20.kapitola

295 16 2
                                    

Tohle mě opět dostalo ona zase odešla. Chtěl jsem umřít, bez ní nežiju.. Nemůžu bez ní být nejde to a mě to ničí... Možná je tohle všechno konec.. Konec našeho příběhu.. Možná celý ten příběh skončí a už jí nikdy neuvidím... Je to konec.....

Emma

Vyšla jsem ven a začala nepřetržitě brečet nechtěla jsem odejít, vážně ne je mi s ním dobře. Ale musela jsem, nechci aby mu Igor ublížil.

"Jsi spokojený!!" napsala jsem mu a s pláčem odešla

Ten jeho pohled když jsem mu to řekla byl tak smutný a zraněný. Tohle mi nikdy neodpustí nikdy ho už nesmím vidět jinak mu ublíží..

"Pamatuj nikdy se k němu už nesmíš vrátit jinak to pro něj bude zlý"

Nechci aby mu ublížil kvůli mě. Vzala jsem si taxi a jela do nejblišího hotelu. Nechci odjet z města a tak půjdu do hotelu a pak nevím, nevím co bude dál.

Zaplatila jsem si pokoj na měsíc a šla se ubytovat. Nemám v plánu odejít, jenom se přes to všechno musím přenést a pokusit se zapomenout bude to těžké a já to vím..

Sedla jsem si na postel a napsala Hanně. Ta jediná mi zůstala, ale je v Londýně.

Všechno se to pokazilo..

Jak to myslíš?

Za dva dny se u tebe stavím tak se mnou počítej :)

Ok papa kočko :3

Chtěla jsem ten telefon zamknout, ale potom mi přišla SMS

Miluji tě...

Bože proč mi to dělá ještě těžší než to pro mě je. Položila jsem telefon a začala brečet..

"Taky tě miluji" zašeptala jsem

Děsně mu to chci říct, ale když s ním budu ublížím mu...

O týden později

Byla jsem u Hanny a všechno jsem jí do podrobna řekla. Měla takovou chuť toho Igora zabít, ale i ona věděla, že to takhle nepůjde. Pomohla mi nakoupit oblečení a já se druhý den vrátila zpátky do hotelu. Celý týden jsem chodila běhat a u toho přemýšlela. Našla jsem něco co mi pomůže na chvíli zapomenout, na to všechno kolem mě. Začala jsem se věnovat sportu. Chodím do posilovny a každé ráno chodím běhat děsně mě to baví a pomáhá mi to.

Obouvám si boty na běhání. Zapínám si mikinu a pouštím si písničky. Seběhla jsem schody v hotelu a vyběhla ven. Běžela jsem do parku jako každé ráno. Je to moje každonení trasa, když běžím uvědomuji si jak je to celé na nic. Celý můj život stojí za nic, Justina nevídám ani jednou jsem ho nepotkala. Nevím jestli je to dobře nebo špatně, ani nevím co bych udělala kdyby jsem ho potkala. Asi bych utekla i když by mi srdce říkalo opak.

Najednou se přede mnou objevil. Stál ode mě sotva pár metrů když mě spatřil zastavil se a vyndal si sluchátko. Udělala jsem to samé a zírala mu očí. Bylo to jako z blbého filmu oba dva jsme stáli jako sochy. Bylo to jako by se čas zastavil. Neměla jsem pojem o čase, ale pak mi došlo, že je to špatně že ho nemůžu obejmout a políbit. Když to udělám ublížím mu a to nedokážu.

Rychle jsem se otočila a začala utíkat na opačnou stranu. Nechala jsem ho tam stát a utíkala pryč ani jednou jsem se neohlídla. Kdyby jsem to udělala nedokázala bych utíkat dál. Zaběhla jsem za roh a zastavila se. Nemohla jsem popadnout dech. Když jsem se otočila za mě, nemohla jsem popadnout dech z toho co jsem viděla...

"Justine" vykoktala jsem ze sebe a sotva dýchala

"Emmo" taky nemohl popadnout dech

Neměla jsem na to mu utéct, prostě to nešlo nemohla jsem pomalu dýchat natož někam utíkat.

Naklonil se ke mě a chtěl mě políbit. Rychle jsem zareagovala a ucouvla.

"Nejde to, prosím odejdi" řekla jsem a doufala, že půjde

"Emmo já tě miluji" řekl a znova mě k sobě přitáhl

Držel mě pevně a já nemohla couvnout vlastně jsem ani nechtěla.

"Ublíží ti" znova jsem se mu pokusila vysmeknout

"Kdo mi ublíží?" zeptal se a stisk pořád nepovolil

"Igor" vydechla jsem všechen vzduch

"Ty jsi ode mě odešla, protože ti to řekl Igor?" druhou ruku zaťal v pěst byl dost naštvanej

"Bála jsem se o tebe" odpověděla jsem sklesle

"Já ho vážně zabiji! Nemůže mě nechat být prostě nemůže" zakřičel a kopl do stromu

"Justine musíš jít"

"Ne já musím být s tebou a ty se mnou"

Přitáhl si mě blíž a políbil mě. Bylo to co jsem potřebovala, tohle mi chybělo jeho dotek a ta sladká vůně.

"Taky tě miluji" řekla jsem mezi polibky

Konečně jsem mu to mohla říct. Justin mě chytl za ruku a propletl se mnou prsty.

"Miluji tě a nikdy mě už nesmíš opustit" řekl tak sladce jak jen mohl

"Slibuji, že tě nikdy neopustím"

Pak jsme spolu odešli k nám domů. Ale co budeme dělat s Igorem to nevím. Až se tohle dozví dobré to pro nás nebude.


Ahoj tak je tu dvacátá část. Podle mě celkem velký zvrat :) no co myslíte? 

Teď je to takové otevřené, jelikož nikdo neví co jim teď Igor provede.. A bude Emma šťastná když neví jestli její budoucnost jistá? Zůstane Emma s Justinem i po tom co se dozví o jeho temné minulosti... A hlavně o tom kdo to přesně je ten Igor a co má společného s Justinem...

Sama si myslím, že to bude ještě hodně zamotané.. No otázek je spoustu... 

Napište jak si myslíte, že to půjde dál..

Omlouvám se za chyby a překlepy 

Děkuji za komentář, votes a přečtení :)

S láskou 

LolinkaLOL


True Love (Justin Bieber)Kde žijí příběhy. Začni objevovat