True Love (Justin Bieber)

21.kapitola

"Justine jak to bude dál?" ta otázka je pro nás dva už tak běžná, že je to až k neuvěření

"Emmo já vážně nevím!" zakřičel a prudce se otočil směrem ke mě

Je pravda, že se ho teď bojím, ale to že je nervozní z toho co se děje je pochopitelné. I já jsem z toho nervozní.

Justin si sedl na obrubník a podepřel si hlavu rukama. Vážně ho tohle všechno ničí. Sedla jsem si vedle něho do tureckého sedu. Položila jsem svojí ruku na jeho záda. Chci aby věděl, že tu není sám. Když ucítil můj dotek otočil se a jeho pohled padl na mě.

"Miluji tě" pošeptal

"Já tebe" odpověděla jsem a ještě více se k němu přitulila

"Emmo já nevím co budeme dělat" řekl znovu tak smutně, ale tentokrát klidně

"Kam půjdeme dál?" odpověď jsem věděla, ale i tak jsem se ho zeptala

"Zůstat tu nemůžeme to víš, že jo?"

"Vím a mrzí mě to" kopla jsem do kamínku, který ležel přede mnou na silnici

"Nemusí, půjdeme jinam a tam se taky budeme mít dobře a já se vrátím k tančení" řekl a postavil se

Potom pomohl vstát mě a spolu jsme pokračovali dál.

Zastavili jsme se u prvního hotelu na který jsme narazili. Oba dva jsme byli unavení a už to nešlo jít dál. Tak Justin zaplatil pokoj na jednu noc.

Otevřela jsem dveře od našeho pokoje. Ten pokoj byl úžasný, ale mě zajímala vana a postel.

Vykoupala jsem se a po mě se šel vykoupat Justin. Lehla jsem si na postel a zachumlala jsem se to těch peřin. Po chvilce si ke mě lehl Justin. Ten mě objal ze okolo pasu a přitulil si mě k sobě. Byl to pocit toho silného bezpečí, který mám jen a jen sním.

Justin

Jsem rád, že je se mnou, protože vím, že je v bezpečí a nemůže se jí nic stát. O nic jiného mi ani nejde. Jediný můj cíl je být s ní a zajistit jí bezpečí.

Za chvilku jsem usnul, jelikož jsem byl děsně unavený a Emma taky.

Flashback

Justin

Šli jsme domů a konečně se mnou byla Emma. Byl jsem tak sťastný, že to snad ani nejde popsat. Držel jsem jí za ruku a věděl jsem, že je v bezpečí se mnou.

V pohodě jsme došli domů potom jsme se domluvili, že si objednáme pizzu jelikož jsme měli hlad. Zatím se šla Emma umýt a já zavolal Markovi.

"Kámo budu potřebovat pomoct"

"Jo jasně děje se něco?" zněl zmateně a já na tom nebyl o nic lépe

"Musím odsud Emmu dostat, Igor se jen tak nevzdá. Chce jí ublížit aby dosáhl svého" mluvil jsem děsně rychle, protože jsem nevěděl kolik je času

"Zpomal, s čím chceš pomoct?"

"Potřebuju od tebe slyšet, že jesli se mi něco stane, tak nedovolíš aby se jí něco stalo" řekl jsem do telefonu

"A kam půjdeš teď?"

"To nevím" náš hovor přerušil výstřel z pistole

Zahodil jsem telefon a běžel za Emmou. Vyběhl jsem schody a ta mi hned vpadla do náruče, byla vystrašená a brečela. Vzal jsem jí za ruku a běželi jsme spolu ven z toho domu. Vyběhl jsem ven a nasedl do auta. Nastartoval jsem a jel pryč jak nejrychleji to šlo. Věděl jsem, že si to auto nemůžeme nechat, musíme se ho zbavit jinak budeme snadný cíl.

Zastavil jsem asi několik ulic dál od našeho domu a vystoupil jsem. Pomohl jsem Emmě, která byla ještě pořád děsně zmatená a vydali jsme se ulicemi někam pryč...

Ahoj je tu další část, je to po delší době já vím :) ale konečně je to tady :) Doufám, že se vám kapitola líbila a dál vás příběh baví :)

Děkuji za přečtení, komentář a votes 

LolinkaLOL