True Love (Justin Bieber)

17.kapitola

V autu jsem byli za chvilku a já sešlápl pedál a odjel pryč. Za chvilku jsme byly na dálnici a jeli do mého bytu pro věci a pak rychle pryč..

Zastavil jsem před domem a co nejrychleji vyběhl schody na horu. Odemkl jsem a nezdržoval se s zavíráním věděl jsem, že Emma jde zamnou. Vyběhl jsem schody, které mám v bytě a popadl tašku. Začal jsem do ní házet všechno moje oblečení pak jsem popadl doklady a peníze, které mám v záloze. Netrvalo mi to dlouho a nesl jsem dvě tašky dolů do obýváku kde se Emma klepala strachy.

"Emmo tvoje věci jsou tady" ukázal jsem na dvě tašky, které leželi vedle sedačky

Když zmizela stavil jsem se u ní a mluvil s Hannou. Vysvětlil jsem jí mojí situaci a ta mi potom pomohla její věci zabalit.

"Justine já se bojím" promluvila Emma a dál se klepala strachy

Šel jsem k ní a pomohl jí stát. Ta mě hned objala a já si jí k sobě přitiskl blíž.

"Se mnou se neboj. Já tě ochráním" řekl jsem klidně a vzal jí za ruku

Popadl jsem všechny tašky a Emma taky nějaké vzala a ruku v ruce jsme odešli dolů do auta. Naházel jsem všechny tašky do auta a šel si sednout za volant.

Nastartoval jsem a při tom jsem vytočil Markovo číslo.

"Ahoj kámo" ozvalo se v telefonu

"Ahoj, hele udělal jsi to co jsem ti říkal?"

"Jo jasně všechno tam na tebe čeká, no spíš je to prázdný ale to pro tebe nebude problém" při tom se do telefonu zasmál

"Jo jasně díky bro" hovor jsem ukončil a telefon položil do přehrádky v autě

"Co měl udělat?" zeptala se Emma natěšeně

"To se dozvíš" usmál jsem se na ní

"No tak" udělala oči jako malé štěně, byla tak dokonalá

Usmál jsem se na ní a ona se zatvářila uraženě. Dál jsem to neřešil a věnoval se řízení.

Oxford

Zrovna se před námi objevila značka na které byl název města Oxford. Tam bude náš nový začátek.

"Oxford? To jako vážně" vykřikla Emma na celé auto a usmívala se jako sluníčko

Podíval jsem se na ní a viděl celý můj život přede mnou. Ona byla to co jsem do teď neměl to co jsem hledal a nemohl najít. Nemohl jsem najít to štěstí, které v mém životě chybělo. Znám jí měsíc. Je to jenom měsíc a už vím, že bez ní to nejsem já. Bez ní jsem nikdo. Ten který sedí a jde a vlastně ke samému dnu. Nemusel jsem dělat nic a bylo mi blbě. Bylo mi zle z toho, že jí nevídám, nejsem s ní. Je to ten nejhorší pocit jaký jsem zažil. Je to pocit, který pozná jenom pár z nás a já ho poznal na vlastní kůži.

Přijel jsem na místo byl jsem totálně uchvácený a věřím, že Emma taky. Když jsem se na ní podíval viděl jsem jenom ten překvapený výraz v její tváři.

(Dům, který Justin koupil je na obrázku tak se podívejte :3 )

"Justine?" řekla tázavě a pomalu vystoupila z auta

"Ano" odpověděl jsem a objal jí zezadu

"Co to je?" zeptala se a dál hleděla na ten krásný dům

"To je místo, kde budeme v bezpečí" řekl jsem jí a ona se na mě podívala

"To jako vážně? To jsi koupil?" její oči byli jako dva plamínky ohně

"Neptej se tak a jdeme se podívat dovnitř" popadl jsem jí za ruku a vedl jí dovnitř

Otevřel jsem dveře a byla to naprostá nádhera. Ty chodba byla hrozně prostorná. Sice tu nic nebylo, ale i tak to byla krása.

"Není tady nábytek" řekla Emma a šla podle všeho do kuchyně

"No to jsem nechal na tobě. Nikdy mi nešlo vybavování"

Přešel jsem ke kuchyňské lince, která tu překvapivě byla. Emma si sedla na linku a já si stoupl před ní.

"Víš, že by nám stačil byt" řekl potichu a objala mě

"Já vím, ale barák je barák" podíval jsem se do jejích očí a byl jsem jako v nebi

Koukal jsem do jejích očí a ona do mích. Ztrácel jsem pojem o čase a o místě kde jsem viděl jsem jenom jí. Pomalu jsem se k ní naklonil.....

Ahojky, je tu další část, která tak trochu skončila napínavě :) Hodně se toho stalo, tak třeba to že Justin koupil dům :) A při tom neví jak na tom s Emmou je..

Děkuji za veškerou vaší podporu s láskou

LolinkaLOL