True Love (Justin Bieber)

13.kapitola

"To nevím, třeba si něco zahrajeme" řekl nechutně a pohladil mě po tváři ucukla jsem. Znechutil mě, a ještě víc jsem chtěla pryč, ale jak nebyla možnost nevěděla jsem ani kde jsem na tož jak dlouho tady budu.

Najednou se prostě sebral a odešel a děsně při tom nadával. Začala jsem se snažit vyndat ty ruce z těch provazů. Nešlo to bylo to děsně pevně utažené a pokaždé když jsem se hnula mě to děsně zabolelo. Tekly mi slzy po tváři, ale nevzdávala jsem to musela jsem pryč.

"Už toho mám dost!" zakřičel ten chlap když scházel schody, nevím jak dlouho byl pryč, ale pro mě to byla věčnost

Začal mě rozvazovat což neznamenalo nic dobrého.

"Kam jako jdeme?" zeptala jsem se naprosto klidným hlasem

"Tady nemůžeme zůstat, Justin nás našel moc rychle" odsekl a táhl mě po schodech nahoru

Nebránila jsem se, protože jsem věděla, že to nemá cenu. Vylezli jsme ven, okolo nebylo nic jenom pole a lesy, byli jsme mimo civilizaci. Hodil mě do auta, když zabouchl všimla jsem si, že tam nesedím sama.

"Kdo jsi?" zeptal se kluk, který teď seděl se mnou v autě

"Kdo jsi ty?" nevěřila jsem mu i když mě spoutané ruce a vypadal vyděšeně

"Jmenuji se Paul" odpověděl a při tom si mě prohlížel pohledem

"Jsem Emma. Kde jsi se tu vzal?"

"Unesli mě jako tebe"

"Jak víš, že mě unesli?" odsekla jsem

"Máš svázané ruce, kdyby jsi s nimi byla za dobře tak tu nesedíš" usmál se nad tím co právě řekl. I přesto co říkal jsem mu nevěřila

"A proč tě unesli?"

"Protože jsem neudělal to co jsem měl" sklopil pohled

"Co jsi neudělal?"

"Nechtěl jsem tě unést. Měl jsem to být já kdo tě sem přiveze, ale nemohl jsem.." odpověděl a při tom se mi podíval do očí. Jeho oči byli tmavě hnědé a vlasy měl krásně blonďaté. Byl nevinný a vystrašený stejně jako já.

"Tak teď už je to jedno jsme tu oba" odpověděla jsem a začala se rozhlížet po autě

"Kam si myslíš, že nás povezou?" zeptal se Paul

"Nevím, ale jedno vím jistě Justin mě najde" dál jsem koukala po něčem, čím by ten provaz šel přetrhnout

"Nic tady není" řekl když jsi všiml jak se rozhlížím

Přestala jsem tedy pátrat a doufala, že to všechno skončí..

Justin

Když mi zavolal Igor, věděl jsem kam to všechno zašlo a přesně to jsem nechtěl. Musel jsem jí najít, rychle jsem nasedl do auta a vydal se do toho domku, který je uprostřed ničeho. Dojel jsem tam a nikdo tam nebyl. Jel jsem na jistotu a spletl jsem se.

Bál jsem se, že jí ublíží jestli se jí něco stane tak ho na místě zabiji. Nenechám si vzít moje štěstí. Ona je víc jak moje štěstí já jsem se do ní zamiloval už ve chvíli když jsem do ní strčil v tom dešti. Její oči mě okouzlily její úsměv mi podlomili kolena. Byl jsem zamilovaný jako ještě nikdy, ale když jsem jí chtěl chránit opustila mě. A teď je někde s Igorem a hrozí ji nebezpečí a já ji nemůžu ochránit, protože ji nemůžu najít.

"Emmo!!" zakřičel jsem z verandy toho starého domu

Věděl jsem, že tu není a tak mě nemůže slyšet. Ale musel jsem to její jméno zakřičet..

Ahoj je tu další část jelikož ta minulá byla dost krátká.. Chtěla jsem se vás zeptat jak by vám vyhovovalo přidávání těch částí. Krátké ale často nebo dlouhé ale třeba jenom dvakrát týdně :) když tak mi to napište :)

Děkuji za přečtení a votes :3

LolinkaLOL