In Love With A Criminal (FanFikce- Loki CZ)

Nečekaná návštěva

Probrala jsem se se strachem, že se mi vše jen zdálo. Opatrně jsem otevřela oči. Kolem mě ale nebyla cela, byl to pokoj. Hotelový pokoj. Ovšem tenhle nebyl přepychový. Byl to jeden malý pokoj, kde byly dvě postele a vedle každé malý noční stolek, naproti nim menší stůl a dvě židle a jedna koupelna s umyvadlem, zrcadlem a sprchovým koutem.

První, co jsem ale viděla, byl Loki, který se nade mnou s utrápeným výrazem, držíc mě za ruku..
- "Loki" zachraptěla jsem. Chtěla jsem si sednout, ale nešlo to, všechno mě bolelo "Au" sykla jsem bolestí
- "Lež, musíš odpočívat" chytil mě za ramena, abych zůstala ležet. Poslechla jsem
- "C-co se stalo?" byla jsem trochu zmatená
- "Unesli tě.. Ty si to nepamatuješ?"
- "Jo.. Jen v tom mám trochu zmatek" Loki nalil do skleničky vodu
- "Chceš napít?" pokývala jsem na souhlas. Pomohl mi si sednout. Trochu mě jeho péče překvapovala.. Každopádně jsem vypila celou skleničku vody
- "Díky" vydechla jsem ztěžka
- "Měla by sis lehnout" položil skleničku na noční stolek
- "To je dobrý.. Teď ne" odvětila jsem a opřela se o zeď
- "Dobře" odpověděl skoro neslyšně
- "Loki, kde je ten prsten?" vzpomněla jsem si
- "Tady" otevřel šuplík mého nočního stolku a vyndal z něj prsten. Hned jsem si ho vzala a nasadila si ho na ruku
- "Kde jsi vlastně byl, když mě unesli?" položila jsem další otázku, která mě zajímala nejvíc
- "Já... To ti nemůžu říct" sklopil pohled.. Zkusila jsem tedy jinou otázku
- "Proč jsi mi vzal ten prsten?"
- "No... Potřeboval jsem ho" řekl to skoro provinile, trochu mě ty jeho odpovědi vytáčeli
- "Uvědomuješ si, že jsem kvůli tobě malém umřela? Chtěli mě zabít, Loki.. Myslím, že si zasloužím odpovědi"
- "Ale nezabili tě.. Vždyť jsem tě zachránil.." trošku zvýšil hlas.. Nemělo cenu se s ním hádat.. Nikam to nevedlo, hlavně, když byl naštvaný.. Takže jsem byla já ten, kdo ustoupil..
- "Promiň.. Já jen.. Už jsem ani nedoufala, že to přežiju" sklopila jsem pohled
- "Ty promiň.. Já bych tě nenechal, nedovolím, aby se ti něco stalo.. Už nikdy" prohlásil mě po vlasech.. Chvíli jsme na sebe koukali.. Pak už jsem to nevydržela a objala jsem ho. Pevně mě k sobě přitiskl.. Nechtěla jsem ho už nikdy pustit.. Políbil mě do vlasů a pořád mě pevně objímal..

Zatím jsem nechtěla rozebírat, kde byl s prstenem a proč.. Ale vědět to chci.. Chci vědět, proč ryskoval můj život..
- "Měli bysme jít spát.. Nevím, jak dlouho se tu můžeme zdržet" zašeptal a pustil mě z objetí
- "Dobře" usmála jsem se.. Pohladil mě po tváři a zvedl se z postele
- "Počkej" chytla jsem ho za ruku. Posadil se zpět. Chvíli jsem na něj koukala a pak jsem ho, bez dalšího rozmýšlení, dlouze políbila na rty
- "Za co to bylo?" zeptal s, trochu překvapeným, úsměvem, když jsem se od něj odtrhla. Pořád jsem ho držela za ruku a on mi jí pevně tisknul
- "Vlastně.. Za všechno" věnovala jsem mu úsměv, který mi opětoval.. Ještě jednou jsem ho letmo políbila "Dobrou noc" zašeptala jsem
- "Dobrou noc" řekl tiše a odešel si lehnout na vedlejší postel. Sundal si horní část svého oblečení, takže se mi naskytl skvělí pohled na jeho štíhlé a přesto vypracované tělo.. "A kdyby jsi něco potřebovala, tak mě vzbuď" jen jsem přikývla.. Loki si pak lehl a zhasl lampu na svém nočním stolku...

****

Ze spánku mě probudila noční můra.. Asi bude chvíli trvat, než se z toho věznění vzpamatuju..

Rozhlédla jsem se po místnosti, ale Loki nikde nebyl. Prosadila jsem se na postel a náhle jsem dostala panický pocit, že mě tu nechal a odešel..
- "Loki?!" zavolala jsem, tak trochu vyděšeně.. Ostatně, kdo by na mém místě neměl strach, už jednou mě nechal někde samotnou a všichni víme, jak to dopadlo..
- "Co se děje?" vyběhl z koupelny "Jsi v pořádku?" zeptal se, trochu, vyděšeně.. Nejspíš vylezl před chvílí ze sprchy. Měl na sobě jen kalhoty a po těle mu stékalo pár kapek vody, které mu kapaly z mokrých, havraních vlasů.. Byl to skutečně úžasný pohled
- "Jo.. Já jen.. Bála jsem se, že jsi pryč" vysoukala jsem ze sebe, když jsem si uvědomila, jak tupě na něj civím.. Jen se pousmál - a nejsem si jistá, jestli nad mým civěním na jeho krásné tělo, a nebo nad mými obavami, že odešel - a posadil se vedle mě
- "Neboj, teď už se mě, jen tak, nezbavíš, budu na tebe dávat pozor" chytil mě za ruku a jemně se usmál.. A mě, náhle, proběhla hlavou myšlenka, že ho, tak jako já, nezná nikdo. Jak by o něm jinak mohli říkat tak špatné věci. Vždyť on je ve skutečnosti, úplně, jiný, než jak ho vidí ostatní.. Člověk by nevěřil, že před ním sedí bůh lží
- "Dobře" usmála jsem se.. Náhle mě ale dost z nervózněla myšlenka, která se vůbec neměla objevit a to sice "Ty kalhoty bych z něj vslíkla" okamžitě jsem tu myšlenku zahnala, ačkoli si myslím, že si Loki mého mírného znepokojení všiml, protože pustil mojí ruku, za což jsem byla ráda, po mé, ne moc,... příjemné? myšlence, ale zároveň jsem chtěla, aby mi ruku nepustil..
- "No... Máš hlad?" přerušil otázkou tíživé ticho.. A já si uvědomila, že jsem vlastně několik dní nejedlá
- "Vlastně jo" zvedl se z postele a šel ke stolu, který byl u zdi naproti postelím
- "Nevěděl jsem co vzít, tak jsem vzal tohle" ukázal mi sandwich a položil ho na stůl a usedl na židli "V tom vašem midgardském jídle se příliš nevyznám, ale tohle vypadalo docela dobře" musela jsem se usmát a Loki se na to rozhodl nereagovat, ačkoli se mu to zřejmě nelíbilo
- "To je.. fajn.. Děkuju"
- "A jak ti je?"
- "Už líp.. O dost" zvedla jsem se z postele a šla si sednout ke stolu "A asi budu potřebovat čistý oblečení" podívala jsem se na to, co jsem měla na sobě.. Bylo dost potrhané
- "To mužů zařídit" usmál se a sledoval, jak se cpu, měla jsem opravdu hlad. Loki se po chvíli zvedl a odkráčel do koupelny..

Když jsem dojedla, Loki akorát vylezl z koupelny a já nemohla uvěřit tomu, co jsem viděla.. Měl ma sobě černé kalhoty, šedivé tričko, koženou bundu a černé boty..
- "Wow.." šla jsem k němu, abych prozkoumala oblečení z blízka.. Loki nechápavě přimouřil oči "Sekne ti to" pokrývala jsem uznale hlavou
- "OH... Díky"
- "Kam se chystáš?"
- "No sehnat ti to oblečení. Hned budu zpátky. Hlavně NIKAM NECHOĎ" upozornil mě přísným tónem
- "Věř mi, že se opravdu nikam nechystám" ujistila jsem ho, jen pokýval hlavou a odešel..

Hned po Lokiho odchodu jsem si šla dát sprchu, kterou jsem opravdu potřebovala.. Po dlouhé sprše, která zahrnovala, samozřejmě umytí vlasů, jsem se omotala ručníkem a čekala na Lokiho s mým oblečením..

Po chvíli se ozvalo klepání na dveře.. Dost mě to vyděsilo, protože Loki by neklepal.. Šla jsem k oknu a opatrně jsem se podívala, kdo tam je "Sakra" zaklela jsem si pro sebe.. Byla tam totiž Jane, jediná záhada je, jak mě, kruci, našla?

Ahojte, takže se hlásím s další kapitolou, která je, bohužel, slabší, za což se omlouvám a doufám, že se to dá číst :D

Omlouvám se za případné chyby, které v textu mám, ale psát to na mobilu není žádný med :D

Přeji Vám hezkou neděli, tedy alespoň ten zbytek a co nejméně náročné pondělí.. :))

PS: comments and votes vždy potěší ;) :D