na její stránky. Ani si snad nevšiml, že na něj koukám a nebo jen dělal, že o tom neví.. Po chvíli jsem toho civění na něj radši nechala a šla jsem do vedlejší místnosti. Zamířila jsem rovnou ke skříňce s jídlem, otevřela jsem ji a sáhla po chlebu a sýru..

Když jsem dojedla, šla jsem zpět vedle. Loki už neležel na posteli s knihou, ale zřejmě se myl.. Šla jsem k poličce s knihami, všechny jsem si prohlížela, pak jsem vzala do ruky jednu s modrými deskami, byla to ta, kterou četl Loki, byli to Asgardské báje mýty
- "Moje oblíbená, matka nám jí četla, když jme byli děti" usmál se Loki a šel pomalu přímo ke mě. Zastavil se těsně přede mnou, dělili nás milimetry, zatajil se mi dech "Tohle jsi nechala na vaně" ukázal mi můj prsten, kvůli kterému mě chtějí ty zrůdy zabít. Jemně vzal mou pravou ruku a prsten mi nasadil. Stále mě za ní držel, zvedla jsem hlavu a koukala mu do očí, cítila jsem jeho dech na tváři, trochu jsem znervozněla. Stáli jsme takhle asi dvě minuty, bylo to, jako by se zastavil čas. Nakonec jsem raději odvrátila zrak a on mi pustil ruku. Položila jsem knihu, kterou jsem stále držela v ruce na postel a šla jsem se ještě napít, když jsem se vrátila zpět, Loki vypadal, že je na odchodu
- "Nechám ti postel. Lehnu si vedle" oznámil mi a já šla k posteli
- "Loki.." kníkla jsem, když jsem seděla na posteli
- "Ano?" otočil se na mě
- "Mohl bys tu se mnou zůstat?" chvíli na mě nechápavě zíral
- "Dobře" souhlasil nakonec a usadil se na zem vedle postele
- "Já myslela tady" poklepala jsem na místo vedle sebe na posteli
- "No.. Tak.. dobře" řekl váhavě a lehl si vedle mě. Jednu ruku si dal pod hlavu a do druhé vzal knihu, kterou před tím četl. Já si lehla na bok, čelem k němu a opřela jsem si o něj hlavu. Mírně se posmál a rukou, kterou měl do teď pod hlavou mě objal a přitiskl si mě víc k sobě.
Bylo mi tak dobře, nechápala jsem, jak je možné, že se v jeho objetí, v jeho blízkosti cítím právě takhle.. Tak bezpečně, šťastně. Vždyť on by měl být ten špatný, udělal tolik špatných věcí, ublížil tolika lidem. Tak proč?
- "Čti nahlas" vybídla jsem ho po chvíli.. Hlasitě se zasmál, ale nakonec mi vyhověl. Spokojeně jsem se usmála a v jeho objetí jsem poslouchala jeho sametově jemný hlas.
Ani nevím, kdy jsem usla, ale vím, že mi bylo dobře, jako už dlouho ne, aspoň na chvíli jsem zapomněla na své problémy..