In Love With A Criminal (FanFikce- Loki CZ)

Přání smrti

Už ani nevím, jak dlouho jsem tam byli zavřená.. Možná čtyři dny? Možná víc.. Nemohla jsem rozeznat den od noci, byla jsem zavřená v té...cele? Bez oken..

Měla jsem hlad, žízeň, byla mi zima, byla jsem pořád víc zesláblá. Už mi bylo jasné, že Loki nepřijde.. Byla jsem si téměř jistá, že můj konec se blíží.. Nechtěla jsem umřít, ale jestli jsem měla žít do konce života tady, radši bych si vybrala smrt..

Proklínala jsem Lokiho a den, kdy jsem ho uviděla v té cele.. A den, kdy jsem se s ním rozhodla utéct a svěřit mu můj život. Svěřila jsem mu to nejcennější a on mě sklamal.. Můj život pro něj asi neměl cenu.. Proč by taky měl, že? Bože, byla jsem tak najivní..

Nejhorší ale bylo, že mi vlastně i chyběl.. Toužila jsem po jeho objetí.. Chtěla jsem tu myšlenku zahnat.. Nechtěla jsem, aby poslední na koho myslím byl právě Loki.. Ten, který klidně, bezdůvodně, vraždil nevinné.. A ten, který měl dostal sem, abych tu umřela..

Nemohla jsem si pomoct.. Chtěla jsem aspoň ještě jednou spatřit jeho úsměv, aspoň se ještě jednou dotknout jeho tváře.. Ještě jednou se podívat do těch ledově modrých studánek, ve kterých jsem se tak utápěla.. Kdybych měla sílu, snad bych se tu rozbrečela, ale už měla sotva sílu se nadechnout, takže pláč rozhodně nepřipadal v úvahu..

Za dvěma jsem uslyšela rány a bolestné sténání.. Co se to děje? netušila jsem, co to mohlo být..

Po nějaké chvíli se otevřeli těžké, kovové dveře mé cely.. Jdou to ukončit? Prolétlo mi hlavou
- "Proč už mě konečně nezabijete?" ztěžka jsem ze sebe vysoukala otázku, kterou bych vykřikla, kdybych mohla. Nechtěla jsem už čekat dál na zázrak, který se nestane. Už jsem chtěla ukončit tohle utrpení..
- "Bože, Catherine" vydechl mě známí hlas.. Mohla jsem pořádně zaostřit, neviděla jsem, téměř, nic... Slyšela jsem rychlé kroky.. Pak si ke mě klekl.. Už jsem ho konečně viděla.. Byl to on..
- "Loki" zachraptěla jsem bolestně... Prohlížela jsm si ho.. Je to jen sen? ptala jsem se sama sebe..

Rozřízl provazy, kterými jsem byla svázaná.. Pak chytil mou tvář do dlaní
- "Promiň.. Promiň.. Omlouvám se" opakoval sklesle a já doufala, že to není jen sen.. "Můžeš se postavit? Zkus to" konečně jsem slyšela ten, krásný, hlas..

Chytil mě kolem pasu a jednu mou ruku si dal na rameno, abych se ho mohla chytit a podepřít se.. Pomáhal mi vsát. Marně. Hned, jak jsem se pokusila postavit, se mi podlomila kolena..
- "Nemůžu, promiň" zaúpěla jsem.. Loki mě vzal do náruče a mířil pryč z té cely..

Běžel chodbou a já mu bezvládně ležela v náručí. Nemohla jsem se skoro pohnout.. Najednou se zastavil.. Těžce jsem pootočla hlavu. Byla tam skupinka Nephilimů. Lomí mě opatrně položil na zem ke zdi a začal s nima bojovat.. Měla jsem před očima mlhavo.. Nevěděla jsem, jestli je Loki v pořádku.. Slišela jsem bolestné úpění.. Po chvíli vše utichlo..
- "Loki" šeptla jsem nejistě.. Pak jsem trošku zaostřila a uviděla vysokou postavu s černými vlasy.. Byl v pořádku.. Pokusila jsem se o úsměv. Klekl si vedle mě. Začali padat víčka
- "Catherine, ne, zůstaň se mnou, slyšíš, Cathe..." slyšela jsem jeho zoufalé volání mého jména, ani nedořekl větu a už jsem se nemohla udržet. Mozek vypověděl službu, můj svět pohltila temnota..

Je tu další kapitola.. Bohužel trochu kratší, ale to Vám vynahradím.. :)) Chtěla jsem původně její pobyt víc rozepsat, ale co bych tam asi mohla psát, když byla pořád zavřená, no ne? :D

Takže Vám děkuji, že tohle vůbec čtěte :3 <3

A jak jistě víte komentíky a votes mě ohromně potěší..

Přeji Vám krásný víkend.. :))

PS: Omlouvám se za chyby, které se jistě najdou, ale píšu na mobilu, tak snad se to dá vůbec číst :D