In Love With A Criminal (FanFikce- Loki CZ)

Home and memories

Portál se za námi zavřel a my stáli před základnou Avengers. Kuličku, kterou se otvírá portál, jsem si schovala do kapsičky...

Během chvilky přišel Fury a v patách za ním kráčel Coulson..
- "Jsem rád, že jste všichni v pořádku" prohlásil vítězně, Lokiho si zřejmě ještě nevšiml
- "Všichni ne" protestovala jsem a ukázala na Lokiho tělo, které držel Thor, Fury ke mě stočil pohled a podíval se směrem, kam jsem ukázala "Loki...on...zemřel, když mi zachraňoval život" řekla jsem rozklepaným hlasem. Phil sklopil oči
- "To...je mi líto" řekl Fury a vypadalo to, i znělo, jako by to myslel vážně
- "Ne...není.." konstatovala jsem a ještě naposledy pohladil Lokiho po tváři a políbila ho na čelo, po tváři mi začaly stékat slzy, načež jsem naznačila Clintovi, že už mě nemusí podpírat. Hned, jak mě pustil, jsem vyrazila do pokoje. Všichni mě, beze slova, pozorovali.. Ještě jsem se ale zastavila před Furym "Měl byste vědět, že jsme vyhráli díky němu. Uzavřel dohodu s Yotuny, pomohli nám, jinak bysme byli všichni mrtví" jen na mě civěl, ale nic mi k tomu neřekl.. Odebrala jsem se tedy na pokoj, se slzami, které mi stále stékaly po tváři..

Musela jsem si smýt z rukou Lokiho krev.. Vlezla jsem si tedy do sprchy a zběsile si drhla ruce a u toho nesnesitelně brečela..

Po dlouhé sprše jsem se oblékla, usadila se na postel a koukala na protější zeď. Ničeho jiného, kromě přemýšlení, jsem nebyla schopná..

"O všechno jsem přišla. Všechno, na čem mi kdy záleželo, je pryč.. Jen tak se to vypařilo.. V jedné vteřině jsem přišla o jediného člověka, respektive boha, na kterém mi záleželo, jediného, kterého jsem milovala.. On zemřel, zemřel mojí vinou. Mám jeho krev na rukou.. V jednom jediném dni se mi zhroutil celý můj svět. Teď už mám jen vzpomínky. A to je tak málo. Tak málo po tom všem, co pro mě udělal. A on toho, pro mě, udělal tolik a já, pro něj, tak málo.. Neměla jsem ani možnost se s ním pořádně rozloučit... Prakticky jsme spolu teprve začali a oni už mi ho vzali.. A to všechno díky jednomu blbímu prstenu..."

Z několikahodinového přemýšlení mě vyrušilo, tiché, zaklepání
- "Dále.." ozvala jsem se neochotně. Dveře se pomalu otevřeli a byla jsem, víc než, překvapená z toho, koho jsem v nich spatřila "Steve? Co...co tu děláš?" udiveně jsem se na něj zadíval. Nesměle vstoupil do mého pokoje a zavřel dveře
- "No...já.." nervózně se podrbal na zátylku "Vím, že se ti asi moc nechce a nemáš náladu, ale....musíme se domluvit, co bude dál, takže...máme poradu"
- "Tak to jsi uhád..." odsekla jsem "...nikam nejdu"
- "Hele...já..já vím, jaké to je, někoho ztratit.." věděla jsem, že to ví, možná právě proto přišel on, možná proto ho poslali "..a Lokiho jsem moc neznal, ale určitě by nechtěl, aby ses takhle trápila.." podíval se na mě soucitným pohledem
- "Máš pravdu, Steve, neznal jsi ho..nikdo z vás.. Vždyť je vám úplně jedno, že je mrtvej.. Nesnášeli jste ho.." Steve sklopil pohled a následně se na mě zase podíval
- "Není nám to jedno.. Vážíme si toho, co pro nás udělal a taky nám je jasné, že žijeme díky němu.."
- "To mi ho ale nevrátí" sklopila jsem hlavu
- "Ne, nevrátí, ale to, jak se tu ničíš taky ne.. Pochybuji, že by tě chtěl vidět takhle, Catherine" zvedla jsem se z postele a nazula si boty, ležící u postele. Steve měl pravdu
- "Tak jdeme" pobídla jsem ho a on mi věnoval úsměv...