True Love (Justin Bieber)

22.kapitola

Emma 

Probouzím se v něho náručí a všechno je v tu chvíli tak perfektní bohužel je tu to ALE.. Ale při tom jsme na útěku a já vlastně ani nevím proč. Justin mi o něm neřekl víc než musel a to je podle mě hodně málo. Chci vědět co si udělali?? Nebo to vědět nechci.. Co je pro mě vlastně důležité? Není to vlastně jedno není hlavní to, že ho miluji? Nebo je to jenom něco co přejde? Ne není to něco co přejde je to láska a já ji přijala... Je to láska, která dokáže zabít.. Dokáže nás zabít během minuty, a jak? Je to jednoduché když jeden z nás ztratí toho druhého... Nedokážu si představit život bez něho, to by nebil život..

"Emmo" tím mě vyrušil z mého přemýšlení jestli se tomu dá tak říct 

"Ano?" odpověděla jsem

"Musíme jít.." a je to tu zase ta nejistota v mém životě 

"Přemýšlel jsem kam by jsme mohli jít a na něco jsem přišel" odmlčel se 

"Pojedeme za Pattie" začal se zvedat jako kdyby jsem přesně věděla kdo je Pattie 

"Mám se s tou Pattie zabývat?" vážně žárlím?!

"To je moje mamka" řekl se smíchem a pak zmizel v koupelně 

Bože já jsem vážně blbá, ale jak jsem to mohla vědět. No nevadí aspoň poznám někoho kdo Justine zná víc jak já. V podstatě jeho blízkou rodinu. 

Oblékla jsem se a čekala až se Justin umyje. Trvalo to jenom chvilku a seděli jsme v autě, které ani nevím kde jsme vzali. 

"Vítej ve Stratfordu" řekl Justin po dlouhé době

Vážně ani nevím jak dlouho jsme sem jeli, jelikož jsem usnula.

"Tady odtud jsi?" zeptala jsem se a koukala se z okýnka kde jsem se to vlastně ocitla

"Jo" odpověděl s úžasem 

Chvíli jsme jeli po městě a potom jsme zastavili před krásným skromným domem. Justin zaparkoval a já se pomalu dostala z auta. 

Podíval se na mě a věnoval mi jeden z jeho úsměvů a pak mě vzal za ruku, a vydali jsme se k domu. Justin zazvonil což mě překvapilo.

Najednou se otevřeli dveře a tam stála malá holčička. Měla na sobě růžové šatičky a korunku jako princezna, byla tak roztomilá. Hned se na Justina vrhla a ten jí vzal do náruče. 

"Justine co tady děláš?" promluvila tak roztomilým hláskem jaký jen mohla mít 

"Přijel jsem se na tebe podívat" odpověděl a věnoval jí polibek do vlásků 

"Jazmyn tohle je Emma" řekl a položil malou Jazmyn na zem 

Ta se na mě podívala a projela mě jejím pohledem. Pak udělala, ale něco co jsem nečekala. Nastavila ruce na objetí. Nejdřív jsem se podívala na Justina, který se jenom usmíval. Tak jsem Jazmyn vzala do své náruče. Justin jí byl hodně podobný.

"Co tady děláš?" ozval se ženský hlas

Otočila jsem se a to už Justin objímal svojí mamku. Položila jsem Jazmyn a ta mě popadla za tričko a tahala mě do baráku. Nechala jsem tam Justina a šla s Jazmyn podle všeho do jejího pokoje. 

Když jsem tam vešla uviděla jsem krásně zařízený pokojíček. Byl sladěný do růžové a bílé barvy. Všude po pokoji byly panenky a jednorožci. Nejvíc mě zaujal plyšový jednorožec, který byl v rohu místnosti a byl stejně velký jako já. 

"Ten jsem dostala od Justina" řekla Jazmyn a rozeběhla se k jednorožci, který byl o hodně větší jak ona sama, ale bylo vidět že pro ní hodně znamená 

"Ten je moc hezký" řekla jsem a sledovala jí jak se snaží toho jednorožce celého obejmout 

"Mám ho moc ráda" Jazmyn se posadila vedle jednorožce a začala si hrát se svojí sukénkou 

"Koho máš ráda?" šla jsem se posadit vedle ní 

"Justina" odpověděla a vpadla mi do náruče 

Jazmyn začala brečet. Silně jsem jí objala 

"Šššš... nebreč.. teď už bude s tebou" snažila jsem se jí uklidnit, bylo mi jí líto 

A ještě víc mě to všechno udivovalo. Jak mohl Justin odejít a nechat tu celý svůj život...

"Půjdeme za ním" řekla jsem a vzala Jazmyn do náruče

"Jooo" zajásala vesele a spolu jsme se vydali dolů kde seděl Justin a jeho máma¨

Hned jak Jazmyn uviděla Justina chtěla dolů. Pomalu jsem jí položila a ona běžela k němu. 

"Mami tohle je Emma, Emmo tohle je Pattie" představil nás 

Pattie se zvedla a podala mi ruku.

"Ahoj jsem Pattie" 

"Dobrý den" odpověděla jsem 

"Normálně mi tikej, nejsem přece tak stará" při tom se zasmála

Šlo z ní tolik pozitivní energie stejně jako z Jazmyn. Byly jsi všichni tak podobní a Justin byl v tu chvíli tak šťastný. Takhle šťastný snad ještě nikdy nebil. Nechtěla jsem aby tahle chvíle skončila....

Ahoj jsem tu s další kapitolou po tak dlouhé době. Já vím, že to trvalo tak dlouho, ale bylo toho hodně.. Škola, rodina a přátele vážně jsem nestíhala vůbec nic.. Moc se za to omlouvám, ale je to tu konečně jsme se někam pohnuli :)

Co na to říkáte? Já si myslím, že je to celkem povedená kapitola :) no co si budu nalhávat trvalo mi to dlouho než jsem tohle napsala a při tom je to tak krátké :) No snad se vám ta kapitola líbí rozhodně mi dejte vědět do komentářů :3

Děkuji za přečtení, votes a komentáře :3

LolinkaLOL