In Love With A Criminal (FanFikce- Loki CZ)

Únos

Když jsem se ráno probrala, Loki vedle mě neležel a po tom, co jsem prošla zbytek hotelového pokoje, jsem zjistila, že vlastně není nikde. Na stolku u pohovky byla položená snídaně a vedle lísteček:

"Něco si musím zařídit, nikam nechoď. Loki"

"Jak jinak" pomyslela jsem si. Zase tu budu trčet sama a nikam nemůžu. To mě klidně mohli zavřít na Asgardu do cely. Bože.. Sedla jsem si na gauč a zmuchlala lísteček, který jsem následně hodila na stolek. Zapla jsem si televizi a začla jsem snídat. Co jiného, než sledovat, jsem mohla dělat, Loki by mě vlastnoručně zabil, kdybych šla ven.

Po snídani jsem si pustila hudbu a šla jsem dát trochu do pořádku.

Jelikož jsem umírala nudou, tak jsem hledala, co bych mohla aspoň uklidit, ne že by na to snad neměli v hotelu lidi, ale já se nudila. Tak jsem ustala a otevřela okno a bohužel už nebylo co jiného dělat, takže to opět vyhrála televize... Zkrátka celý den byl nudný. Moji jediní společníci byla televize a jídlo..

****

Byl večer a už se setmělo. Loki tu pořád nebyl. Stála jsem na balkóně sledovala krásný, noční Detroit. Po chvíli jsem slyšela ránu v obýváku. Otočila jsem se, ale nikdo tam nebyl, šla jsen dovnitř a doufala, že je to Loki
- "Loki" šeptla jsem, ustrašeně, do prázdna..

Najednou mě někdo chytil za vlasy a praštil se mnou o zeď a pak mě chytil pod krkem.. Byli to Nephilimové.. Byla jsem si tím, naprosto, jistá. Srdce mi vynechalo jeden úder. Měla jsem strach a nebyl tu nikdo, kdo by mi pomohl, Loki tu nebyl.
- "Kde je ten prsten" zahřměl silným, hlubokým hlasem. Zatím, co se mě ten, který mě držel pod krkem, vyptával, jeho skupinka asi čtyř Nephilimů prohledávala pokoj
- "Já nevím" zachraptěla jsem přidušeně se slzami v očích. Nemohla jsem jim ten prsten dát, ale moc dobře jsem věděla, kde je. Zahrabala jsem ho do šuplíku pod zrcadlem, v ložnici
- "Nelži" zakřičel mocně a vlepil mi facku. Teď už se mi nekontrolovatelně spustili slzy a nešlo to zastavit
- "Tak tohle si odskáčeš. Budeš toho litovat" prskla jsem na něj a na to jsem sebrala všechnu odvahu, která mi ještě zbyla. Hlasitě se zasmál
- "Vážně? A co mi uděláš?"
- "Já.. Já nic.. Ale Loki vás všechny zničí a ty.. Ty půjdeš na řadu jako první a já si mile ráda vychutnám ten pohled" řekla jsem výhružně s mírným úsměvem
- "Loki? Vážně si myslíš, že mu na tobě záleží?" podíval se mi výsměšně do očí "Protože jestli ano, proč tě tu nechal samotnou? Proč tu teď není?" vysmíval se mi. Jen jsem sklopila zrak. "Jestli mi ten prsten nedáš, Loki zemře.. Ja osobně ho o ten jeho bezcenný život připravím. Zabiju všehny na kterých ti záleží a v čele budu sedět ten tvůj Loki, budu ho mučit, dokuď nebude prosit o smrt a až pak zabiju tebe.. Takže bys asi měla mluvit" věděla jsem, že nelže. Neměla jsem moc blízkých lidí a tak mě hlavně vyděsila představa umírajcího Lokiho. To jsem nemohla dovolit. Po tváři se mi zase začali kutálet slzy
- Je v ložnici.. Všuplíku pod zrcadlem" šeptla jsem..

Chytil mě za vlasy a táhl mě tam. Otevřel šuplík a po pořádném prohledání jeho obsahu mi vlepil další facku
- "Zdržování ti nepomůže! Kde je!" vykřikl na mě
- "Nezdržuju, vážně. Ten prsten tam byl" šeptala jsem mezi vzlyky. Brečela jsem ještě víc. On mě tu nechal. Loki si vzal prsten a nechal mě tu.. umřít
- "Aspoň vidíš, jak mu na tobě záleží" šlodolibě se usmál a kývl na jednoho z jeho skupiny "Půjdeš s námi"

Jeden ze skupiny držel v ruce stříbrnou kouli. Otočil s ní, začala zářit modrou barvou. Hodil jí na zem a objevil se tam.. průchod? Ten, co mě držel mě k tomu průchodu táhl
- "Pusť mě.. Pusť mě, ty magore!" křičela jsem a bránila jsem se, co to šlo. Chtěla jsem se vyprostit z jeho sevření, zběsile jsem do něj mlátila, nezabíralo to. Znuděně protočil oči. Ucítila jsem silnou bolest ze zadu na hlavě, pak už byla jen tma....

***

Když jsem se probrala, nevím, po jaké to bylo době, tak jsem seděla ve studené, tmavé místnosti. Příšerně mě bolela hlava. Měla jsem strach.

Po chvíli se otevřeli dveře. Viděla jsem obrys vysoké postavy, které zářili modře oči. Nephilim.
- "Kde to jsem?" vykřikla jsem po něm vyděšeně
- "Tam, kde tě nikdo nenajde" hlasitě se zasmál. Určitě to byl ten magor, co mě se přitáh
- "Pusťte mě" prskla jsem naštvaně
- "Možná, když dostaneme ten prsten"
- "Ale já ho nemám a nevím, kde je" namítla jsem vztekle
- "Ale Loki ano"
- "No to možná jo, ale ten vám ho nedá"
- "Jestli mu na tobě záleží, tak dá, přijde si pro tebe"
- "A když ne?" odpověď jsem znala, ale doufala jsem, že moje tvrzení vyvrátí
- "Zemřeš" odešel. Moje tvrzení se potvrdilo. Dostala jsem strach, začali mi stékat slzy. Co když se na mě Loki vykašle? Co když mu na mě nezáleží? Tak moc jsem se toho bála... Měl přeci prsten, tak proč by se se mnou zahazoval... Nevěděla jsem, co si o něm myslet. Vypadalo to, že se na mě vykašlal.. Moje jediná šance na záchranu byla téměř nulová.. Umřu.. Umřu kvůli pitomímu prstenu...

Tak a je tu další kapitola a už konečně začíná ta slíbená akčnější a zajímavější část.. Doufám, že se Vám můj příběh líbí :3

A nezapomeňte, že votes a komenty vždy potěší :D

PS: Omlouvám se za případné chyby ;)