True Love (Justin Bieber)

39. kapitola

Už jen pár dní a bude ten malý drobeček na světě. Nebo tedy měl by a věřte mi já už bych tak moc chtěla aby se to malé narodilo. Už jen kvůli tomu jak mám velké bříško, ze kterého mě bolí záda a moje nevolnosti neustále neustupují.

Teď sedím na gauči a doufám,že nebudu zvracet Justin si tu dělal míchané vajíčka a jaksi to tady neustále smrdí sice už jsem otevřela okna, ale můj "těhotenský nos" to neustále cítí. A kde jsi asi myslíte, že je Justin? Jel se projet, protože jsme se kvůli tomu chytli on moc dobře ví, že teď nemůžu cítí jakékoliv jídlo a on si udělá vajíčka. Grrrr tupý Bieber.

Ohnula jsem se pro kýbl, který ležel na zemi pod gaučem a nejednou neskutečná bolest a upss praskla mi voda no výborný teď budu rodit jo hlavně klid. Našla jsem mobil a vytočila číslo toho debílka po chvíli mi to zvedl

"Justine kde jsi ?" řekla jsem relativně v klidu

"Na cestě domů" odpověděl jako kdyby nechápal proč to chci jako k čertu vědět

"Justine my rodíme!!" řekla jsem dosti důrazně, protože jsem začala mít lehké kontrakce

"Co?! Bože za chvíli jsem tam" zakřičel do telefonu a položil to

Doufám, že nepojede jako blázen. V klidu jsem si došla pro tašku do porodnice, naštěstí to mám už vše připravené s taškou jsem se přemístila do kuchyně tašku jsem si dala vedle sebe na židli a sama jsem se posadila. Čekala jsem, že budu čekat delší dobu tak jsem si chtěla nalít vodu, ale v tom jsem slyšela klíče v zámku.

"Tatínek se nám vrátil" řekla jsem k bříšku

Justin vlítl do kuchyně a hned bral tašku do porodnice.

"Už je dobře miláčku jsem tady" stihl mi ještě říct než mi dal pusu

Oba jsme se pak už bez jediného slova sebrali a šli k výtahu, dneska jsem výtahem chtěla jed dobrovolně, nevěděla jsem co se to se mnou vlastně děje nikdy jsem nerodila a ani nevím co mě čeká, ale pro to malé jsem schopná přetrpět cokoliv.

Během chvíle jsme už parkovali před nemocnicí. Justin vzal tašku a já se pomalu dostala ke vchodu. Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř. Justin se dostal přede mě a začal vykřikovat jako v nějakém filmu "Rodíme, my rodíme!!" myslela jsem, že se zbláznil, ale překvapivě to zafungovalo a hned si nás několik sestřiček všimlo a taky jsi hlavně všimli té kaluže krve pode mnou, o které jsem nevěděla.

Pohled Justina

Spatřil jsem krev a pak jak jde Emma k zemi. Zahodil jsem tašku a chytl jsem jí bylo to na poslední chvíli, ale stihl jsem to. Začal jsem brečet nevěděl jsem co je špatně ani co se děje. Sestřička přijela s lehátkem, na které jsem Emmu položil chtěl jsem jet s tou sestřičkou at už vezla Emmu kamkoliv, ale hned jak jsme dojeli ke dveřím, na kterých byl nápis SÁL nechtěla mě pustit dál. Řekla jen ať se posadím a zmizela i s Emmou.

Tohle měla být ta nejhezčí chvíle v našem životě, ale on se z toho stane horor měl jsem strach co se děje nikdo mi nechtěl říct co se děje a jak je na tom a co miminko ? Byl jsem plný beznaděje.

Po 4 hodinách

Seděl jsem tu už čtyři hodiny a nevěděl jsem vůbec nic nového. Nevím co se děje jestli je v pořádku nebo ne prostě nic. Když najednou slyším dětský pláč jak se blíží ke mě, věděl jsem, že je to moje dítě. Dveře se otevřeli a tam stála sestřička a držela růžovou dečku a v něm mojí malou princeznu.

Zvedl jsem se a sestřička mi podávala to moje malé štěstí, tu mojí princeznu, které nikdy nikdo neublíží. Byla dokonalá oči měla nás obou viděl jsem v ní Emmu.

"Emma?" zeptal jsem se hlas se mi klepal proč tu není kde je?

"Pane Bieber tady máte vaši dceru, která nemá jméno musíte jí pojmenovat, a vaše slečna je v kómatu, je nám to líto, ale ztratila víc krve a tak jsme ji uvedli do umělého spánku je nám to moc líto"

Sestřička to dořekla a mě se zatemnilo před očima, já ji ztratil co když se neprobudí vždyť já bez ní nemůžu být a moje princezna má právo poznat svojí maminku, která ji bude milovat stejně jako já ji už miluji.

"Emily" řekl jsem nejednou věděl jsem, že tohle by Emma chtěla a naše dcera musí mít jméno a bude to Emily naše malá Emily

"Dobře napíšeme to do papírů, a teď pojďte se mnou" a otevřela dveře před kterými jsem strávil celé čtyři hodiny

"Já si vaší dceru vezmu a vy jděte sem a ukázala na dveře" nechápal jsem, ale udělal jsem co řekla

Dal jsem malé Emily pusu na čelo a dal jí sestřičce a otevřel jsem dveře, na které ukázala. Viděl jsem bezmocnou Emmu jak leží a kolem ní je milion přístrojů, který pípají. Tohle bolí, chtěl bych jí tak moc pomoc. Přesunul jsem se k lůžku na, kterém ležela a posadil jsem se na židli vedle a vzal Emmu za ruku.

"Zlato to zvládneš, a miláčku Emily je překrásná, budu jí ochraňovat
to ti můžu slíbit nikdo jí nikdy neublíží je naše a já se o ní postarám dokud bude potřeba" řekl jsem a políbil Emmu na čelo

Najednou jsem byl táta malé princezny a moje láska mého života ležela bezmocně na posteli a já nemohl nic. O jednu princeznu jsem přišel a další získal.

Seděl jsem tam tak hodinu a jen jsem pozoroval to tělo bez života napojené na přístroje. Musel jsem odejít sestřička pro mě přišla. Emily byla v pořádku a tak jsem si jí mohl vzít domů. Tam jsem ale jed nemohl nevěděl jsem vůbec nic o tom jak se postarat o miminko, ale slíbil jsem, že se jí nic nestane, takže jsem svůj směr jízdy cílil k Pattie. Ta mi pomůže

LolinkaLOL