Duch (od dýchati, dech; podobně jako řec. pneuma od pneó, dýchat, vanout a lat. spiritus odspirare, dýchat) znamená původně oživující princip, odlišující živé od mrtvého. Později náboženský a filosofický pojem s velmi širokým a proměnlivým významem, někdy zaměňovaný s ženskou formou „duše": (wikipedia)
Duch je vlastně otisk duše. Vzníká v případě násilného, či neočekávaného úmrtí. Duchové se snaží také dořešit některé věci, které za života nestihli. Mnohdy se jedná i o ty, kteří ani netuší, že zemřeli a nemohou najít cestu ven. Duchové jsou většinou neškodní - ale mohou být také násilní.
V přírodních náboženstvích se oživující princip chápe jako podíl člověka na něčem, co ho přesahuje. Ve smrti opouští duch (duše) mrtvé tělo a může se případně zjevovat pozůstalým ve snu. Lze ho žádat o pomoc a o radu, může chránit dům a majetek. Pokud ale nebyl zemřelý řádně pohřben, může se jeho duch vracet (srv. anglické revenant, strašidlo) a pozůstalé sužovat. Duch v nad-individuálním smyslu je potom jakési zosobnění tohoto společného principu, nadpozemská a nehmotná, ale osobní síla, kterou se lidé mohou snažit oslovit, ovlivnit a naklonit si ji (srv. indiánský Velký Duch).
V Bibli: Ve Starém zákoně se vyskytuje „duch Boží" jako přímé působení Hospodinovo, jeho „slovo" ve světě a mezi lidmi: účastní se stvoření světa (např. Gn 1,1 (Kral, ČEP), oslovuje proroky a ukládá jim, co mají hlásat (např. Iz 11,2 (Kral, ČEP); Ez 11,5 (Kral, ČEP). Provází své vyvolené, dodává jim odvahu a moudrost v rozhodování. Naopak duchům zemřelých se má Izrael vyhýbat.
Podobně je tomu i v Novém zákoně (např. Sk 2,4 (Kral, ČEP), kde ale už slovo duch zpravidla neznamená životní princip, nýbrž na jedné straně je Duch Boží, Duch svatý (např. Mk 13,11 (Kral, ČEP) a na druhé zlí, nečistí duchové (např. Mk 7,25 (Kral, ČEP). Vyskytuje se také protiklad ducha a těla (např. J 3,6 (Kral, ČEP) a důležitý protiklad ducha a „litery", doslovného znění Zákona (např. 2K 3,6 (Kral, ČEP); Duch potom znamená také svobodu 2K 3,17 (Kral, ČEP).
Každý člověk, který zemře, dostane v okamžiku své smrti šanci jako duchovní bytost projít světelným tunelem a dostat se tak do míst, kde bude poučen a osvícen. Tam má příležitost zhodnotit své konání v uplynulém životě a setrvat tam až do okamžiku své další inkarnace-tedy opětovného narození.Někteří lidé ale okamžik, kdy se pro ně otevře světelný tunel, propásnou. Stává se tak z mnoha důvodů: závislost na jiné bytosti, závislost na majetku, potřeba cosi dokončit, strach, nedůvěra v posmrtný život, zmatenost z nastalé situace ap. Tyto bytosti pak zůstávají mezi námi bez hmotného těla, bez možnosti komunikace s námi a bez šance dále se duchovně vyvíjet.
Pro tuto svou existenci ovšem potřebují čerpat energii a jedinou jejich šancí je, brát tuto energii tak, že se přivtělí na auru živých lidí.
Živému člověku to může způsobovat mnoho potíží. Především úbytek energie, ale také neschopnost svobodného rozhodování a vývoje, protože přivtělené duchovní bytosti mohou značně ovlivňovat myšlení a chování člověka. Často dělá nebo říká věci, které by normálně nedělal. Přivtělená duchovní bytost může být dokonce někdy příčinou alkoholismu, schizofrenie, přejídání, averze vůči druhému člověku, ale také příčinou sklonu k sebevraždě.
Vždy je pro přivtělenou duchovní bytost i pro jeho hostitele dobré, když je tato duchovní bytost odeslána do míst, kam patří. I v případě, když zde zůstává pro to, aby ochraňovala pozůstalého. Protože pokud odejde kam patří, může se svobodně rozhodnout, zda se opět vrátí jako ochránce, ale tentokrát už nebude ubírat svému blízkému energii.
Bloudící: Tyto duchovní bytosti patří do stejné kategorie, jako přivtělené duchovní bytosti. Berou však energii ze silného energetického místa. Jsou známy jako ti, kteří „straší". Jde o duchovní bytosti, které jsou vázány k určitému místu, někdy také předmětu. Často je k sobě přitahuje přítomnost psychogenní zóny.Mohou způsobovat noční můry u osob spících v jejich „teritoriu", projevují se zvuky, pachy,průvanem, studenými závany, pouštěním vody, blikáním světla, vypínáním a zapínáním přijímačů a někdy i pohybováním nábytku. Jsou známy i případy jejich zjevování se.
Vyšší duchovní bytosti a andělé: V tomto případě jde o duchovní bytosti, které není třeba nikam odesílat a ani bych to nedoporučovala. Ostatně to ani nelze. Jsou to totiž nádherné bytosti, které se z vlastní vůle rozhodly nám živým pomáhat , chránit nás a na naší cestě nás vést.Jsou vám stále nablízku a každý z nás má neustále u sebe mi¨nimálně jednoho anděla, který je jeho věrným průvodcem. Během života se tyhle bytosti mohou mnohokrát vystřídat. protože s vámi zůstávají vždy po dobu, po kterou plníte určitý životní úkol. Pokud se vám podří s nimi navázat kontakt a nebudete se stydět žádat je o pomoc, rozhodně se váš život změní v cestu plnou zázraků. A úplně největší sílu má, když svého anděla požádáte, aby pomohl někomu druhému.
