True Love (Justin Bieber)

25.kapitola

Přešel jsem ke stolu kde už seděla Jazmyn. Ta si pohrávala s vidličkou, kterou měla připravenou k jídlu. Sedl jsem si vedle ní a pozoroval Emmu jak něco dodělává v kuchyni. Pokaždé když se naše oči střetli se otočila jiným směrem. Vyhýbala se mému pohledu a já se jí ani nedivím. Je mi děsně líto to co se mezi námi odehrálo kvůli dítěti.

Po chvilce jsme už všichni seděli u stolu. Jazmyn seděla včele já napravo od ní a hned na proti mě Emma. Vedle Emmy seděla Pattie, takže jsem viděl na všechny tři. Na všechny moje štestí. Měli jsme sushi, které já naprosto miluji a holkám se moc povedlo. Nikdo nemluvil a všichni jsme si vychutnávali každé sousto. To ticho nebylo vůbec trapné jenom se nikomu nechtělo mluvit. Občas Jazmyn pronesla něco podle ní chytrého a dál pokračovala v jídlu.

Když už jsme měli všichni dojedeno tak šla Pattie umýt nádobí a nás nechala sedět v jídelně. Jazmyn mluvila o tom co jsem všechno promeškal a ani neměla ponětí jak děsně mě to mrzí. Byla tak šťastná když mi to všechno dopodrobna vyprávěla. Emma tam snáma seděla a hltala každé její slovo stejně jako já.

O 2 měsíce později

"Páni" vypadlo z Hanny když jsem vyšla z kabinky

Postavila jsem se před zrcadlo a málem jsem zapomněla dýchat. Asi znáte ten moment kdy si říkáte jak vám to nesluší a všichni kolem vás říkají opak. Taky je, ale moment kdy se na sebe podíváte a nevěříte jak nádherně vypadáte. Měla jsem na sobě krásné černé šaty, které mi sahali po kolena a byli vážně nádherné . Zatočila jsem se před zrcadlem a vážně ty šaty vypadali krásně.

"Justin bude beze slov"

Podívala jsem se na Hannu a bylo mi jasný, že ty šaty tady nechat nemůžu. Převlékla jsem se do svého oblečení a šla zaplatit ty šaty. Na cenu jsem se ani nedívala, protože bych to nemusela udýchat.

"Tady" hodila jsem po Markovi tašku s šaty

"Nestačilo to?" prskl na mě

"Mám ti připomenout co řekl Justin" nadzvyhla jsem obočí a sledovala jeho výraz

"Mmm..." zamumlal a vzal do ruky svůj telefon

"Drsná holka" pronesla Hanna a táhla mě k obchodu Starbucks kde mají tu nejlepší bílou kávu

Vešli jsme dovnitř kde sedělo jenom pár lidí což se stává jenom málo kdy. Objednali jsme si svoje kafe a šli se posadit k jednomu ze stolů. Nestihla jsem říct nic a Hanna začala svoje otázky "Co Justin?" v ruce jsem svírala kafe a můj pohled se zvedl na Hannu

"Jak to říct jsou to dva měsíce a žádná změna. Snaží se mě před vším chránit nenechá mě jít nikam samotnou, což jsi si už asi všimla" podívala jsem se na Marka, který stál venku a s někým telefonoval

"A ty?" ptala se dál

"Já ani sama nevím, za dva týdny Vánoce a já jsem jenom v neustálím stresu. Nevím jak se takhle dá žít.. Neustále někoho za sebou, někdy mám pocit jak mě někdo sleduje.. Nemůžu spát mám noční můry a nic nepomáhá. Justin je tu se mnou a já to vím, ale pochop on na tom není o nic líp.. Jediný čas kdy je celkem v klidu je ten když je s Jazmyn, s ní je prostě štastný a je to prostě on.." sklopila jsem pohled a čekala co na to Hanna řekne

"Ty víš, že jsem tu pro tebe a kdykoli jsem za tebou přijedu"

"Děkuji"

S Hannou jsme probrali snad úplně všechno. Je to prostě člověk, kterému můžu říct cokoliv. Nakonec jsme se s Hannou rozloučili a já s Markem se vydala domů.

"Hele já to tak nemyslel" promluvil najednou Marek a tím přerušil to příjemné ticho

"Neřeš to" vyprskla jsem aniž bych se na něho podívala

Zbytek cesty jsem sledovala cestu a přemýšlela co celý odpoledne dělal Justin. 

Vystoupila jsem z auta a zamířila k domu. Ještě než jsem stihla vzít za kliku dveře se otevřeli a ven vyběhla Jazmyn. Byla jako malá víla a vypadala děsně roztomile. Vzala jsem jí do náruče a šla dovnitř domu. Hned jak jsem vešla se mi naskytl pohled na Justina, který seděl na schodech a tvářil se uraženě. 

"Kde si byla??!" vypadlo z něho a rychle se zvedl 

"Byla jsem s Hannou"  při tom jsem položila malou Jazmyn na zem 

"Tak dlouho?" chrlil na mě jednu otázku za druhou 

"Byl tam se mnou Marek tak neblbni" otočila jsem se na Marka a čekala, že se mě zastane ale ten jenom stál a přihlížel

"Dobře, ale příště dej vědět" pak mě objal a letmo mě políbil

Tohle se teď odehrává snad pokaždé když se někde zdržím a nedám vědět. 

Večer už nebyl ničím zvláštní. Všichni jsme se koukali na televizi a já nakonec usnula u Justina v náručí. 

Ahoj, je tu další část po hodně dlouhé době. Já vím, ale neměla jsem moc času, sice jsem měla tuhle část rozepsanou už dlouho jenom nebil čas na to abych jí dopsala :) 

Taky se omlouvám za chyby a překlepy 

Ale je to tady a doufám, že tahle část není tak moc nudná.. A slibuji, že další část tu bude snad dřív než za týden..

Děkuji za přečtení a votes

LolinkaLOL